Senátní komise pro ústavu a parlamentní procedury se shodla na tom, že podmínky pro aktivaci článku 66 ústavy jsou naplněny. Musí se ale ještě počkat na ustavení nové Poslanecké sněmovny. Co nás teď čeká?

My jsme dnes (úterý 19. října, pozn. red.) v Senátu udělali první procedurální krok, který spočívá v tom, že se sešla Ústavní komise, která přijala usnesení o tom, že podmínky stanovené článkem 66 Ústavy České republiky jsou dány. Vycházeli jsme ze zásadních informací, které nám v pondělí poskytla Ústřední vojenská nemocnice (ÚVN), ale také z toho, že už před půl rokem – tuším na jaře – jsme tu měli setkání odborných a ústavně-právních expertů různých anket. Tehdy jsme se začali bavit na téma, zda a za jakých okolností by bylo možné článek 66 aktivovat.

První krok je teď hotový. Druhým krokem bude setkání mezi Sněmovnou a Senátem, protože usnesení o nezpůsobilosti prezidenta musí přijmout obě komory. Jsme trochu v časovém presu, protože stávající Poslanecká sněmovna má mandát trvající do 21. října. Poté se 8. listopadu sejde ustavující schůze, jejímž skončením je možné článkem 66 převést kompetence na ty, kteří by prezidenta zastupovali. Tedy na předsedu Sněmovny a předsedu vlády. Úmyslem je dohodnout se na společném postupu tak, aby byl garantován normální provoz státu.

Co bude po případné aktivaci článku 66 ústavy s vedoucím Kanceláře prezidenta Vratislavem Mynářem nebo mluvčím Jiřím Ovčáčkem? Skončí ve svých funkcích?

Ustavující schůze rozhodne o tom, kdo se stane předsedou sněmovny a místopředsedou sněmovny, kdo obsadí křesla předsedů výborů a komisí a jakým způsobem se ta křesla rozdělí pro jednotlivé politické subjekty zastoupené v nové Poslanecké sněmovně. Otázka kanceláře Hradu, která hraje fatální, ba dokonce kriminální roli, by mohla být řešena až následně, což je právě aktivací článku 66.

Nemocný prezident by zůstal hlavou státu, zůstal by i nadále prezidentem, pobíral by plat a všechny náhrady, které s tím souvisí. Nemohl by vykonávat pravomoci určené ústavou. Ty by přešly na předsedu Sněmovny a na předsedu vlády. Mezi nimi by nastala pravomoc odvolat kancléře a jmenovat následně někoho jiného.

Než by ale došlo k aktivování článku 66, tak může kancléř Vratislav Mynář odstoupit sám. Tím by byla jeho otázka vyřešena. Totéž může udělat pan Ovčáček. Pokud to oni neudělají, tak Vratislav Mynář je odvolatelný pouze prezidentem, tedy i tím zastupujícím prezidentem po aktivaci článku 66. Nový kancléř by následně určitě odvolal i současného mluvčího Jiřího Ovčáčka.

Končící premiér Andrej Babiš vyzval kancléře Vratislava Mynáře k rezignaci. Stejně tak vyzval prezidentova poradce Martina Nejedlého k odevzdání diplomatického pasu. Proč to podle vás udělal až teď?

Andrej Babiš byl nejbližším spojencem prezidenta Zemana, to neříkám žádnou novinku. Toto spojenectví deformovalo ústavní prostředí v naší zemi dlouhá léta. Nečinně přihlížel tomu, co pan kancléř dělá, ale i všem výlevům tiskového mluvčího Jiřího Ovčáčka. Nikdy se neozval ani půl slovem. Teprve nyní vyzývá k rezignaci? Momentů, při kterých se to dalo udělat, bylo více.

Teď už hraje Andrej Babiš pouze svoji oblíbenou hru, která je velmi primitivní, hloupá a průhledná. Andrej Babiš vyzývá k odstoupení pana Mynáře za tím účelem, aby získal plusové body ve společnosti. První, kdo by z politiky měl zmizet, je Andrej Babiš.

S diplomatickým pasem pana Nejedlého je to jako přes kopírák. To se teď probral? Celá léta o tom věděl a jedinkrát jsem ho neslyšela proti tomu říct půl slova. Já to mám v podstatě velmi jednoduché. Andreji Babišovi jsem nevěřila ani slovo. Cokoliv vypustí z úst, je pro mě lží. Víc nad tím nepřemýšlím, protože vím, že druhý den bude vše jinak.

Senátor Michael Canov (STAN) řekl, že premiér Babiš zachránil prezidentovi Zemanovi svou nedělní návštěvou v Lánech život. Vidíte to stejně?

