Když Miloš Zeman při svém inauguračním projevu zaútočil na média a TOP 09, Miroslava Němcová (ODS) na protest odešla z Vladislavského sálu. Lidé její postoj ocenili záplavou květin, které si od nich pár dní poté dojatě převzala. Na chodbě před kanceláří o měsíc později stála váza s čerstvým pugetem svázaným mašlí v barvě české trikolory. „Ten mi přinesli včera. Prý na kontě, na které lidé přispívali, zbylo dost peněz. Takže mi dají puget každého 8. v měsíci až do konce roku,“ vysvětluje. Bývalá šéfka sněmovny schvaluje, že ODS po volbách nekývla hnutí ANO na spolupráci. „Nevidím žádný přínos pro budoucnost státu, kdybychom pomohli získat důvěru pro trestně stíhaného premiéra,“ vysvětluje.
Po které prezidentově větě jste se zvedla ze svého místa ve Vladislavském sále a opustila inaugurační ceremoniál?
Můj nesouhlas narůstal postupně. Nejprve útokem prezidenta na pana Bakalu, aniž by sám zmínil lidi, které má sám kolem sebe. Pak jsem zaregistrovala tu část, která se týkala médií, ale i politických stran. Zvedla jsem se v momentě, kdy začal mluvit o studii Fakulty sociálních věd (podle které ČT údajně zvýhodňovala před volbami TOP 09, studie byla poté kritizována odborníky i politiky, pozn. red.). To byl útok proti všem, kteří nějakým způsobem vyjadřují protest proti způsobu, jakým prezident vykonává svůj mandát.
Váš postoj ocenily stovky lidí, kteří se vám složili na květiny. Zaznamenala jste i negativní reakce?
Reakcí bylo nejvíc, co jsem ve svém politickém životě zažila. Určitě jich dohromady bylo přes tisíc. Samozřejmě mezi nimi byly i negativní. Ale překvapilo mě, že devadesát procent jich bylo pozitivních. Jako jeden z prvních mi moc hezkou SMS poslal pan předseda Fiala. Žádné výtky kolegů ze strany jsem nezaznamenala.
ODS se po letech odrazila ode dna a ve sněmovních volbách skončila druhá. Ihned ale oznámila, že spolupráce s hnutím ANO pro ni nepřipadá v úvahu, a tento postoj si stále drží. Je přijatelnou cenou za dodržení tohoto slibu to, že tu vznikne zřejmě silně levicová vláda závislá na hlasech komunistů?
Už z diskusí před volbami uvnitř strany vyplývalo, že si 95 procent členů nepřeje, abychom po volbách spolupracovali s Andrejem Babišem. Důvodem bylo v té pozdější fázi jeho trestní stíhání a také pochybnosti kolem jeho spolupráce s StB.
Mnozí ale ODS vyčítají, že nebyla státotvornější a neobětovala část svých zásad, pověsti a vztahu k voličům, aby zabránila vstupu komunistů k moci.
Pro mě jsou to zásadní překážky. Odmítám, aby ODS byla braná jako ten, kdo je zodpovědný za ten vývoj. Vítěz voleb má předvést, že nepřivede komunisty do vlády. Že dokáže vyjednat podporu třeba pro menšinovou vládu s lidovci, se starosty, s ČSSD. To není tíha ODS.
Takže podle vás je to rozhodnutí zůstat v opozici správné?
Ano. Nevidím v tom nic státotvorného dosadit s důvěrou na post předsedy vlády trestně stíhaného člověka. A ODS by to podle mého mínění dlouhodobě nesmírně poškodilo.
Nebylo by přijatelným kompromisem výměnou za podporu části programu přislíbit při hlasování o důvěře podporu vládě? Tak aby ty ústupky nemusely směřovat ke KSČM?
Nemyslím, že by to pro nás bylo dobré řešení. Že bychom se mohli spolehnout na to, že Andrej Babiš se ke komunistům neobrátí ve chvíli, kdy bude chtít prosadit něco ve svém zájmu. Jakmile jednou tu důvěru získá, tak mu ji nepůjde odejmout, protože už tu bude ta většina 115 hlasů ANO s komunisty a SPD. O toto se podle mě hraje nejvíc. Že už by pak nebyla síla, která by ho té důvěry zbavila.
Mohli byste ale takto prosadit část ze svého programu, kvůli kterému vás lidé volili.
