Primátor Zdeněk Hřib (Piráti), starosta Prahy 6 Ondřej Kolář (TOP 09) a starosta pražských Řeporyjí Pavel Novotný (ODS) jsou pod policejní ochranou kvůli politickým rozhodnutím. Co říkáte na to, že jejich kroky vyvolávají tak ostré reakce? Překvapuje vás to?

Překvapuje i nepřekvapuje. Ve chvíli, kdy se o soše maršála Koněva začalo mluvit, tak se vyhrotily reakce i na domácí půdě mezi některými příznivci spíše proruských postojů a jejich odpůrci. A také na mezinárodní scéně, kde se Rusko ozývá. Překvapuje mne spíše intenzita ze strany Ruska, a to považuji za velmi nebezpečné. Znamená to, že v Rusku došlo k rozhodnutí, že jde o trestný čin a budou z toho vyvozovány důsledky, totéž pak u primátora Hřiba a starosty Novotného. Tahle úroveň vměšování se Ruska do našich suverénních záležitostí mě překvapuje.

Než se dostaneme k reakcím Ruska, zajímá mě, jak se stavíte k odstranění sochy maršála Koněva v době nouzového stavu, s doprovodnými vtipy o roušce od starosty? K rozhodnutí navíc došlo na nočním zasedání.

Mně tohle bylo jedno, protože k odstranění sochy došlo, starosta měl oporu v zastupitelstvu, tedy v orgánu, který je oprávněn v této věci rozhodnout. Celá věc mě nechala úplně chladnou, kdy a jakým způsobem byla socha odstraněna.

Jaký má podle vás Rusko na celé věci zájem, aby takto reagovalo? Narušení vztahů, vyvolání sporů mezi lidmi, jak také zaznívá od ruských odpůrců…

Myslím, že Rusko si udržuje nejenom Českou republiku, ale ještě část střední a východní Evropy jako zónu svého vlivu, přestože to tak po roce 1989 nevypadalo a zdálo se, že vyklidilo pole. Ale nakonec postupně jednotlivými kroky, které nebyly tak viditelné, ale i za pomoci různých možností kyberútoků a podobně se vrátilo, takže si začíná vytvářet půdu, aby zde mělo čím dál větší vliv. Mnohokrát mluvily zprávy Bezpečnostní informační služby, že je naddimenzována například personálně ruská ambasáda. Bylo jasné, že tady má nějaké cíle a zájmy a socha se stala dobrou záminkou, aby dali najevo, že jsou tady opět v silných pozicích, a chtějí do nějaké míry určovat, co Češi mohou, a co nemohou dělat ve své vlastní zemi.

Jinak řečeno, jde o demokratická rozhodnutí v demokratické zemi a Ruská federace nemá právo do toho jakkoliv zasahovat?

Ano.

Je podle vás reálné nebezpečí, že by byli Kolář, Novotný či Hřib otráveni Ruskem? Jinak řečeno, domníváte se, že by za to Rusům tito politici stáli?

Dostáváme se na pole spekulací, nevím, kam až Rusové chtějí zajít. Mně připadá, že jejich zájem je enormní. Když čin odsoudili, došlo k trestnímu stíhání, takže je vidět, že se téměř před ničím nezastaví. Nechci být ten, kdo řekne, že dojde k nějaké katastrofě, a že zaútočí na zdraví nebo život těchto tří lidí. To si nepřeju a doufám, že nic takového nastat nemůže. Ale obávám se, že jsou bohužel všeho schopni – viděli jsme případy Skripala a podobně. Dá se říci, že si to vyzkoušeli a touto cestou šli, takže pravděpodobně jsou ochotní jít po této cestě i dál.

Provokace směrem k Rusku přeci jen v nějakých skutcích trvá. Například starosta městského obvodu Praha-Řeporyje Pavel Novotný vedle akcí legitimních, jako je stavba památníku na jeho katastru, prováděl exhibice záměrně provokující cizí stát. Přijel k ambasádě v multikáře, rozhlašoval do médií, že Řeporyje válčily s Ruskem a tu válku vyhrály a tak dále. Jak se díváte na tyto provokace? Jsou součástí demokratického státu, anebo jsou třeba přehnané v rámci mezinárodních vztahů? Která možnost je vám bližší?

Mně je bližší první možnost, protože vůbec nevíme, co se děje v nějaké zapadlé vsi nebo v nějaké komunitě v Rusku – jak se třeba vymezuje proti České republice či někomu jinému. To je spíše přehnaná reakce ze strany Ruska. 140milionová země řeší, co proti ní mají Řeporyje, malá obec na okraji Prahy, takže mi přijde až směšné, že tomu dávají tak obrovský důraz. Jestli je starosta Řeporyjí trochu excentrický a má tento styl politiky, tak být Ruskem, vůbec si toho nevšímám a jsem úplně v pohodě. To ale oni nedokázali, takže je vidět, že jakoukoliv záminku využívají k tomu, aby si tady dupli.

Jinak řečeno, ta reakce z ruské strany je tedy z vašeho pohledu přehnaná…

Naprosto přehnaná.