To je obludná konstrukce. Já mám pana senátora Canova ráda a myslím si, že on je dobrá duše, která chtěla v té hrůze vidět, že se někdo zachoval lidsky, ale podle mě si tento humánní aspekt chybně spojoval s Andrejem Babišem. Co my od Andreje Babiše víme?

Přišel do Lán a hezky si s panem prezidentem popovídal. Kdyby mu zachraňoval život, tak by od první chvíle viděl, že je na tom prezident vážně, a zavolal by sanitku. Hradní eskadra tvrdí, že se jednalo o plánovaný převoz a že prezidentovi vůbec nic nebylo. Tak jak by Andrej Babiš mohl zachraňovat život, když Zemanovi vůbec nic nebylo? Proč tedy utekl zadním vchodem a tvrdil, že žádné politické rozhovory nevedli? Přitom za dva dny tvrdil, že mu prezident Zeman slíbil rovnou dva pokusy k sestavení vlády. To je jedna lež a manipulace za druhou.

Lidé, kteří opravdu pomáhají, neutíkají zadním vchodem a neschovávají se před novináři. Andrej Babiš by v tomto případě normálně vystoupil, prošel hlavní branou a řekl, že potkal prezidenta, který je na tom velmi vážně, a následně začal organizovat jeho pomoc. Takhle se chová člověk, který chce pomoc. Ne tak, že zdrhne a za dva dny si vzpomene, že si vlastně hezky popovídali.

Současný šéf Sněmovny Radek Vondráček (ANO) v rozhovoru pro Seznam Zprávy řekl, že Ústřední vojenská nemocnice (ÚVN) neřekla, že prezident není schopen výkonu funkce, ale že není schopen vykonávat pracovní činnost, je na jednotce intenzivní péče a tudíž je v pracovní neschopnosti. Jak slova pana Vondráčka můžeme vnímat?

Pan Vondráček říká, že s ním byla sehrána nějaká hra a že si to chce ještě promyslet. On ale byl součástí té hry, vždyť nám vyprávěl, jak byl prezident veselý, jak vše podepsali a jak mu citoval německé klasiky. Neříkal dva dny předtím, že mu přijde na hlavu, že by pan prezident mohl obědvat meruňkové knedlíky a objednávat si vinnou klobásu? Všichni hráli hru, kdy chtěli veřejnost udržet zmanipulovanou, neinformovanou a oblbovanou, že pan prezident je v naprostém pořádku. To jim nesmírně hrálo do not.

Myslíte si, že pokud by nezakročil Senát společně s Ústřední vojenskou nemocnicí, tak by tato podivná hra pokračovala dál?

Myslím si, že nás z této hry vysvobodil Senát jako celek a stejně tak Ústřední vojenská nemocnice. První je to, že Senát trval na odpovědích od hradní kanceláře. Poté, co je nedostal, se obrátil na ÚVN, která by možná bez tohoto impulzu asi nezareagovala.

Já Ústřední vojenské nemocnici děkuji za to, že takto vyhověla žádosti Senátu. Informovala nás, aniž by ohrozila citlivé osobní informace prezidenta republiky, zachovala se naprosto profesionálně. Radila se s právníky, a tím pádem jsme nezamrzli na mrtvém bodě a zaznamenáváme tento posun.

Myslím si, že by ten marasmus pokračoval dál. Do poslední šance by tuto hru hráli a vedlo by to k tomu, že by společnost byla čím dál více naštvanější. Radikalizace by se stupňovala, Poslanecká sněmovna i Senát by měly svázané ruce a nesmírně by nás to poškodilo.

„Nejsem Edvard Beneš, abych ustupoval tlaku hulákajícího pražského davu. Co Bůh řídí, dobře řídí.“ To je jeden z úterních twitterových příspěvků tiskového mluvčího prezidenta. Myslíte si, že Jiří Ovčáček rezignuje a uzná, že pravděpodobně veřejnost dostatečně neinformoval?

Je nepochybné, že tam v dlouhodobém časovém úseku kooperovali všichni čtyři hlavní aktéři. Na prvním místě prezident republiky, kancléř na místě druhém, na třetím Nejedlý a v neposlední řadě právě Ovčáček. Nepochybuji o tom, že tam byli i další. Tihle čtyři ale spolupracovali do té míry, že teď nelze jakékoliv jejich vyjádření považovat za důvěryhodné.

Pan Ovčáček neplnil ani elementární úkony, které souvisí s rolí mluvčího prezidenta. On svými nesmyslnými urážkami překračoval všechny meze toho, co může mluvčí dělat. Mírou arogance potvrdil, že na tomto místě nemá co dělat. Já jsem k němu byla kritická vždy a on je bezesporu spoluúčastníkem toho všeho.

(Autor: Veronika Kučíková)

Rozhovor vyšel na serveru Forum24.cz.