Jste dlouholetou poslankyní, v minulosti jste byla předsedkyní Poslanecké sněmovny. Proč jste se rozhodla kandidovat do Senátu?

Zvážila jsem tři důvody. Prvním byla celková situace ve společnosti, kde je třeba pozvednout povědomí o roli Senátu jako pilíře, který ochraňuje základní hodnoty demokratické společnosti, svobodu jedince a demokratický provoz v zemi. Druhým byl osobní motiv, který vyhodnotil moji dvaadvacetiletou práci v Poslanecké sněmovně. Přestup do Senátu mi dává logiku v tom, že své zkušenosti budu umět prosadit v jiném prostředí a atmosféře. A třetí důvod byla podpora, kterou se podařilo vyjednat pro mou nominaci od demokratických stran, tedy TOP 09 a Starostů. V době, kdy je potřeba spojovat síly, mi to dává smysl.

Svou kandidaturu jste také zdůvodňovala slovy, že „máte pocit, že je čas na přestup“. Co byl ten konkrétní podnět?

Nějakou chvíli to zrálo, na přesný moment si nevzpomenu, bylo to někdy na přelomu roku. Říkala jsem si tehdy, že je Senát opomíjený. Sice v těch nejkritičtějších okamžicích zjišťujeme, jak ho potřebujeme, sehrává roli pojistky. Říkala jsem si, že je potřeba na něj upozornit. A lepší způsob, než se zapojit do boje o vstupenku do Senátu, neznám.

Celý rozhovor čtěte v Deníku N.