Pomůže nám, když se ohlédneme, abychom si ujasnili, co se dělo v minulých letech. Protože dnešní situace má svou historii. Povězme si, jak jsme se do ní dostali.

Začala bych tím, že každoročně zveřejňuje Bezpečnostní a informační služba svou zprávu. V ní každoročně mluví o nebezpečí prorůstání vlivu Ruska do politických, hospodářských i společenských struktur naší země. Rusko svou pozornost soustředí na instituce státu, na akademickou půdu, vědecká pracoviště, klíčové resorty ekonomiky a samozřejmě do všech vrstev politiky. I mezi námi politiky cílí na ty, kteří jsou mu nakloněni a mohli by prospět ruským aktivitám namířeným proti ČR. Tyto zprávy také pravidelně zmiňují neodpovídající a naddimenzované obsazení Velvyslanectví Ruské federace v ČR. Vláda tyto informace měla k dispozici, ale nezaznamenala jsem její jediný seriózní krok, který by mohl vést k nápravě toho, co BIS označuje jako velké riziko pro Českou republiku.

Chci upozornit na rozhovor z posledních dnů, který poskytl bývalý předseda vlády Bohuslav Sobotka. V tomto rozhovoru se vrací k tomu, pro co se vžil termín lánský puč a stvrzuje, že šlo o to, aby byl prezidentem odstraněn z funkce nastupujícího premiéra. Nevyhovoval zájmům Miloše Zemana a dalo se čekat, že nebude podporovat ruské zájmy tak, jak to prezident vyžadoval. Proto lánský puč, předsedou vlády se měl stát Michal Hašek. Na margo Vrbětic Sobotka říká, že sám byl překvapen tím, co nyní vešlo ve známost, tedy zásahem důstojníků GRU na našem území, který vedl k výbuchu muničních skladů. Sám si v té době myslel, že výbuch ve Vrběticích je stupňováním tlaku na jeho vládu. Očekávalo se rozhořčení ve společnosti a volání po změnách ve vládě, které by měly vést k pádu Sobotky a dosazení premiéra podle prezidentova přání.

Chci upozornit na rok 2014. Je to rok katastrofálního výbuchu muničních skladů se zajímavou parlamentní souvislostí. Mluvím o cestě tehdejšího i současného místopředsedy sněmovny, komunisty Vojtěcha Filipa do Moskvy. Cesta se uskutečnila v listopadu 2014, akorát mezi dvěma výbuchy ve Vrběticích. Vojtěch Filip odcestoval do Moskvy na pozvání místopředsedy ruské Státní dumy Sergeje Železňaka, který byl na sankčním seznamu nežádoucích osob. Seznam vznikl po ruské anexi Krymu. Všechny zahraniční cesty poslanců musí schvalovat organizační výbor, což se v tomto případě nestalo. Nikdo o ní nebyl informován. Až zpětně jsme se dozvěděli, že ji mimořádně podepsal sám tehdejší předseda sněmovny, Jan Hamáček. Vzbudilo to velký spor, sněmovna se od cesty distancovala a ministr zahraničních věcí Stropnický konstatoval, že tato cesta byla v rozporu se zájmy ČR. Žádný z evropských parlamentů v této době delegaci do Ruska nevysílal.

Další zajímavou cestu vykonal současný předseda PS, Radek Vondráček v říjnu roku 2018. Ukázalo se, že také on jednal s lidmi, kteří byli na sankčním seznamu, kvůli anexi Krymu, s předsedy obou komor Parlamentu Vyacheslavem Volodinem i Valentinou Matvijenkovou. Prokázalo se současně, že tam jednal o dostavbě jaderné elektrárny v Dukovanech. V reakci na tuto jeho cestu připravilo ministerstvo zahraničí kritické prohlášení, které bohužel ministr zahraničních věcí Tomáš Petříček po konzultaci s Janem Hamáčkem zastavil. Udělali tak, bohužel, velmi závažné negativní kroky proti zájmům ČR.

V nedávném rozhovoru při zmatečném pokusu o vystřídání ministrů zahraničních věcí prohlásil Lubomír Zaorálek, že jedním z důvodů, proč nenastoupí na ministerstvo zahraničních věcí je to, že toto ministerstvo je jeho slovy vykuchané. Nedodal, že je vykuchané proto, že tomu všichni ministři za ČSSD mlčky přihlíželi. Zejména se jednalo o rozhodnutí předsedy vlády o vyvedení ruské agendy z ministerstva zahraničí přímo pod kancelář prezidenta republiky. Vše, co se týkalo Ruska bylo tímto krokem vyvedeno mimo jakoukoli kontrolu Parlamentu. Normálně kontroluje činnost ministerstva zahraničních věcí zahraniční výbor sněmovny. Ten ale v žádném případě nemůže kontrolovat činnost kanceláře prezidenta republiky. Čili celý významný segment zahraniční politiky se dostal přímo pod správu prezidenta, bylo odstaveno ministerstvo zahraničí a byla odstavena sněmovna. Znamená to, že došlo k cílené destrukci ministerstva zahraničních věcí a vláda přímo tento rozvrat organizovala. Sám Lubomír Zaorálek tehdy mlčel. Hlavními aktéry byli prezident republiky a předseda vlády Andrej Babiš. Spojkou mezi Zemanem a Babišem se stal šéf zahraničního odboru kanceláře prezidenta republiky Rudolf Jindrák. Znamenalo to posílení Hradu, nadstandardní přístup k informacím z diplomatických aktivit vlády a bylo to v čase, kdy se začínalo vážně řešit rozšíření jaderné elektrárny v Dukovanech.