Myslím, že by to takto určitě nebylo. Andrej Babiš nemyslí na to, aby partner, který ho podpoří, participoval na vládním výsledku. Nestojí o koaliční vládu. Všechna vyjednávání vede tak, aby mohl vládnout sám. Sociální demokraté nepochopili, že on je v té vládě nechce a nepotřebuje, že je to jenom hra. Nevěřím, že bychom byli partnerem v takové vládě.
Jaké je podle vás ideální řešení stávající situace, které by bylo státotvorné a zároveň zúčastněným stranám umožňovalo zachovat si svou tvář?
Andrej Babiš by musel sám odstoupit, protože je trestně stíhaný. On je tou zásadní překážkou. Musel by říct, že dokud nebude jeho případ vyřešený, tak premiérem nebude. Otevřel by tím vějíř možností, jak by příští vláda mohla vypadat. Ale není toho schopný.
No právě. Jaké je jiné řešení?
Pak se tady budeme dohadovat, jestli druhý pokus, třetí pokus, předčasné volby. Nedokážu přesně odhadnout, jakým směrem se to bude vyvíjet.
Zůstaňme tedy u ODS. Uvnitř ní momentálně existují poměrně antagonistické proudy. Na jedné straně jsou to, řekněme, umírnění, liberální konzervativci. Na straně druhé vyhranění politici typu Václav Klaus ml. Neškodí takto široké názorové spektrum vnitřní integritě strany?
Václav Klaus ml. ztělesňuje odlišný proud, ale velmi marginální. Jeho hlas je hodně slyšet, protože dostává velký mediální prostor. Ale kdo může mluvit za ODS a sděluje voličům její postoje, je řádně zvolené vedení. Proto nejsem nijak zneklidněná, když Václav Klaus mladší říká daleko vyhraněnější názory třeba na Evropskou unii než Petr Fiala. Protože on říká čistě svůj názor, ale názor ODS je jiný.
Nemělo by ho proto vedení strany "umravnit", aby jeho vystupování bylo více v souladu s oficiální politikou strany?
To si neumím přestavit jak. Až tu nebude ani základní loajalita ke zvolenému vedení, tak pak by to bylo k řešení. Kdo politice rozumí, chápe, že je to jeho provokativní styl, kterým si vydobývá větší mediální prostor. Ale kdo chce vědět, jaká je opravdová politika ODS a svůj názor si nějak tříbit, musí pečlivě poslouchat ty, kteří jsou právoplatně zvoleni mluvit jejím jménem. Nemyslím si, že by bylo nějak obtížné rozeznat, kteří lidé to jsou.
Mirek Topolánek vzpomíná, že když vedl ODS, byli její voliči velmi proevropští. Víte, jací jsou voliči ODS dnes?
Nemyslím, že by očekávali náš tlak na vystoupení z EU nebo referendum. Nejsou ale nekritičtí, uvítali by reformování nedostatků, více samostatnosti v některých otázkách. A třeba i to, aby unie měřila stejným metrem a netolerovala někomu rozpočtovou nekázeň, jdoucí proti dohodám. Pokud jde o ODS, nemyslím, že by vybočila k extrémnější poloze, která by nás z EU vyváděla.
ANO svou členskou základnu do značné míry rekrutovalo z nespokojených politiků ODS. Není na čase tyto lidi začít získávat zpět? Ukázat jim, že se ODS vyrovnala s kmotrovskou érou a že o ně stojí?
Nemyslím, že bychom měli přetahovat například poslance ANO. Jako dospělí lidé museli vědět, že jdou k formaci, která to s demokracií moc dobře nemyslí. Když ale dnes slyším například paní hejtmanku Jermanovou Pokornou (bývalou političku ODS, pozn. red.), jak mluví o spolupráci s komunisty…
V ANO jsou lidé, kteří tam přešli prospěchářsky, protože se u nás z nějakých důvodů nedostali na místo, které by chtěli. Najednou se objevil tenhle výtah, do kterého naskočili. O takové lidi, myslím, usilovat nemusíme. Pokud jde o zklamané zastupitele v obcích či krajích, záleží hlavně na nich. Oni si musejí říct, že se spletli, že to nefunguje. Já s nimi budu mluvit ráda.
