Víte, jaký je rozdíl mezi Angelou Merkelovou a vámi? 

Ne, ale docela by mě zajímalo, jaký. 

35 procent. 

(smích) 

Tato vtipná zkratka reálné situace se začala šířit po volbách v Německu. Co je podle vás příčinou úspěchu Angely Merklové, která potřetí získala kancléřský post? 

Roli určitě sehrál ženský element bez ambice překřičet všechny kolem sebe. Dalším momentem bylo, že Angela Merkelová si nestanovila dramatické cíle, ale kráčela drobnými systematickými kroky. Koaliční kompromisy byly v jejím pojetí vnímány jako nutné zlo, které k vládnutí patří. Hodně tedy odehrála svým stylem a také obhajobou německého postoje v rámci Evropské unie. To všechno se sečetlo v podobě dnešního velkého vítězství. 

Nezbývá než se zeptat, proč podobnou cestu nezvolila ODS, ostře se vyhraňovala proti EU, pustila se bezhlavě do mnoha reforem najednou a místo hledání konsensu ve společnosti byla vůči opozici přezíravá a nekompromisní? 

Asi také nelze pominout skandály, které provázely poslední tři roky vládnutí a jež měly původ v pnutí uvnitř stran. Ty totiž spolehlivě položí každou vládu. Mimochodem v Německu platí, že na kancléřku se neútočí, protože reprezentuje zájem celé země. U nás se politika bere jako absolutní válka všech proti všem. Nám se vymstilo, že jsme vstupovali do vlády v době celosvětové krize, ale přesto jsme chtěli nutné reformy provést co nejdříve. Možná kdybychom kráčeli postupně, vyplatilo by se nám to. Na druhou stranu nelze pominout, že v mezinárodním srovnání je pozice ČR velmi dobrá, stačí se podívat na celkové zadlužení země, nezaměstnanost, míru chudoby. 

To v předvolebním čase váží méně než nic. Lidé hodnotí vládu podle své momentální situace. Vaši tradiční voliči – podnikatelé, střední vrstvy, živnostníci – vám nikdy neodpustí, že jste zvýšili daně. Vnímáte to jako chybu? 

Myslím, že to byla jedna z vad našeho vládnutí. Byl to velmi složitý kompromis, který se v koalici udělal. Šli jsme nakonec touto cestou, a určitě nám neprospěla. 

Vy máte nyní v programu řadu zajímavých podnětů, ať už se týkají daňových úlev pro podnikatele, zeštíhlení státu, podpory vědy a výzkumu. Má ale cenu přicházet s ambiciózním programem, když je téměř jisté, že ODS skončí v opozici? 

Vyčkejme výsledku voleb, na základě průzkumů nemůžete dělat žádné závěry. Zároveň jsem realista a vím, že máme složitou výchozí pozici. Náš program jsme připravovali velmi zodpovědně a nejde o plán převratných reforem. Je vystavěn na životních etapách každého člověka, od dětství až po stáří, a na tom, co v nich od státu očekává. Jeho naplněním by se vylepšil sociální systém bez zbytečného zatížení veřejných rozpočtů, napomohlo by to řešení palčivých problémů, před nimiž nelze zavřít oči, například vyloučené lokality a narůstající napětí ve společnosti, které je podhoubím pro růst extremistických stran. 

Každý váš oponent ho může shodit otázkou, proč s tím přicházíte až teď, když jste tři roky byli nejsilnější vládní stranou a opírali se o 118 hlasů ve sněmovně? 

Taková otázka je věčná a bude padat na hlavu každé vládní strany. I v našem životě se často ptáme, proč jsme nějaký krok neudělali už před pěti či deseti lety. Zkrátka jsme na něj neměli sílu, energii, čas, peníze. Vláda si sestavila své priority a my teď máme jiné, to jako problém nevidím. 

Až na to, že co minulá priorita, to průšvih. Stačí si číst ve zprávách Nejvyššího kontrolního úřadu. Datové schránky bez žádoucího efektu, sKarty pětkrát předražené… 

Určitě byly věci, které jsou právem kritizovány. Pokud jde o sKarty, na nich se ukazuje složitost vládnutí v poměrném volebním systému. My jsme měli v koalici dohodu, že budou zaváděny jako nepovinný prvek, protože ne všichni jsou schopni se na novinku v krátké době adaptovat. Podzákonnými normami ministerstva spravovaného TOP 09 se z nich stal povinný systém. Jakmile to ODS zjistila, zatáhla za brzdu a na její tlak byly zrušeny. Uznávám ale, že to byl chybný postup, který nepřinesl očekávaný efekt. 

Jednou z výkladních skříní Nečasovy vlády měla být penzijní reforma. Ta teď končí krachem. 

Neřekla bych, že důchodová reforma zkrachovala, ona nějaké pokračování bude muset mít. Svou úlohu v tom sehráli i sociální demokraté, kteří ji napadali, kde mohli, přestože vycházela z principů, jež oni sami před lety považovali za správné. Víme dobře, že stát nikdy nebude mít na to, aby jen z prostředků aktivně činných lidí zaplatil důchody narůstajícího počtu seniorů. Na penzi si každý musí přispívat dobrovolně sám. 

Spíš jsem se ptala na to, zda jste v tomto směru jako pravice neselhali? Pokud jste chtěli důkladnou reformu, měli jste druhý pilíř zavést jako povinný. 

Mně by se to zdálo správné, ale nebylo možné to v koalici dohodnout. Celé spektrum by mělo najít sílu změnit politický systém z poměrného na většinový. Pak by skončily dohady o tom, co jsme mohli, či nemohli prosadit. 

