Musím říci, že se mi velmi ulevilo, že to mí kolegové pochopili a že jsme se většinově za ten návrh postavili. To je podle mne strašně dobrý signál na otupení té ostudy, která vyšla z Pražského hradu v souvislosti s neudělením vyznamenání panu Bradymu.

 

 

Když se sešel poslanecký klub, žádné doporučení jsme nedávali, protože už předtím poslanci dali do médií vyjádření, každý individuálně, aniž bychom se nějak domlouvali, a všichni řekli, že na Hrad nepůjdou. Takže poslanecký klub se neměl v podstatě ani nad čím usnášet ani něco doporučovat, protože každý si to rozhodl sám. A výsledek je, že se toho nikdo z poslanců nezúčastní.

 

 

Dneska mě na ni ještě zval místopředseda Sněmovny Gazdík, ale mám trochu problém, protože na tuto oslavu na Hrad nechodím už od roku 2013 na protest proti tomu, jakou politiku Miloš Zeman dělá. Od té doby jsme si zavedli takový soukromý rituál, schází se asi čtyřicet zajímavých osobností z oblasti kultury a vědy a svátek si oslavujeme víceméně v soukromí. A letos to máme zase domluvené, tak nevím, jak to budu se Staroměstským náměstím stíhat. Ale zajímalo by mne vidět atmosféru, vidět lidi, kteří tam přijdou, co budou říkat, protože člověk má i vědět, co to dělá s veřejností. Něco jiného je náš politický svět, ale pokud nevnímáme dobře, co říkají lidé, můžeme udělat i chybné kroky. Ale opravdu nevím, jak to budu stíhat.

 

 

Je mi neskutečně líto, jaká atmosféra kolem toho už po všechny ty roky je. Vezměme si jenom příklad, pokud se nezúčastní akademická obec, tak to přece něco významného české společnosti říká. Na nás politiky mohou mít lidé názory různé, nelichotivé a kritické, ale akademická obec přece vždy patřila k tomu, co tvořilo zdravou a ctěnou elitu každé země. Jestliže ta svou neúčastí říká, že je něco v nepořádku, tak něco opravdu v nepořádku je. Pak jsme byli také svědky vyznamenání bývalých aparátčíků a těch, kteří dělali prezidentskou kampaň a v podstatě vůbec nemají nárok nosit na hrudi vyznamenání České republiky. A to všechno je tak dehonestující a tak se tím svátek zdevalvuje, že jsem z toho strašně smutná.

 

Ale máte pravdu i v tom, že je tu také otázka, když tam nepůjdeme, jak poděkovat těm osobnostem, které si naši úctu skutečně zaslouží. A já si myslím, že Miloš Zeman záměrně vytváří takový divoký mix ve výběru kandidátů na vyznamenání, kdy vedle sebe řadí naprosto nezpochybnitelné osobnosti z různých vědeckých a kulturních oblastí a k nim doplní ty bývalé aparátčíky a ty, kteří mu posloužili v kampani nebo mu slouží v různých jiných věcech ještě nyní. A ti důstojní lidé jsou rukojmím, přijdou do Vladislavského sálu, neví, kdo s nimi všechno bude vyznamenán, protože každý je pozván individuálně, a až na místě se dozví, v jaké společnosti se to ocitli. Jsem přesvědčená, že lidé, kteří jsou skutečnými autoritami, to gesto části politiků, kteří tam nepůjdou, pochopí a přijmou, nebudou si ho vysvětlovat jako dehonestaci jich samotných nebo státního svátku, ale pochopí, že je to jediný způsob, kterým my můžeme dát najevo, že s kroky prezidenta nesouhlasíme. Druhý způsob nesouhlasu by byl tam jít, otočit se zády nebo pískat, když přijde prezident, nebo mít na sobě nějaké nápisy, ale to se mi zdá daleko méně důstojné.

 

 

Jsem fakt demokrat a nechci dělat seznam těch dobrých, kteří tam nejdou, a druhý seznam těch zlých, kteří tam jdou. Ctím to, že je to individuální rozhodnutí, ctím individuální názory na tuto věc každého z nich, ale sama za sebe říkám, že bych tam nešla a tím pro mne tahle věc končí. A doufám, že ten, kdo na Hrad jde, bude mít stejný respekt k mému názoru tam nejít, jako já mám k jeho názoru tam jít.

 

 