Miloše Zemana ve výkonu funkce charakterizuje několik věcí. Bezpochyby je to jeho neustálý tlak na personální obsazení vlády. A tento tlak je vyvíjen proto, aby ve vládě byli ti lidé, kteří vyhovují jeho zájmům, a jestliže mluvím o zájmech Miloše Zemana, v souvislosti s tím, co vychází najevo teď a co jsme všichni sledovali i v letech předtím, tak to také musely být osoby, které budou vyhovovat zájmům Ruska. Druhou věcí je systematické znevěrohodňování tajných služeb České republiky. Vzpomeneme na všechna prezidentova vyjádření o čučkařích, pamatujeme si, jak po tajné službě požadoval vyzrazení všech informací o ruských agentech a jejich spolupracovnících v ČR, o rozsahu jejich aktivit. Je důvodná obava, že tyto informace mohl předat Rusku. Všichni experti varovali, že by splnění tohoto nehorázného požadavku znamenalo faktický rozvrat našich tajných služeb a přímou bezpečnostní hrozbu pro Českou republiku. Vzpomeneme na prezidentův postoj v kauze novičok, angažmá v zájmu Rosatomu, či tlak na nákup neprověřené vakcíny Sputnik V. Pamatujeme si na nevybíravé prezidentovy útoky na bývalého ministra Blatného nebo ředitelku SÚKLu Irenu Storovou, které absurdně vinil ze smrti tisíců mrtvých v České republice. Připomeňme – a na této půdě bychom o tom měli mluvit častěji – vyřazení předsedy Senátu Miloše Vystrčila ze schůzek nejvyšších ústavních činitelů České republiky. Což znamená, že se scházela pouze prezidentova klika: on, Andrej Babiš a předseda sněmovny Radek Vondráček.

Zmíním také jednu, přiznám, možná trochu spekulativní věc, ale musím nad ní v těchto souvislostech přemýšlet. Je to otázka průběhu prezidentských voleb v roce 2013 a 2018 v České republice. Spojené státy americké dokládají vliv ruských kruhů na průběh a výsledek prezidentských voleb u nich. Domnívám se, že podobný vliv mohl být vyvíjen i na českém území. Víme, že před druhým kolem volby v roce 2018 byly rozesílány v České republice řetězové e-maily, které měly významným způsobem poškodit protikandidáta prezidenta Zemana. Je otázkou, kdo všechno se na těchto akcích podílel. A myslím si, že bychom měli požadovat došetření všeho, co s průběhem voleb souviselo. Protože pokud tomu tak bylo, není vyloučeno, že tomu tak opět bude. A musíme požadovat, aby se to opakovat v žádném případě nemohlo. Můj závěr o prezidentovi je tento: trvale a systematicky poškozuje zájmy České republiky. A když nyní mlčí, znamená to, že k této situaci nemá co říct. A jestliže nemá k této situaci co říct, tak má abdikovat.

K premiérovi Babišovi. Všichni jsme ho slyšeli v sobotu. A najednou přišlo pondělí a dozvěděli jsme se, že z těch velmi vzrušených emotivně nabitých sobotních vět není nic. Že vlastně šlo o banální útok na nějaké bulharské zboží. Otázkou je, jak dlouho premiér výsledky vyšetřování znal a co s nimi dělal. Jsem přesvědčena, že tyto informace neměl pouze on, nemohl je dále tajit a tak se na poslední chvíli snažil ze sebe udělat hrdinu, obhájce zájmů naší země. Hrozilo, že jinak bude usvědčen ze zrady národních zájmů se všemi právními důsledky. Proto, ač nerad, musel k tomuto kroku přistoupit.

Avšak jeho nepochopitelná a odsouzeníhodná slova o útoku na zboží, přinesla své plody. Okamžitě je využila propaganda ruské státní televize Russia Today, která to měla jako jednu z hlavních zpráv. O tom, že předseda české vlády potvrzuje, že nešlo o žádný Ruskem řízený útok, že v podstatě to byl jakýsi útok na zboží. Tak pomohl předseda vlády vytvořit pro Rusko tento příznivý příběh, nabít dezinformační weby. Jakoby byl ruskou propagandou placen.