Většinový systém je dlouhodobý sen ODS, ale k realitě má daleko. Nyní se ovšem nabízí jiná možnost, a to systém prezidentský. Na působení Rusnokovy vlády, která má mandát jen od hlavy státu, se ukazuje, jak snadno prosazuje řadu věcí, aniž by k tomu potřebovala sněmovnu. Není tedy vládnutí přes spřízněné ministry efektivnější? 

Prezidentský systém naše ústava nezná, a nikdo ho tudíž nemůže prosazovat, neboť by se choval protiústavně. Prezident Zeman, ačkoliv si je vědom, že jsme parlamentní republikou, jmenoval vládu, kterou nazývá odbornickou. Kdyby to byli odborníci, nevymýšleli by nesmysly, jako je ježdění ve vlacích mimo špičku zadarmo. Silácké pojetí politiky, které uplatňuje prezident, do jisté míry umožňujeme my všichni tím, že se ho bojíme kritizovat. Obecně sdílím respekt k autoritám, které si to zaslouží mimo jiné proto, že v politickém systému dodržují ústavně i zvykově nastavené mantinely. Miloše Zemana jsem od počátku kritizovala za jeho snahu nadiktovat si vládu a přes ni prosazovat svoji politickou stranu a odměnit ji tak za to, že ho vynesla do prezidentské pozice. 

Politická taktika a schopnosti Miloše Zeman nicméně slaví úspěch. Poslední průzkum ukázal, že důvěra v něj roste a dokonce 60 procent lidí si přeje silného prezidenta s rozsáhlými pravomocemi. 

Tento názor s nimi v žádném případě nesdílím. Části veřejnosti třeba učarovala vláda pevné ruky a čeká na to, až se probudí a zjistí, že tohle není žádná sestava odborníků, ale jen výtah k moci pro SPOZ. Možná je společnost ochotna i toto tolerovat, což by pro mě bylo velmi kruté zjištění. Ocitla bych se tak v menšině, která to odmítá, a to zcela principiálně. 

Prezident Zeman se nyní razantně vložil do situace na Ostravsku. Co říkáte jeho plánu, aby Zdeněk Bakala předal byty OKD kraji a z nájemného by se těžba v Dole Paskov udržela do roku 2016? 

Nelíbí se mi vůbec, protože si nedovedu představit, jak by mohl prezident nebo kdokoliv jiný přimět pana Bakalu jako soukromého vlastníka k takovému kroku. Pokud byla někde chyba v privatizaci OKD v roce 2004, nechť se to šetří a zjistí, kdo ji zpackal, i když je jasné, že to byli tehdy vládnoucí sociální demokraté. Návrhy pana prezidenta jsou ale zcela nereálné a nemohou vést k cíli. Pokud by jím mělo být prodloužení těžby o dva roky, pak by to byl cíl velmi malý, neboť horníkům žádnou jistotu na budoucí uplatnění nedá. 

Na druhou stranu, k čemu lidé platí daně a mají stát, když připustí, aby byznysmeni bezohledně hromadili miliardy získané díky práci a nerostnému bohatství této země, aniž by se chovali odpovědně? Luxusní obchody v Pařížské ulici, které vlastní paní Maláčová Bakalová asi nejsou tou investicí, o niž by horníci stáli. 

Nezastávám se pana Bakaly ani těch, kteří mají na situaci v OKD svůj podíl. Plně podporuji pojetí, které vyznával Tomáš Baťa. Ten moc dobře věděl, že když má schopné a kvalifikované zaměstnance, musí je vnímat jako součást firmy, jednat s nimi férově a dodržovat podmínky, na nichž se s nimi dohodl. Proto pro své zaměstnance stavěl domy v Otrokovicích a ve Zlíně. Jako majitel zdatné a bohaté firmy věděl, že když svým dělníkům poskytne odpovídající sociální zabezpečení, posiluje tím svoji budoucí prosperitu. Když se na to podívám prizmatem Baťa versus Bakala, vždycky budu na straně podnikatelů, jakým byl Baťa, protože ti mají na mysli nejen svůj profit, ale také slušný životní standard svých zaměstnanců. 

Nelitujete zpětně, že ODS před volbami 2010 přijala od Zdeňka Bakaly dar ve výši 15 milionů korun? 

Nespojuji to. Sponzoring politických stran hodnotím podle toho, zda se dárci nedopustili trestného činu nebo nejsou stíháni. To, jak se chová vlastník OKD ve vztahu k Dolu Paskov nyní, je jiná situace, než když byl před lety naším sponzorem. 

A peníze byste si dnes od něj vzali? 

Dnes by to určitě byl problém. 

Po pádu Nečasovy vlády a s tím spojených skandálech ODS řešila i to, s jakými lidmi půjde do voleb. Na pražskou kandidátku se například nedostal její místopředseda Tomáš Chalupa. V čem byl problém? 

Prošli jsme docela velkou obměnou. Sestavování kandidátek zdaleka nebylo tak bolavé, jak to vypadá na příkladu Tomáše Chalupy. Celkem kandiduje zhruba 370 lidí a v žádném případě u nás nedochází k excesům typu žalob u sociálních demokratů nebo fackování a plošnému škrtání u SPOZ. Myslím, že jsme složení našich kandidátních listin zvládli výjimečně dobře. To, že jsou za nás ochotni jít lidé, kteří v minulosti dávali přednost komunální politice, považuji za velký úspěch. ODS musí ukázat, že má sílu, která byla zpochybňována. Říkalo se o nás, že jsme personálně vyprázdněnou stranou… 

Stranou kmotrů. 

Ano, ti kmotři se k tomu dosazovali. Není to ale pravda. Jestliže máme takový rezervoár lidí na nižších úrovních, kteří mají za sebou úspěšné kariéry starostů, zastupitelů a občané si jich váží, tak to svědčí o tom, že máme co nabídnout.