Já jsem z toho výsledku smutná, ale respektuji rozhodnutí občanů, jako jsem to dělala ve všech letech předtím. Pokud jde o výsledek Andreje Babiše, osobně jsem tipovala 24 procent, takže těch 29 je pro mne překvapením. V soukromém tipu jsem se skoro trefila do výsledku Okamury, i když i toho jsem o dvě procenta podcenila. A nedocenila jsem ani výsledek Pirátů, musím přiznat, že pro mne bylo velkým překvapením, že tato strana dostala tak velký bonus pro vstup do Sněmovny, až deset procent. Na druhou stranu propad u politických stran jako ČSSD, KDU-ČSL, TOP 09 a Starostové je citelný a znamená beze všech pochybností otřes politické scény v České republice. Na to, co to přinese, si budeme muset počkat.

 

 

Potvrdilo se mi, co jsem říkala několikrát před volbami, že Andrej Babiš přetáhl voliče komunistů a ty, kteří touží po autoritářském řízení země, nikoli po té demokratické verzi, kterou jsme jim nabízeli my. Zdálo se nám, že tohle spěje k daleko uspořádanější společnosti než to, co nabízí Andrej Babiš: autoritářství, vlastnění politické strany bez demokratických procesů, slepou poslušnost jeho poslanců a likvidování těch, kteří jsou mu nepohodlní, ať v byznysu, nebo na politické scéně. Potvrdilo se, že přetáhl komunistické voliče a část sociálnědemokratických voličů, jinými slovy protestní hlasy lidí, kteří nebyli ztotožněni s podstatou demokratického fungování a z nějakého důvodu mají nostalgii vůči komunistickému režimu, který tu byl předtím. O tyhle hlasy se Andrej Babiš opřel, nárůst těchto protestních hlasů mu nahradil odklon podnikatelů.

 

 

Já to beru jako úspěch ODS, protože nikdo, kdo sledoval uplynulé čtyřleté období, nemohl očekávat nějaký raketový restart. To by nebylo realistické a reálné očekávání. Posun od 7,7 procenta směrem k dnešnímu výsledku je zřetelný a jednoznačný. Znamená to, že ODS postupuje a to je pro mne zdrojem optimismu do budoucna. Ukazuje se, že opoziční práce, ta klidná, slušná, věcná, jasná a jednoznačná politika, přinesla svoje ovoce v tom, že znovu nabýváme důvěru. Ono je velmi těžké v každé situaci, když někdo o důvěru přijde, znovu ji získat. To stojí třikrát více sil, než když člověk do toho souboje šel poprvé.

 

 

Myslím, že ten vzkaz, že s Babišem a s ANO do koalice nepůjdeme, byl před volbami jednoznačný a po volbách zůstává stále jednoznačné, že s Babišem a s ANO nepůjdeme. O tom se nemohou vést žádné debaty, o tom se nemůže licitovat, protože ODS by tím sama sebe pohřbila, kdyby porušila tenhle základní slib, kvůli kterému se jí vracela důvěra voličů, kteří si rozhodně nepřejí Andreje Babiše. Já osobně jsem neslyšela jediného člověka, který by řekl, že máme jít s Andrejem Babišem. To je absolutně vyloučená varianta. Pokud by o tom někdo v ODS přemýšlel, pak by to byl hrobař, který by ODS zatáhl už do úplného zániku. To musí být jednoznačně řečeno. Jednoznačný vzkaz je, že to neuděláme, protože by to byla smrt ODS.

 

 

To jsou podle mého přesně nástroje, který vymýšlí jeho myšlenkový trust v Lidových novinách, MF Dnes nebo na Čapím hnízdě, nebo kde sídlí, protože nevím, koho z těch pětadvaceti poslanců ODS by Babiš mohl rozštěpit a získat na svoji stranu. Je to jen spekulace, jen neustálé podsouvání drobných či větších lží, něčeho, co nemá žádný podklad, s cílem, aby to znejistilo ODS a naše voliče. Já autoritativně říkám, že neexistuje v našem klubu nikdo, koho by mohl Babiš přetáhnout na svoji stranu. Existuje to jen v hlavách těch, kteří vidí, že Andrej Babiš je teď v úzkých, protože nemá s kým uzavřít koalici. Nejdřív říkal, že všetci kradnú, čímž myslel i ODS a velmi často ji zmiňoval, a teď by lezl po kolenou, abychom s ním šli do koalice. Tak na to musí zapomenout.