V Česku máme bezprecedentní situaci: premiérem je trestně stíhaný člověk zařazený ve svazcích StB. Roste vliv extrémních stran, jejichž zástupci obsazují vlivné posty. Co dělá ODS špatně, že v době, kdy mnozí hovoří o ohrožení liberální demokracie, nedokáže jako pravicová a demokratická strana mít více než zhruba dvanáct procent podpory? Jste sice druzí, ale ztráta na ANO je propastná.
To je možná nejtěžší otázka. Zdá se, že pohyby ve společnosti jsou pomalejší a že musejí přijít jiné motivy než ty, které Andreje Babiše nyní provázejí. Navázal na sebe strategicky mnoho komunistických voličů, kterým svazky StB nevadí, kteří toužili po autoritářském vůdci a kteří stejně jako on pokládají demokracii za zbytečnou a nevýkonnou. On je vyvezl z té druhé koleje, na které se cítili být, na první. Tyto voliče nepřesvědčíme, i kdybychom se přetrhli.
A ty ostatní?
To jsou živnostníci, drobní podnikatelé, lidé, kteří uvěřili heslu, že stát jde řídit jako firmu, protože oni sami musí svou firmu řídit efektivně. Přitom to nejde, stát není majetek politiků. Musíme o ně usilovat, ale bude trvat, než sami připustí, že se v Babišovi spletli. Odhaduji, že bychom takto mohli získat pět, možná osm procent.
Proč po čtyřech letech středolevicové vlády, v době, kdy se lidem podle statistik daří, nedokáže pravice lidi přilákat? Kdy jindy by měla oslovovat voliče než v době prosperity?
Myslím, že relativní a vzrůstající blahobyt nenutí lidi přemýšlet o změně. Nevím, nakolik jej připisují vládě, ale v podstatě jsou spokojenější než před pěti lety. Mnozí nemají důvod hledat jinou stranu.
Jaká nabízíte řešení pro chudší regiony, kde lidé z hospodářského blahobytu příliš neprosperují, ale které jsou – například Ústecký či Moravskoslezský kraj – lidnaté a ve volbách hrají velkou roli?
Nejsem si jistá, že stačí ty regiony, které se cítí odstrčeně, "uplatit" například ve formě investic. Náš recept je uvolnit lidem ruce k podnikání, což obnáší i to, aby měli odvahu se do toho pustit, aby se nebáli byrokracie a sankcí za své případné chyby. To by mohlo mít viditelnější dopad na tu část společnosti, která se dnes cítí druhořadě.
Po debaklu středopravých stran, z nichž se tři málem loni nedostaly do sněmovny, se zdá, že chtějí do budoucna spojit síly. Mohla by v tomto směru ODS nějak přispět?
Už před dvěma roky jsme chtěli v senátních volbách spojit síly tak, že bychom proti sobě vzájemně nestavěli silné kandidáty. Že někde uhneme my, někde ostatní strany. Jsem přesvědčená, že se o to budeme pokoušet i letos na podzim, ale nemyslím, že by ODS vstupovala do nějaké jednotné pravicové koalice.
Jaká teď budou další klíčová bojiště, kde se bude rozhodovat o směřování Česka? Například instituce, které mohou současnou konstelací sněmovny, vlády a úřadu prezidenta být ohrožené?
Normálním voličským střetem budou senátní volby. V Senátu by přečíslení ústavní většinou (ze strany ANO, pozn. red.) bylo opravdu velkou hrozbou. V tom smyslu jsou ty volby velmi důležité pro strany, které chtějí čelit tomu, co ztělesňuje Andrej Babiš a Miloš Zeman.
Z institucí jsou ohrožená svobodná média. Tomio Okamura, Andrej Babiš i prezident republiky se netají tím, že by chtěli zejména veřejnoprávní televizi a rozhlasu přistřihnout křidélka. To by určitě znamenalo oslabení dosavadního demokratického života a posunutí k autoritářskému principu, který je, myslím, Andreji Babišovi vrozený a prezidentovi by velmi vyhovoval.
Neměli by se demokratičtí politici vůči útokům na média ohradit?
Myslím, že se to děje. Například můj odchod z Hradu byl také reakcí ve chvíli, kdy na podobný útok došlo. Ale i žurnalistická obec musí říci, co už si líbit nenechá. Myslím, že toto je úkol jak pro nás, tak pro vás.
(Autoři: Veronika Neprašová, Jan Wirnitzer)