Rozčilená je velmi slabé slovo. Něco podobného se mi stalo asi potřetí v životě.

 

 

Prostě nemůžu strávit tu dvojí tvář hnutí ANO. To, jak jeho zástupci předstupují před veřejnost, a jak se chovají a jednají za zavřenými dveřmi. Protože z mého pohledu bylo celé dnešní jednání z jejich strany obstrukční ve smyslu prodloužit rozhodnutí o vydání nebo nevydání poslanců Babiše a Faltýnka k trestnímu stíhání téměř na nekonečno. Zástupci hnutí ANO přišli na jednání výboru s tím, že o věci dnes nelze hlasovat, protože se páni poslanci z jednání omluvili a nemohli být přítomni.

 

 

Pan poslanec Faltýnek a pan poslanec Babiš se omluvili a podle hnutí ANO o jejich vydání tudíž nešlo hlasovat. Já jsem tedy řekla, „dobře, rozumím tomu, že tady je tento důvod“. A to přesto, že si myslím, že bychom mohli hlasovat i bez nich, protože byli na jednání výboru pozváni s dostatečným předstihem a věděli, že se bude týkat žádosti policie o vydání a nikoli zprávy OLAFu. S tou žádostí policie se totiž seznamovali už loni na podzim při první žádosti vyšetřovatelů o vydání, tudíž ji důkladně znají. Takže mohli přijít. Z jejich strany to považuji za účelové, avšak aby nemohli být za obětní beránky, kteří budou do všech médií vykládat o tom, kterak jim bylo zabráněno vysvětlit členům Mandátového a imunitního výboru své postoje, tak jsem byla ochotna hledat jiný termín, na který by se mohli dostavit.

 

A protože jim policie umožnila, aby se zítra přišli se zprávou OLAFu – kterou podmiňovali svou účast na výboru – seznámit, tak jsme navrhovali, aby se výbor sešel ve čtvrtek. A abych rozšířila možnosti, navrhovala jsem čtvrteční dopoledne nebo odpoledne, následně páteční dopoledne nebo odpoledne a pak pondělní dopoledne nebo odpoledne. Prostě jsem postupně navrhovala všechny nejbližší dny tak, abychom před veřejností splnili svoji povinnost a odvedli jako Mandátový a imunitní výbor kvalitně svou práci a dali čas sněmovně k tomu, aby mohla kompetentně rozhodnout. Ani jeden z těchto termínů neprošel.

 

A nejen to. Dokonce tam od zástupců hnutí ANO padaly návrhy, abychom jednání uskutečnili až sedm dnů poté, co bude k dispozici česká verze zprávy OLAF. A protože se odhaduje, že překlad bude hotový až za čtrnáct dnů, znamenalo by to, že bychom jednali asi tak za tři týdny. To považuji za účelové oddalování. V závěru jednání tam navíc padl požadavek, aby byla zpráva OLAFu doručena sem na půdu sněmovny, přitom každý z nás si mohl na policii dojít a zprávu si prostudovat.

 

To už bylo něco, co jsem považovala za hranicí všeho, co jsem ochotna snést a odešla jsem. Protože rozumné a věcné jednání se tam dneska v žádném případě neodehrávalo.

 

 

Například před chvílí, těsně před tím, než jste přišel, jsem sledovala část tiskové konference místopředsedkyně Mandátového a imunitního výboru za hnutí ANO. (Jednalo se o tiskovou konferenci Taťány Malé, která předstoupila před novináře krátce po jednání výboru, pozn. redakce.) Podotýkám, že šlo o její osobní tiskovou konferenci k jednání Mandátového a imunitního výboru. To podtrhuji. Je to absolutní novum, že si kluby pořádají vlastní tiskovou konferenci k jednání výboru.