Myslím, že to není ta pohnutka, která podebrala všechny lidi. Samozřejmě, že je velká část společnosti, která s Milošem Zemanem nesouhlasí a ostře odsuzuje jeho kroky, které se týkají našeho přibližování k Rusku a k Číně, tedy v oblasti zahraniční politiky, nebo skandálů kolem lidí z jeho prezidentské kanceláře. Je tam třeba pan Nejedlý, u kterého nevíme, za koho tam sedí, jestli za Lukoil, je tam pan Mynář bez bezpečnostní prověrky. Nebo lidé odsuzují okolnosti, které se týkají rozvratu vstupování do parlamentního uspořádání, mám na mysli třeba to, kdy prezident jmenuje svévolně svoji vládu. Takže těch lidí, kteří s jeho kroky nesouhlasí, je mnoho, ale v konkrétním případě pana Bradyho podle mne zvítězil pohled na toho starého muže, který přijíždí do své rodné vlasti, kde vyrůstal v malém městě na Moravě v hezké rodině se dvěma dětmi, z nichž zůstal jen on sám, protože všichni ostatní zůstali v koncentračním táboře v plynu. On sám po nástupu komunistů vlast opustil, pak pomáhal našim emigrantům, v devadesátých letech pomáhal znovu rodící se demokracii, jezdí po celém světě se vzdělávacím programem určeným dětem, aby pochopily, co to byl holocaust, co je podstata totalitních systémů a že je třeba se jim postavit a bránit. Všichni vidí starého muže, který sem přijíždí, a najednou si říkají, co se to s námi proboha děje, že neumíme tomuhle pánovi poděkovat za to, co v životě dokázal, z čeho se dokázal sebrat, z jakého utrpení se dovedl postavit na nohy a pokračovat práci, která je vyloženě prací velkého humanisty, který usiluje o to, aby svět byl lepší. Možná, že v rozhodnutí těch, kteří nechtějí jít na Hrad, jsou přítomny i výhrady vůči politice prezidenta, ale primární je podle mne stud za to, že pan Brady byl vystaven něčemu takovému, a touha to napravit.

 

 

V některých případech, třeba u pražské primátorky, mi to připadá trochu jako politický kalkul. Důvodem, proč jsem svolávala Sněmovnu, bylo, že jsme v dolní komoře poslanci všech politických stran a zastupujeme naše občany. A tudíž naše vyjádření úcty panu Bradymu je zprostředkováním poděkování občanů České republiky. Proto jsem to dělala, nikoli pro sebe, já žádnou aktivní roli při přijetí pana Bradyho nebudu hrát, ale myslela jsem si, že to Poslanecká sněmovna musí udělat. Líbilo se mi gesto Univerzity Palackého v Olomouci. I některé další akce jsou vedeny upřímnou snahou panu Bradymu poděkovat, protože se jejich aktéři také cítí uraženi tím, co se kolem Bradyho děje, a stydí se. Ale nemohu zastřít, že u některých to na mě dělá dojem politického kalkulu. A když jste jmenovala primátorku Prahy, tak to je ten případ.

 

 

Myslím, že se tou věcí budeme v nějaké podobě zabývat. Je pravda, že takový postup jako Senát zatím Sněmovna nezvolila, ale shodou okolností jsme se dnes bavili o tom, že bychom měli svolat mimořádné jednání Sněmovny a hovořit o zahraniční politice, o našem směřování do budoucna, kam by i tato oblast nutně patřila. Ta situace se vyvíjí, spíš bych řekla, abychom se této věci ve Sněmovně důsledně věnovali, i proto, že Čínská lidová republika včera ve svém oficiálním stanovisku sdělila, že přijímá to vazalské prohlášení čtyř nejvyšších českých ústavních činitelů, ale že se rozhodně staví proti jakýmkoli formám kontaktu mezi činiteli jakékoli země se čtrnáctým dalajlámou a že očekává, že přejdeme od slov k činům. To mě vyděsilo doopravdy. Protože zatím to bylo tak, že se sešel ministr kultury s dalajlámou, padesát poslanců a senátorů se sešlo s dalajlámou a povídali jsme si. Ale teď, když se má přejít k činům, měli bychom asi podle čínského vzoru být příště rovnou pozavíráni? Tohle mi připadá jako další posun a ukazuje to, že Čína si vazalské, nedůstojné, nesuverénní a nesvobodné prohlášení těch čtyř vyložila tak, že jsme se stali definitivně loutkou v jejich rukou, že nám teď bude diktovat, jak ona bude pískat. Ať už je za tím cokoli, co maskuje prezident a celá jeho svita přívalem investic z Číny do České republiky, tak to není omluvitelné za narušení suverenity a narušení svobody naší země. A nedej bože, jestli je za tím, že se tito tři sociální demokraté plus prezident, bývalý sociální demokrat, odhodlali k tomuto kroku, i nějaký kalkul, nemám o tom důkazy, že třeba čínské peníze pomohou řešit gigantický dluh, který sociálním demokratům vzniká ve sporu s advokátem Altnerem. Ale celé je to naprosto skandální.

 

 

Vyjádření pana Nováčka jsem slyšela, říkal, že se dlouho pohybuje jako politický komentátor a že se mu to doneslo z více zdrojů. Nemyslím, že takhle zkušený člověk by se v živém vysílání České televize dopustil něčeho, co nemá alespoň elementárně podloženo. Ale takové spekulace napadnou každého, protože není normální, aby čtyři nejvyšší ústavní činitelé pronesli takové prohlášení. Cítila bych, že takové silné prohlášení mají udělat ve chvíli, kdy stojí nepřítel na našich hranicích, nebo když nastane nějaká živelná katastrofa, nějaké dramatické ohrožení. Ale nechápu, že kvůli tomu, když se sešel ministr kultury s nějakým mírumilovným osmdesátiletým dalajlámou, je takový poprask.