 

 

Kdo se podívá na uplynulé čtyři roky, vidí jednoznačně, že Petr Fiala provedl ODS mnoha úskalími. A projít jimi bylo skoro o život. A jestli má Václav Klaus mladší nějakou ambici, tak tu má každý výrazný politik, který je v té politické soutěži. Ale mohl by ji trochu krotit. Protože když se díváme na výsledky roku 2013, kdy byla ODS úplně na dně, a byla na dně i v Praze, já jsem jako tehdejší lídr v Praze měla třicet osm procent všech preferenčních hlasů. V absolutních číslech jsem získala dvacet šest tisíc preferenčních hlasů, to dnes on nemá, i když tehdy byla ODS na dně a dnes je na vzestupu. Před čtyřmi lety měla ODS v Praze volební výsledek dvanáct procent, dnes tam má šestnáct procent. Takže Václav Klaus by měl vzít v potaz také jiné výsledky. Samozřejmě, teď je v euforii, jeho nadšení je pochopitelné, člověk má dobrý pocit, že získal podporu lidí. On získal velkou podporu, ale musí si uvědomit, že ji nezískal proto, aby straně škodil, ale aby ji posiloval. Závazek preferenčních hlasů znamená, že má být týmovým a také loajálním hráčem, což já jsem rozhodně pro sebe takhle pochopila. Ale jsem přesvědčena, že všechny tyto ambice se dají sladit a Petr Fiala ukázal, že to velmi dobře umí.

 

 

Pan profesor Jičínský je jedním z lidí a přidal se k němu pan Švejnar, kteří říkají, že ODS a jiné strany mají najednou v sobě objevit státotvornost a podpořit člověka, který je trestně stíhán, byť se nově získanou imunitou jeho stíhání přerušuje, člověka, který má za sebou rozhodnutí slovenského Ústavního soudu o spolupráci s komunistickou tajnou policií, a který sám říká, že jde proti systému. A systémem je podle české Ústavy parlamentní demokracie. Aby pan profesor Jičínský a pan Švejnar vyzývali jako falešné sirény, aby se ODS a jiné strany šly zlikvidovat proto, aby se stát posílil, museli by si všimnout, že každý, kdo se kolem Andreje Babiše ocitl, pohořel jako papír. A lepšímu stavu demokracie, silnějšímu vědomí občanů o tom, jaké jsou jejich povinnosti ve vztahu ke své zemi, to nepřispělo, přispělo to jenom k růstu tohoto člověka. A není žádný důvod, abychom těmto falešným hlasům naslouchali. Není to pravda, politická strana musí mít jasno v tom, co programově chce. A my se programově lišíme, vydali jsme Vyšehradskou deklaraci, která se programově neslučuje s tím, co chce Andrej Babiš, v zásadních otázkách, například EET. A pak jsou tu otázky, které já osobně považuji také za důležité, a to je etická rovina možné spolupráce s Andrejem Babišem. Nehledět na etickou rovinu možné spolupráce znamená nasadit si na oči černou pásku, nevidět, neslyšet a jen v touze po moci a křeslech se s ním dát do spolku navzdory tomu, co jsme říkali, a navzdory tomu, co on představuje.

 

 

Já nechci žádné ze stran, které se dostaly do Sněmovny, podsouvat nějakou faleš. Jen sleduji jako každý občan jejich veřejná vyjádření. A od všech jsem slyšela, až na takové lavírování komunistů a okamurovců a trochu možná i lidovců, že s Andrejem Babišem do vlády v žádném případě nepůjdou a nebudou ho podporovat ani tajně, ani veřejně. Lidovci podmiňují své stanovisko tím, že nemohou jít s trestně stíhanými lidmi do spolupráce, tak doufám, že jim to vydrží. A ukazuje se, že skutečně nejblíž v té bezskrupulóznosti k sobě mají anonisté, okamurovci a komunisté.

 

 

Myslím, že reálná je spíš varianta, že některá ze stran v sobě objeví tu „státotvornost“, o které mluví profesor Jičínský a ti, které nazývám falešnými sirénami, a nějakým způsobem umožní Babišovi vládnout. S okamurovci má sto hlasů a s tichou podporou komunistů jich má sto patnáct. Tohle se mi jeví jako jedna z možných variant víc než předčasné volby. Je tu první pokus prezidenta, druhý pokus prezidenta, potom předsedy Poslanecké sněmovny, takže to je nějaký čas k tomu, aby si politická scéna ujasnila, co je možné udělat. Teď bych tohoto džina z láhve nevytahovala, je třeba počkat, jak to dopadne. Jsme tomu ještě hodně vzdáleni. Nešťastné, co bude ještě velkou rozbuškou, je to, že do tohoto procesu spadají ještě prezidentské volby a schvalování státního rozpočtu.

 

 

Musíme vzít v potaz také počet voličů, kteří přišli k těmto volbám, a to, že se liší uvažování lidí o tom, koho chtějí mít v čele státu, od toho, jaké reprezentanty chtějí mít v Poslanecké sněmovně. Já z toho v žádném případě nepanikařím, myslím, že ten tábor, který je kolem Miloše Zemana, zůstal navzdory těmto volbám víceméně neměnný.