Nyní pár slov k ministrovi průmyslu a obchodu a dopravy, Karlu Havlíčkovi. Sledovala jsem debatu expertů, kteří se shodli na tom, že celá příprava dostavby jaderné elektrárny v Dukovanech je na tělo ušitá Rosatomu. Že o tom všechny zainteresované kruhy věděly. Jednoznačně byl Rosatom ze strany ministerstva a zejména ze strany Karla Havlíčka zvýhodňován. Jsem přesvědčena, že Karel Havlíček je bezpečnostním rizikem pro Českou republiku a měl by být z vlády jednoznačně odvolán.

Pokud jde o roli Jana Hamáčka. Stojí za to připomenout, jak neblahým způsobem rozbil personálně ministerstvo zahraničních věcí. Celá ta trapná výměna, která se odehrávala, vyústila v dnešek. Ale v podstatě šlo opět o požadavek prezidenta, který řekl: „Nechci Petříčka, nechci Blatného“. Výsledek? Nemá Petříčka, nemá Blatného. Snad se brzy objasní, jak to bylo s Hamáčkovou plánovanou cestou do Moskvy. Kdo má gram mozku, tak si myslí svoje. A ani na vteřinu nenaběhl na pohádku o obstarání vakcíny Sputnik. Urgentní cesta na tři dny, zvláštní letadlo. Následná verze o tom, že chtěl cestu fingovat a napálit tak ruskou administrativu … to už není ani k smíchu. Myslím, že na poslední chvíli chtěl do Ruska dovézt informace, které už vláda měla, oznámit, že případ Vrbětice už déle nemohou tajit a nějak sladit s Rusy noty. Je to moje verze, kterou prokázat nemohu, ale dává mi jistou míru logiky.

Chci se zmínit i o aktivitě ruských spolků na našem území. Ukazuje se, že u nás jich působí nejméně 30. Řídí je speciální rada při ruském velvyslanectví a jsou finančně podporovány ruskou stranou. Měli bychom vědět, zda a v jaké výši jsou placeny i z českého rozpočtu. Před činností mnohých spolků varoval již v roce 2014 místopředseda Rady vlády pro národní menšiny Igor Zolotarev. Řekl: „Většina ruských organizací v České republice je řízena ruskou vládou a šíří tu Putinovu propagandu, obhajují anexi Krymu. Nebezpečné je, že tito lidé tvoří organizovanou strukturu a jsou mnohdy podporováni českou vládou.“

Ještě bychom měli věnovat pozornost čerstvému prohlášení Národního úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost. NÚKIB varuje před vysokým rizikem kybernetických útoků, s nimiž má Česká republika počítat v návaznosti na aktuální vývoj vztahů s Ruskem. Mají být směřovány na významné instituce státu, do klíčové infrastruktury, soukromé oblasti firem, zdravotnických organizací apod. Prostě do těch nejzranitelnějších míst. Je třeba dodat, že i tento úřad ležel v žaludku prezidentovi republiky. Mluví o tom tehdejší šéf Dušan Navrátil, který byl odvolán na nátlak prezidenta, protože odmítl udělit bezpečnostní prověrku kancléři Vratislavu Mynářovi. A zároveň si dovolil varovat před aktivitami čínské firmy Huawei na našem území. Takže letěl. Musíme se věnovat dezinformacím, hybridním hrozbám a zároveň informacím o tom, že v českých bankách se propírají miliardy ruských rublů. Neměli bychom nad tím mávnout rukou.

Opakuji. Jsem přesvědčena, že prezident České republiky Miloš Zeman, předseda české vlády Andrej Babiš, místopředseda české vlády Jan Hamáček, ministr průmyslu a dopravy Karel Havlíček dlouhodobě pracovali ve prospěch ruských zájmů. To, že dnes najednou změnili svůj postoj, je pouze vynuceným tlakem. Ale jsou to oni, kteří pomáhali utváření ruských vlivových sítí na našem území a přispěli k tak k ohrožení bezpečnosti a demokratických základů naší země.

Jestliže Vladimír Putin říká, že si bude určovat hranice, naším jediným postojem může být to, že ty hranice, naše hranice, budeme chránit s našimi spojenci. Rusko naším spojencem není. My jsme spojenci Evropské unie a jsme spojenci NATO. A tato spolupráce by měla vést k tomu, abychom hrozbám Ruska byli schopni čelit. Zdůrazňuji, že prezident, předseda vlády a místopředseda vlády nezachránili situaci. Byli strůjci té situace, dokud mohli, tak zavírali oči před informacemi, které nutně museli mít a naopak podávali Rusku pomocnou ruku. A teď najednou se pasují do role těch, kteří to tady všechno úžasně zvládli a všechny nás zachránili. To je šalba, klam, prosím, nepodléhejme tomu. Mějme na paměti všechny jejich kroky, za něž nesou odpovědnost.