Jaký byl podle vás loňský rok? Pro vás, pro ODS a pro Českou republiku?

 

Když to vezmu z osobního pohledu, musím říci, že pro mne osobně a moji rodinu to byl dobrý rok. Všichni jsme byli zdraví a všechny úkoly, které jsme měli, jsme zvládli dobře. To považuji za nejcennější. Pokud jde o moji pracovní kariéru, byl to pro mne také dobrý rok, protože jsem pošesté obstála ve volbách a byla jsem znovu zvolena poslankyní, takže letos oslavím už dvacet let v této roli. Cenné je po mne, že si lidé mé práce váží. I pokud jde o ODS, tam také zaznamenávám kladný posun proti předchozím volbám. Zdá se, že jsme nastartovaní dobře. A nakonec mi zbývá hodnocení celé České republiky. Myslím, že to byl rok pro Českou republiku velmi dramatický, vždycky situací zamíchají volby a teď se vzpamatováváme z jejich výsledku a jejich dopadů. Takže v tomto ohledu jsme spíš v očekávání, jak se vyrovnáme s politickým dopadem roku 2017 na rok 2018, který bude rokem výročním.

 

 

Největší zklamání pro mne bylo to, že došlo k velkému posunu v české společnosti, že je schopna tolerovat to, co dřív netolerovala. Tím narážím na Andreje Babiše, který byl obžalován z trestného činu, přesto získal hlasy voličů. V minulosti ministři a politici za daleko menší prohřešky, než bylo padesát milionů v kauze Čapí hnízdo, odcházeli a mizeli z politiky. Tenhle posun ve společnosti byl pro mne obrovským zklamáním. A týkal se nejen Andreje Babiše, ale i prezidenta Miloše Zemana, který dal laťku prezidenta tak nízko, ať už napadáním svých názorových odpůrců, nebo vulgarizací, kterou prezidentský post posunul do čtvrté cenové skupiny. Stačí, když vzpomeneme, jak mluvil v živém vysílání Českého rozhlasu.

 

 

Poslouchala jsem debatu, která se k výročí ústavy vedla a zaznamenala jsem stanoviska špičkových ústavních právníků, kteří se nedomnívají, že je nějaká hlubší revize ústavy potřebná. Samozřejmě, že národ kultivuje to, když v jeho čele stojí někdo, kdo je schopen dostát i těm nepsaným pravidlům, kdo nehledá účelové výklady, které ještě nota bene mění ze dne na den o sto osmdesát stupňů. Proto bych zacházela s ústavou velmi citlivě, mohou se tam doplnit termíny, do kdy musí být jmenována vláda ve druhém pokusu, aby nemohla nekonečně dlouho vládnout ta, která nemá důvěru sněmovny. To asi lze, ale jinak si myslím, že daleko důležitější je vybrat do čela státu takovou osobu, kvůli které se nebudou zákony měnit. Dvacet let ústava docela dobře sloužila, až s příchodem prezidenta Miloše Zemana se ukazuje, že kdo k ní nemá úctu, může se stát velmi nebezpečným pro ústavní pořádek v zemi. A v této souvislosti bych řekla masarykovskou větu, ale v obráceném gardu – prezident Miloš Zeman se nezasloužil o stát.

 

 

Před Vánocemi to nemělo smysl, protože všichni směřovali své myšlenky k tomu, jak budou se svými blízkými trávit svátky. Do sváteční rodinné atmosféry to politické třeštění moc nezapadá, proto jsem považovala za dobré odložit velká oznámení politických stran až teď na začátek nového roku, i když první kolo přímé volby prezidenta už bude krátce poté. Ale myslím, že bude dostatečným vodítkem, když politická strana řekne svým voličům, koho preferuje.

 

 

Neřeknu konkrétní jméno, koho si vyberu. Ale mám jasná kritéria, chci, aby to byl politik, který bude garantovat prozápadní směřování České republiky, který bude usilovat, abychom byli dostatečně pevní a dokázali oponovat Rusku a Číně, ne se jim klanět. To neznamená, že s nimi nemáme spolupracovat, ale na úrovni rovného s rovným, nikoli na úrovni poníženého člena nějaké gubernie. Také bych chtěla, aby prezidentem byl člověk, který má přehled od kultury až po ekonomiku, prostě někdo, kdo zvedne politickou laťku, aby občané měli pocit, že prezidentský úřad je v dobrých rukou. Podle těchto kritérií si budu vybírat.

 

 

S takovým pohledem souhlasím, zdá se mi velmi realistický, protože těch zábran má prezident Miloš Zeman už teď velmi málo. Ať už vzpomeneme na kauzu korunovačních klenotů, jmenování profesorů, vystoupení na Albertově, reakce na ukradenou Ukrajinu ve prospěch Ruska, celá ta nešťastná čínská návštěva a její dopady na českou politiku, jmenování Andreje Babiše, kdy avizoval, že ho jmenuje dvakrát, ať se stane, co se stane, takže on si žádné mantinely nekladl. A jsem přesvědčena, že ve druhém volebním období už zboří i ty minimální, které měl.