V rámci mezinárodních vztahů je spousta teorií o původu koronaviru. Americký prezident Donald Trump řekl, že má určité indicie, že látka mohla být vytvořena právě v laboratoři ve Wu-chanu. Také se objevuje spekulace, že vir vytvořili Američané, ale i dalších mnoho fake news a spekulací. I když je třeba dát čas tomu, aby se tato fakta ověřila a prokázala, spekulace se objevují stále. Jak se díváte na to, co se kolem děje?

Je nutné prokázat, co se skutečně stalo ve Wu-chanu, že ohnisko bylo ve Wu-chanu, že tam existují laboratoře, které se zabývají výzkumem těchto virů. To jsou známé věci. Existují teorie, že byl vir uměle vytvořen, nebo také že unikl při manipulaci nešťastnou náhodou z laboratoří, nebo že šlo o živočišný původ. To vše by se mělo prokázat. Mně se líbí postup Austrálie a některých dalších zemí, které volají po tom, aby bylo přísně vyšetřováno, co se opravdu v Číně stalo, a chtěla bych, aby se Česká republika připojila.

Nicméně Čína odmítla mezinárodní vyšetřování původu viru.

Pokud Čína odmítla, tak je to už samo o sobě zvláštní, protože ona sama by měla mít primárně zájem na tom, aby se vše objasnilo. Aby podezření, které ve světě vzniklo, že zamořila celý svět virem, odvrátila. Aby prokázala dobrou vůli, že pro budoucnost, ať už se stalo cokoliv, je partnerem, se kterým svět může spolupracovat, bude dávat přesné a včasné informace a bude tudíž možné zabránit nějaké příští katastrofě. Jestliže to odmítá, tak ukazuje na sebe jako na toho, kdo má máslo na hlavě.

Domníváte se tedy, že čínská strana ví, co se stalo, ale nechce, aby se na to přišlo?

Nedomnívala bych se, že by Čína nevěděla. Jde přeci jen o komunistickou zemi, centrálně řízenou, vše je kontrolované, vše je v podstatě státní a ten stát určitě – obzvlášť v takto rizikových věcech – hlídá, co se kde děje. Teď už nasadili jen takovou celosvětovou propagandu – Čína, která zachraňuje, dává ochranné roušky a další ochranné pomůcky, chce přetočit pozornost od původu a celé katastrofy k tomu, že ona zachraňuje. Musíme se vrátit na začátek, jestliže to Čína odmítá, tím větší podezření ve mně je.

Padají i podezření směrem k Rusku. Například analytik František Vrabel ze společnosti Semantic Visions řekl, že původcem jsou staří známí – tedy Rusko a jeho tykadla, která chtějí rozkládat západní společnost. Myslíte, že na tom může být něco pravdy?

Tady jsme v tak obrovském nekonečném poli spekulací, do kterých se ani nechci pouštět. Máme se racionálně držet toho, co víme. Víme to, že se vir začal šířit ve Wu-chanu. Vrátila bych se do Wu-chanu, a tam bych pátrala po původu a objasnila všechny okolnosti. A pak by se tím vyvrátily i odvrátily všechny spekulace.

Čína a Spojené státy americké. Koronakrize je vnímána i jako jakési soupeření společenských konceptů. Co tato pandemie ukázala o mezinárodních vztazích? Jak fungují různé demokratické i nedemokratické země v době nákazy? Jak tuto situací čtete?

Myslím, že se opravdu ukazuje rozdíl mezi zemí, která žije v systému komunistickém, je řízena komunistickou stranou – a mezi demokratickými zeměmi.

Protože demokratické země od počátku přistoupily ke spolupráci, kde byly schopny vyměňovat si všechny dostupné informace, které v daný okamžik měly. Okamžitě informovaly po zdravotní lince své partnery v ostatních zemích. A tam se ukazuje rozdíl v tom, že tyto kroky demokratických zemí určitě přispívaly k tomu, aby jednotlivé země chápaly lépe, o jak velký problém jde a jakým způsobem je možné mu čelit. Daleko lépe se demokratický svět projevil jako ten, kdo umí věc pojmenovat a umí nasadit všechny páky, jak ji zastavit.

Zatímco Čína nepomohla v počátku vůbec ničemu. Tam je temno po kritickou dobu na počátku, kdy došlo k tak masivnímu ohrožení nejen zdraví, ale i ekonomiky. A možná, že to bude mít – čehož se obávám také – dopady na společenská zřízení v jednotlivých zemích. Tedy může dojít k posunu od demokracie k nějakým autoritářským režimům.

Co tedy říkáte na takzvanou čínskou respirátorovou diplomacii… Pomáhají mnoha zemím a posilují svoji globální pozici. Itálie, členská země Evropská unie, hluboce poděkovala. Využívá Čína situaci jako své PR?

