Jak byste komentovala události posledních hodin kolem osoby pana prezidenta, ke kterému mimo jiné bez vědomí nemocnice přišel na návštěvu předseda sněmovny Radek Vondráček (ANO) a odnesl si podepsaný dokument?

Je pro mě nepředstavitelné, že by předseda Poslanecké sněmovny v doprovodu kancléře vnikl v podstatě nelegálně na specializované oddělení nejlepší nemocnice v zemi a odtud si odnesl nějaký dokument, kterým má být svolání Poslanecké sněmovny na 8. listopadu. Ten dokument je zcela zbytečný, protože do tohoto data se sněmovna ze zákona musí sejít sama. Takže ta návštěva postrádá jakýkoliv smysl, slovo návštěva ovšem myslím v uvozovkách, protože podle mě to bylo neoprávněné vniknutí, porušení všech bezpečnostních a zdravotních předpisů dané nemocnice.

I když se jedná o předsedu sněmovny?

Že to udělá třetí nejvýše postavený muž ve státě, je úplně zničující informace. Co se tam doopravdy dělo, těžko říct, to bude předmětem interního šetření, které avizuje samotná Ústřední vojenská nemocnice. Bezpochyby tam ale někde musí stát ochranka prezidenta republiky, stejně jako kamkoliv se hne, tak tam ho doprovází. Čili musela stát někde před vchodem a není přitom podřízena kancléři Mynářovi, to je speciální policejní složka. Takže jim někdo musel říct, nevšímejte si toho, že tady vidíte přicházet někoho, kdo není na seznamu.

Z vyjádření nemocnice jsem usoudila, že existuje seznam nejbližších lidí, kteří mohou navštívit prezidenta. Jinými slovy ochranka musí mít ten seznam v ruce a někdo jim musel, asi kancléř, říct, toho si nevšímejte. To je porušení základních povinností ze strany ochranky. Pak nastupuje to, co se dělo se zdravotnickým personálem. Jak to, že tam nikdo nebyl, jak je dokázali dostat všechny pryč, to je otázka na nemocnici a my musíme trvat na vysvětlení.

Není to její interní záležitost?

Teď jde o dobré jméno nemocnice. Tam jsou špičkoví lékaři, kteří poskytují špičkovou péči a teď se ocitnou v mlýnu, kdy nemohou nic říct, protože nemají svolení prezidenta a sami užasle čtou o jeho jídelníčku, o tom, jak je veselý a vtipný a jak je zdravý. A k tomu mají své výhrady, které opatrně sdělují ve svých vyjádřeních. Tohle se mi zdá zcela nedůvěryhodné. To je metoda kriminálního prostředí, zneužívání funkce a pak jsou tady důvodné pochybnosti a příčetnosti prezidenta, který pokud je veselý a s každými se baví, tak tohle všechno toleruje a trpí.

Pak je tu ještě závažná skutečnost, že pokud je prezident na specializovaném oddělení a může přijímat pokoutně přivedeného, protizákonně tam vniknuvšího předsedu sněmovny, tak určitě mohl na dvě minuty přijmout také vítěze voleb a dát mu pověření k sestavení vlády. To je stejný akt, to je také jen podepsaný papír a byla by to stejně dlouhá schůzka. Nedává ale žádný smysl tahle komplikovaná návštěva, která nic nevyřešila, protože sněmovna se musí sejít ze zákona tak jako tak.

Jaké jsou možnosti Senátu? Jaké budou jeho kroky?

Senát může vyžadovat, a taháme v tomto případě za kratší konec provazu, informace po těch, kteří je mají správně poskytovat. Tedy v první řadě kancelář prezidenta republiky. Je pro mě nepochopitelné, že kancléř nekoná. Jestliže vidí, že jeho podřízený, mluvčí prezidenta Jiří Ovčáček, sepisuje nějaké nesmyslné žalmy, vykládá nesmysly o jídelníčku prezidenta, které zároveň vyvrací vyjádření nemocnice, a Mynář tohoto zaměstnance nevede k řádnému plnění povinností, tak je to naprosté selhání této části Hradu.

Ale Senát nemá žádný silný nástroj, jak přitlačit na kancléře, protože toho si vybral prezident republiky. Senát může požadovat po kanceláři jako po úřadu informace, které by byly jiného typu než ty, které nám dávají. To jsme udělali. Udělal to předseda Senátu na základě rozhodnutí organizačního výboru Senátu. Ale já osobně nečekám, že se komunikace Hradu se Senátem zlepší. Nemáme jinou možnost než spoléhat na to, že se v nich nějaká profesionalita probudí a že si uvědomí, v jak závažné chvíli konají a že mají konat co možná nejlépe.

Víc udělat nemůžete?

Je tu druhá možnost, a cítím tu netrpělivost, ať Senát něco dělá. Připomeňme si, že stará sněmovna má mandát do 21. října. Kdyby bylo potvrzeno, ale jsme zase u toho, že to nemáme jak verifikovat, že prezident už opravdu není schopen vykonávat funkci, tak v tu chvíli by připadalo v úvahu aktivizování článku 66 ústavy. To by se mohlo stát hned, kdyby se sešla stará sněmovna. Ale nepředpokládám, že ve složení, v jakém byla, by bylo možné touto komorou usnesení prohlasovat. Takže druhý krok je možný až po 21. říjnu, ale to se ještě nová sněmovna nesejde. Musí se čekat na 8. listopadu až na ustavující schůzi a teprve potom je možné zahájit normální provoz sněmovny, která by toto případné usnesení přijala.

Je pravda, že do té doby „jakoby“ prezidenta nepotřebujeme, protože tím, jak sám sebe vyšachoval a určil poslední možný termín, který je daný ze zákona, tak to byl zbytný krok. Ale hned po ustavující schůzi podává demisi stávající vláda a prezident ji pověřuje vládnutím do doby, než bude jmenovaná nová vláda.

Jaké tedy budou nejbližší kroky Senátu?

V tuto chvíli Senát může být připraven, jako komise se sejdeme příští týden a připravíme zmíněné usnesení, aby v případě, že po 8. listopadu, kdy budou uvedené kroky prezidenta nezbytné a ukáže se, že není schopen jednat, tak abychom my mohli jednat okamžitě. Do té doby to jsou jen apely a výzvy, aby ti, kdo mají konat, jednali profesionálně. Ale ta odezva je taková, jakou sledujeme, a spíše se stupňuje komedie a naprostá nekompetence, která hraničí se zvůlí až organizovaným zločinem nebo jak to všechno nazvat. Když si vezmete všechna ta vyjádření Ovčáčka, Mynáře, vyjádření premiéra Babiše po dobu nemoci prezidenta, tak nasvědčují tomu, že ani slovo z toho, co prezentovali, nebyla pravda.

Někteří politici neváhají používat slova jako pokus o puč. Jak to vidíte vy?

Já pořád hledám slova, nevím, jestli my politici nemáme být trochu zdrženlivější, abychom případně nálady ve společnosti neakcelerovali, ale spíše je tlumili. Ale celá ta série kroků, když trestně stíhaný kancléř prezidenta republiky spolu s trestně stíhaným předsedou vlády kooperují se soudně usvědčeným lhářem, tedy prezidentem republiky, tak aby po volbách vše brzdili, a brání běžnému chodu, jak jej předepisuje ústava, tak asi můžeme říct, že je to krok směřující k puči nebo protistátnímu jednání.

(Autor: Martin Ťopek)

Rozhovor vyšel na serveru iHNed.cz.