 

 

Jsem vděčna, že se můj pohled jak na vyvěšování tibetských vlajek, tak na EET potvrdil. Samozřejmě musím ctít rozhodnutí nezávislé justice, ať se mi líbí nebo nelíbí, ale v tomto případě jsem s nimi naprosto souzněla. Četla jsem i všechna zdůvodnění, proč byl nezákonný postup policie, když strhávala tibetské vlajky, i zdůvodnění Ústavního soudu k EET, zejména menšinové stanovisko pěti ústavních soudců, kteří hezky poukázali na to, že drobní živnostníci a podnikatelé jsou vrstvou, která tvoří nejen ekonomický základ každého státu, ale i ten širší, protože z nich se mnohdy generují mecenáši, kteří podporují místní společenský, kulturní život, vzdělávání, seniory nebo i větší celostátní projekty. A házení klacků pod nohy těmto lidem je vlastně krok, který jde proti prosperitě této země a proti vnitřní jednotě jejích občanů. Tohle naprosto přesně vyjádřili ti ústavní soudci, kteří byli pro zrušení celého zákona o EET. Mrzí mne, že to muselo jít až k Ústavnímu soudu, že argumenty, které jsme ve sněmovně předkládali, jak je zavedení EET nesmyslné a nedomyšlené, byly mávnutím ruky shozeny se stolu a zákon byl prosazen silovým způsobem. A udělalo to takovou paseku. Další dvě vlny jsou zastaveny, ale část živnostníků už do toho režimu spadla, otázka tedy je, jak oni zareagují. Protože mně by se také nelíbilo to, že na některé tato povinnost uvalena byla a že Ústavní soud rozhodl, že na ostatní stejná povinnost uvalena být nemůže, protože to neodpovídá právu, jak to mělo být přijato. Možná se začnou bránit i ti, kteří už tu povinnost mají a možná se to ještě víc zkomplikuje včetně možných finančních náhrad.

 

 

Myslím, že nejlepší by bylo, kdyby ministerstvo financí přiznalo, že tohle udělalo špatně a že to není správná cesta. Kdyby se pokorně sklonilo před nezávislou justicí, řeklo: ano, touhle cestou jít nemůžeme, zrušíme to všechno, jak jsme navrhovali před parlamentními volbami. A dalo se to stihnout. Ale ta umanutost ve smyslu „nepřiznám nikdy svoji chybu“ bude ještě nějakou dobu trvat.

 

 

Myslím, že policie přijala správné rozhodnutí, kdy nám i před volbami řekla, že kdo má zájem, může přijít k ní a spis nastudovat. Teď zvolila stejný postup. Já si nemyslím, že nově zvolení poslanci jsou nějací nadlidé a musí mít jiný servis, než jaký stačil bývalým členům mandátového a imunitního výboru. Tady jde o to, aby ten, kdo má zájem seznámit se se spisem, takovou možnost měl. To právo nikomu odepíráno není. Stavět se na zadní a trvat na tom, že spis bude přenesen na půdu sněmovny a tady s ním může být nakládáno tak, že policie nemůže garantovat řádný průběh té věci, protože nemůže mít spis pod dohledem, mi přijde nemístné. Proto jsem ráda, že policie rozhodla, že požadavku mandátového a imunitního výboru, aby byl spis poslán do sněmovny, nevyhoví a že bude postupovat stejně jako v minulosti. Myslím, že poslanci, ani ti, kteří mají být vydáni, nejsou kráceni na svých právech. V září a říjnu loňského roku nám to stačilo, teď to novým poslancům nestačí. Já se tomu opravdu divím.

 

 

Nechci nikomu sahat do svědomí, každý by to jistě popřel a všichni by se zaklínali tím, že nemají úmysl zdržovat jednání, ale na mne to dělá dojem, že cílem tohoto jednání je oddálit ho až za prezidentskou volbu, protože se čeká na to, jestli Miloš Zeman bude znovu zvolen a jestli bude trvat jeho spojenectví s Andrejem Babišem. A teprve poté budou oba dva pánové ladit jednotlivé taktické kroky. To se ostatně povedlo, protože nevěřím, že sněmovna bude schopna rozhodnout o vydání Andreje Babiše před prezidentskou volbou. To považuji za vyloučené.

 

 

Nejsem ráda, že se toto hnutí potkává v Praze, protože nechci, aby se Česká republika stala rejdištěm těchto typů politiků a této politiky. Myslím, že to, co máme na srdci, aby například fungovala ochrana Evropské unie a České republiky před migranty, se dá dělat jinými způsoby, a my jsme jako ODS konkrétní řešení navrhli a prosazovali. Jak odmítání kvót, tak lepší financování humanitárních programů přímo v místech konfliktů, aby se ti lidé nedali do pohybu, a pak by nebylo potřeba vzbuzovat takové vášně, jaké vzbuzuje Tomio Okamura. Myslím si, že on je tou nebezpečnou silou, která velmi účelově manipuluje s lidmi. Když si vzpomeneme, že nemusel ani vysvětlit, jak fungovala jeho strana Úsvit v minulém volebním období, kdy média informovala o tunelování rozpočtu této strany. Tomia Okamuru považuji za opravdu zvláštní postavu české politiky a jeho hnutí SPD rovněž.

 

 

Já to vidím tak, že prezidentská volba může být klíčovým impulsemknějakému pozitivnímu obratu ve stavu společnosti. Pokud se podaří zvolit člověka, který je rozumný, slušný, solidní, má přehled,bude respektovaný v zahraničí, získá si důvěru i těch, kteří ho nevolili, protože bude postupovat tak, aby stmeloval lidi, byl by to podle mne pozitivní obrat, který by ve všech ohledech České republice prospěl. Kdyby se prezident stal mediátorem, který by se snažil ladit zájmy jednotlivých politických sil a najít rozumný kompromis, který by Českou republiku mohl ukázat pro zahraničí jako stabilní zemi, která rozumí své pozici uvnitř Evropské unie, odmítá migranty, ale je ochotna nabídnout nějaké rozumné řešení, jak z této situace ven, zároveň držel prozápadní směřování, zapojení do NATO, tak by to byl mimořádně pozitivní obrat.