Prezident Zeman oznámil, že pokud by bylo obnoveno trestní stíhání Andreje Babiše, udělí jemu i dalším aktérům kauzy Čapí hnízdo abolici. Co je podle vás největším problémem tohoto sdělení?

Myslím, že existují dva velké problémy. Ten první se týká toho, že prezident republiky lže. Všichni si vzpomínáme na jeho vyjádření před druhou prezidentskou volbou o tom, že nikdy Babišovi abolici neudělí. Sám by se tím prý zesměšnil. Teď k tomu dodává své vývody, ale jde pouze o manipulaci s veřejností. Když řekl, že ji neudělí nikdy, a teď ji uděluje, je vidět, že to je prostě lež. Je mu jedno, co si o tom kdo myslí. Je to jeden z nástrojů, které pravidelně používá, zažili jsme jich mnoho: od Peroutky, přes prověrku kancléře Mynáře až po všechny čínské eskapády spojené například s jeho čínským poradcem, který je nezvěstný, neboli vězněný čínskou komunistickou stranou. Ta lež je strašlivá. Hlava státu má být laťkou, tím, komu mají občané důvěřovat, a také tím, kdo je vede k nějaké vyšší míře humanismu či odpovědnosti. Jenže Miloš Zeman je naopak ten, kdo tu laťku sráží na samé dno.

Druhou klíčovou věcí je podrážení smyslu řešení případu. Stále zde je možnost přezkumu rozhodnutí nejvyšším státním zástupcem Pavlem Zemanem. Víme, že nejvyšší státní zástupce v několika procentech případů řízení obnovuje, protože není spokojen s tím, jak rozhodly instance pod ním. Není vyloučeno, že se to může stát i teď, ale zajisté nemusí. Ovšem pokud hlava státu řekne, že teď končí celý případ, protože slovy prezidenta „jestli se do toho bude někdo vrtat, já to zastavím“, je flagrantní porušení vymahatelnosti práva v České republice a zároveň nerovnost občanů před zákonem. Nikdo jiný kromě vraha Kajínka nemá takový bonus jako premiér této země. Jeden dostal milost, vrah, z něhož se stala celebrita, a druhý, předseda vlády, nebude muset před soud. Svědkové teď mohou po vzoru pana prezidenta lhát, jako když tiskne, zatímco u soudu by byli pod hrozboou trestního stíhání za křivou výpoveď. Proto k tomu soudu nemohlo dojít.

Premiér Babiš uvedl, že by abolici nepřijal. Věříte tomu?

Jsem u něj na tom jako s prezidentem. I premiér mnohokrát lhal. Zůstaňme u kauzy Čapí hnízdo – u vlastnictví té firmy tvrdil, že neví, kdo ji vlastní, pak že jsou to právnící z holdingu, pak přiznal, že to byly jeho děti… On čeká, kam se ta věc posune, a podle toho se zachová. Určitě nedopustí, aby se věc dostala před soud.

Jak by se k tomu měla postavit opozice?

Řekla bych, že jsme ve zvláštních kleštích. Na jedné straně se po nás chce, abychom na ty zjevné lži prezidenta a premiéra nereagovali a drželi tzv. štábní kulturu. My nic neovlivňujeme, na nikoho netlačíme, pouze komentujeme. A řekla bych, že velmi opatrně. Jde nám o to, co by řekl každý – že ta věc je divná, že jí nerozumíme, že nám připadá podezřelá. Opravdu nevíme, proč pan doktor Šaroch napsal odůvodnění, které celé vede logicky k obvinění, až se to na poslední stránce změní. Totéž u pana Erazíma, ten je na dovolené a z ní vzkázal, že takhle je to v pořádku, protože malá firma byla malá firma. A je vymalováno. Myslím, že opozice komentuje, že něco není v pořádku. Premiér teď říká, ať o tom nikdo nemluví, ať necháme konat justici. Tak si vzpomeňme na začátek případu, kdy nebylo dne, aby Andrej Babiš a celá kamarila jeho poslanců desetkrát nevzkazovali, že je to účelovka a kampaň. Pan Faltýnek říkal, že vyšetřovatel Nevtípil půjde do tepláků, že on to zařídí. To není nátlak? Není nátlak, když padne vyjádření o tom, že si lze objednat trestní stíhání? Ale naše korektní komentáře brzdí justici v jejím výkonu. Tuto fázi opozice zvládla daleko lépe než prezident a premiér. Prezident navíc sám tlačil na soudce, posílal svého kancléře, aby je ovlivňoval, známe výpověď soudce Baxy, soudce Šimíčka, kteří tvrdí, že na ně byl vykonáván nátlak. Prezident je ten poslední, který má kohokoli umravňovat v tom, co říkat nebo ne.