 

Když jsem byla předsedkyně Mandátového a imunitního výboru, tak jsem šla před novináře vždy se svými místopředsedy, kde jsme společně za výbor sdělili, co bylo možné sdělit. Tady paní místopředsedkyně vystupuje sama a v podstatě tam je za ANO, nikoli za výbor. Není tam za sněmovnu a veřejnosti vypráví, že je jejich cílem určitě to, aby jednání výboru bylo co nejrychlejší. Přitom na jednání výboru dělají pravý opak. V tom je ta jejich dvojí tvář.

 

 

Pro mě nebylo přínosné, protože bylo z mého pohledu vidět, avšak prokázat to nemohu, že poslanci za hnutí ANO kvůli tomu, aby se nedostalo na jednání možné pochybení pánů poslanců Faltýnka a Babiše, hledali možná pochybení na straně policie. V podstatě se z jejich strany jednalo spíše o výslech vyšetřovatele, namísto toho, aby se zabývali faktickou stránkou věcí týkajících se celé kauzy. Otázky jim myslím napsali jejich advokáti, možná taky ne. Nevím, těžko říct. Možná si taky jen na klubu rozdělili dotazy, aby jimi zabrali velkou část jednání. Se státním zástupcem bylo už jednání kratší.

 

 

Ano, beru to jako zdržovací taktiku. A přiznám se, že jakkoli mě to rozčílilo, tak se jim také na druhé straně opravdu divím. Já být – a naštěstí nejsem – v jejich kůži, tak bych chtěla mít celou věc co nejdřív za sebou. Aby se se mnou netáhla a neustále nebombardovala veřejné mínění a stále tak nevstupovala do všech ostatních záležitostí, které musejí řešit.

 

 

Myslím, že je to správný návrh, ale zároveň nemá šanci, aby prošel. Správný je proto, že se mnozí vyjadřují v tom smyslu, že tady není žádná souvislost mezi vyslovením důvěry vládě a hlasováním o vydání Andreje Babiše. Ta souvislost je ale přece v jeho osobě, protože on je obviněný v souvislosti s kauzou Čapí hnízdo a zároveň má být premiérem. Ta souvislost je prostě přímá a jednoznačná.

 

A druhá věta, kterou musím říct, je, že my politici jsme zaměstnanci občanů a jako takoví musíme garantovat, že nejvyšší exekutivní roli nebude plnit člověk, který nemá vyřešen osobní problém. Nikdo z lidí, pokud by byl šéfem nějakého úřadu, by nepřijal do pracovního poměru člověka, který by neměl dořešený spor podobného typu. Určitě by mu zaměstnání nedal. A my teď máme jako poslanci rozhodnout, zda dáme zaměstnání Andreji Babišovi, kterému hrozí trestní stíhání.

 

 

V Mandátovém a imunitním výboru je utvořena hlasovací většina. Celkem je nás devatenáct, na jakékoli rozhodnutí je tam tudíž potřeba deset hlasů, a ty tam jsou. (Deseti hlasy disponuje v Mandátovém a imunitním výboru hnutí ANO v součtu s SPD, pozn. redakce.)

 

 

Na intuici nechci v tomto případě sázet. Sázím pouze na veřejné výroky představitelů jednotlivých stran. A podle nich by vláda Andreje Babiše důvěru získat neměla.

 

 

Myslím, že jejich hlavním scénářem bylo dostat se, pokud jde o hlasování Mandátového a imunitního výboru, až za první pokus o vládě. Ať už vláda důvěru získá, nebo nezíská. Hraje se zkrátka o to, aby Andrej Babiš mohl za nerozhodnuté situace, tedy předtím, než se rozhodne o jeho vydání k trestnímu stíhání, uskutečnit druhý vládní pokus. Aby mohl prezident Zeman do konce svého mandátu, tedy do 7. března, Andreje Babiše pověřit podruhé sestavením vlády, a to aniž by byl znám verdikt Mandátového a imunitního výboru.

 

 

Samozřejmě, že o vydání rozhodne celá sněmovna. Ale každí ví, že pokud se najde většina v Mandátovém a imunitním výboru, tak se pravděpodobně najde také v celé sněmovně.

 

 

Ano, já bych to takto viděla.