Jsem o tom naprosto přesvědčena, protože potřebuje odvrátit pozornost od toho, že se stala původcem celosvětové katastrofy. Potřebuje to přetočit ve vyprávění a v PR snaze vyměnit vyprávění o původci potřebuje nahradit pohádkou o zachránci. A já si myslím, že na to země vůbec nemají přistoupit, máme být racionální, chtít vyšetření věci.

Šokuje mě, že vláda České republiky stojí na letišti a vítá letadlo přilétající z Číny, za zboží, které jsme si normálně zaplatili. Tady jsou domácí podnikatelé, lidé na kolenou vyráběli statisíce roušek a různé instituce ochranné štíty, vysoké školy, vědecká pracoviště, domácí nadšenci, ač nikdo nestál v pozoru, aby jim poděkoval. To rovněž vypovídá o nezralosti naší vlády, která v první chvíli nedokázala pomoci.

Musíme je nakoupit, protože pomůcky nejsou, ale jde o normální obchod. Nakupujeme ve světě všechno možné, ale vláda nechodí děkovat při dodávkách ropy a ani u jiných nákupů. Tak pojďme udělat obchod a pak se v důsledku toho obraťme na domácí zdroje, protože to bude daleko efektivnější. Dáme peníze lidem, zůstanou v České republice, nepůjdou do Číny, a zůstanou také zachována pracovní místa pro naše lidi.

Česká vláda tedy vychází Číně příliš vstříc za to zboží, které nakupuje?

Nejenom za ochranné pomůcky, to už je dlouhodobě viditelná strategie. Začíná u prezidenta Miloše Zemana a jeho lidí. Připomeňme nevysvětlenou cestu Tvrdíka, Mynáře a Nejedlého do Číny v době už vyhlášené pandemie. Připomeňme předchozí cesty Miloše Zemana do Číny. Připomeňme další aktivity, které tomu nahrávají.

Do toho spadá i čínské ovlivňování naší domácí politiky, co se týká zejména podezření, která nyní vyplouvají na povrch v souvislosti se smrtí předsedy Senátu Jaroslava Kubery. Ta svědčí o tlaku Číny, který na něj vyvíjel čínský velvyslanec tak, jak o tom mluví rodina.

Objevují se domněnky, že Jaroslav Kubera byl pod obrovským tlakem Číny, což podle rodiny mohlo přispět k jeho úmrtí. Říká se, že kancléř měl na ambasádě objednat onen dopis Kuberovi. Jak by se k tomu měla postavit Česká republika? A měla by na Tchai-wan někoho poslat, abychom dali najevo, že Čína o zahraničních cestách nerozhoduje? Co těmto domněnkám říkáte?

Nejdříve je třeba celou věc vyšetřit. Dnes paní Kuberová říká, že dosud nemá pitevní zprávy, přestože je mnohokrát urgovala a chtěla vědět, co se stalo, protože měla podezření, že ta smrt nebyla úplně přirozená. Chtěla, aby byla pitvou vyvrácena její podezření. A dodnes zprávu nemá. To je první závažná věc. Druhá věc je kolem dokumentu, kde byl Hrad několikrát vyzván, ať Senátem nebo Poslaneckou sněmovnou, ať přijde vysvětlit, jak ten dokument vznikl, kde se vzal na Hradě, kdo, kdy a proč ho dal Jaroslavu Kuberovi.

Asi si všichni zúčastnění mysleli, že takový enormní tlak na druhého nejvyššího ústavního činitele vyvinuli. Jakmile bychom pokročili ve vyšetřování kolem této smrti někam dále, tak by bylo potřeba odvodit i další kroky ve vztahu k Číně. Když se ptáte na cestu na Tchaj-wan, tak jako potvrzení naší suverenity, našeho rozhodování, kam který ústavní činitel pojede, pokud někdo rozhodne, že pojede na Tchaj-wan, tak pojede, ať si Čína myslí cokoliv.

Zatím právě nepřichází žádná reakce z Hradu na výzvy, aby tato situace byla vysvětlena. Tuším, že už byly zaslány tři dopisy, a zatím bez reakce.

Po formální stránce je to nevysvětlitelné, protože když druhý nejvyšší ústavní činitel, současný předseda Senátu Miloš Vystrčil, má podezření a chce něco objasnit, tak není normální, aby na tři dopisy nedostal odpověď. Navozuje to velké pochybnosti o přístupu Hradu k této věci a nikdo v tuhle chvíli, ani já, nejsem schopná uvěřit, že je v tom Hrad nevinně a že nemá špinavé ruce. Kdyby je neměl, tak bude otevřený, bude komunikovat a dokládat všechny věci, jak je potřeba, aby všechny pochybnosti vyvrátil, že se to neděje. To je ta nejhorší zpráva pro nás.

Můžeme donekonečna soukat všechny pochybnosti, ale důkaz zatím v ruce nemáme. Nicméně, to podezření ve mně, že hra s Jaroslavem Kuberou byla ze strany Hradu, Číny a možná některých dalších vlivových osob, které jsou v České republice na Čínu navázány, ať už ekonomicky nebo jinak, byl tak enormní, že vedl k jeho smrti.

Rozhovor vyšel na serveru ParlamentníListy.cz.