Objevují se komentáře o tom, že se nikdo neměl spoléhat na to, že Babiše může z politiky dostat kauza Čapí hnízdo. Že je nutné jej porazit ve volbách, programem. Je to možné ve chvíli, kdy má na své straně média, jeho vizibilita je nesrovnatelná s ostatními a tak dále?

Pořád ještě doufám, že se to může podařit. Muselo by se spojit několik okolností, ač je to v této nerovnováze extrémně těžké. Jeho síla a vliv a případně celá spojená opozice nejdou vůbec srovnat. Nikdo z opozice nevlastní mediální impérium. Nikdo z opozičních šéfů nemá tak obrovský majetek, který by mu dával takové pole působnosti. Nikdo nemá takový přístup do médií jako Andrej Babiš. Je strašná chyba, když se Česká televize vzhledem k neustálým snahám premiéra a prezidenta zpochybňovat existenci veřejnoprávních médií tolik snaží jít hnutí ANO na ruku. Babiš je zván do Událostí, komentářů bez oponenta, před evropskými volbami to bylo dvakrát za sebou. Mám dojem, že si ČT myslí, že když podlehne diktátu a podmínkám toho, aby vůbec přišel, získá nějakou výhodu. To je strašná chyba a medvědí služba, Česká televize by měla být daleko sebevědomější. Tak jako v minulosti.

A porazit Andreje Babiše programem? Říká se to hezky, je to báječná věta. Kdo by proti tomu mohl něco namítnout? Ale jestliže bojujete s někým, kdo používá zakázané prostředky a vy chcete používat jen ty povolené, jste v děsivé nevýhodě. Já osobně si myslím, že sebelepší program tuhle nevýhodu nenapraví. Kdybychom teď řekli, že vyzlatíme všechna náměstí, zrušíme všechny daně a všichni budou mít všechno zadarmo, nic z toho nezabere. Ale ani propracovaný, věcný program, který budeme dělat, jelikož jsme konzervativní politická strana a víme, že takto se má pracovat, nebude stačit.

Vraťme se k České televizi – jste členkou volebního výboru. Občas se dozvídáme různé věci, například o snaze zakázat veřejnoprávním novinářům vyjadřování na sociálních sítích. Jak ty výbory probíhají, jak vnímáte postoj poslanců ANO a dalších?

Chci zdůraznit, že volební výbor je veřejný a jeho jednání se mohou zúčastnit i pozorovatelé. Řekla bych, že jeho hlavní rysem v posledních dvou letech je zadržování zpráv o činnosti a hospodaření ČT. Ty jsou zbraní, kterou je možné tu televizi vydírat. Neschválení dvou zpráv znamená možnost odvolání Rady ČT a navolení nových radních. Volba probíhá tajně – a my víme, že když je hlasování tajné, spolehlivě funguje koalice ANO, SPD a KSČM. To je 115 hlasů. Bude navolena taková rada, jakou potřebují, dosadí vhodného ředitele a normalizace veřejnoprávních médií je dokonána. Netvrdím, že Česká televize a Český rozhlas nemají chyby, ale to je normální.

Andrej Babiš má pod kontrolou svá média, část dalších mu jde na ruku, ať už jsou to televize, noviny nebo rádiové stanice, a malá část mu na ruku nejde. Největší z nich je Česká televize, protože Český rozhlas takové problémy nemá, zejména se schvalováním zmiňovaných zpráv.

Dovedete si představit budoucí spolupráci s Piráty?

V některých otázkách jsme schopni se shodnout, pokud jde o programové priority. Jako příklad bych zmínila postup proti elektronické evidenci tržeb. Piráti se postupně přidali k ODS a ústavní žaloba nyní vzniká v naší součinnosti. V tom si opravdu rozumíme. Jsou tu i personální otázky. Dobře jsme spolupracovali ohledně toho, jak bude konstituována nová Sněmovna. Podle jednoho vzorce by všechny dramaticky přečíslilo ANO, ale Piráti se přidali k Demokratickému bloku a podařilo se vytvořit přepočet, který pro ANO tak výhodný není.

Nevidím možnost pro koaliční spojenectví před volbami. A po nich? Někde by vznikl velký problém a nevím, jak hluboké kompromisy by to musely být. Pokud by byly opravdu hluboké, myslím si, že by do toho nešla ani jedna ze stran, protože by ji to poškodilo vnitřně i navenek.

Když se podíváme o pár týdnů zpět, celé měsíce se řešilo jmenování ministra kultury. Jak vidíte angažmá Lubomíra Zaorálka?

Kriticky. Je to politik, má zkušenosti, oproti panu Staňkovi o kultuře ví více, ale to není až tak těžké. Ač ze sebe dělá bojovníka proti Číně, kdy vypráví, že práskl velvyslanci dveřmi, se musím ptát: Proč jako ministr zahraničních věcí sepisoval ten strašlivý text, který připomínal zvací dopis? (šlo o tzv. Prohlášení čtyř z 18. října 2016, podepsané prezidentem Milošem Zemanem, předsedou Senátu Milanem Štěchem, předsedou Sněmovny Janem Hamáčkem a předsedou vlády Bohuslavem Sobotkou jako reakce na setkání ministra kultury Daniela Hermana s tibetským duchovním vůdcem dalajlamou, pozn. red.) Já jeho postoji bojovníka na barikádách nedůvěřuji. To, že určitě na ministerstvu působí kompetentněji, to asi ano. Ale jeho výhrady proti Babišovi jsou najednou smazány. Člověk se musí dobře rozhodnout, s kým se dá do spolku.

A v létě se tu objevila ještě jedna kauza. Měla by se podle vás přesunout socha maršála Koněva?

Ano. Nevnímám ji jako poctu osvoboditeli Prahy, to by tady stála po roce 1945. Byla postavena v době nejtužší normalizace, na začátku 80. let. Po třiceti letech od války to nikdo nemůže myslet vážně, šlo o symbol poroby z roku 1968. Koněv měl zdůraznit, že se vracíme do pozice z 50. let, Československo je a bude ruskou gubernií a my nedovolíme, abyste si mysleli něco jiného. To pro mě ztělesňuje socha maršála Koněva. Tím vůbec nechci znevažovat utrpení těch, kteří Prahu osvobozovali, ovšem nic nebrání tomu, aby jim byl postaven památník.

Nakonec mi řekněte – v čem vy osobně vidíte naději?

Každý den si v duchu říkám, co to je za den. Někdy cítím, že bude těžký, a nevidím nějakou naději, že se věci rychle a zdárně promění, že prezident bude dodržovat Ústavu, že se premiér nebude vyhýbat své zodpovědnosti všemi možnými kličkami… Že budeme žít v normálnější zemi, než žijeme. Uvědomuji si ale, že to bude běh na delší trať. Ale tím neříkám, že jsem zbavena naděje. I takový běh člověk musí vydržet. Musíme věřit, že to bude mít smysl a přinese to změnu, kterou potřebujeme.

Rozhovor vyšel na serveru Forum24.cz.