Děkuji za slovo. Dámy a pánové, obracím se na ministra spravedlnosti ve věci Jevgenije Nikulina. Tento muž byl zatčen v roce 2016 na žádost FBI českou policií. Od té doby jak americká strana, tak posléze ruská strana požádaly o jeho vydání. Američané žádají proto, protože se mají domnívat, že jako hacker způsobil, zcizil více než 70 milionů dat uživatelů sociálních sítí, a mají dokonce podezření, že by mohl znát pozadí řady operací ruské kybernetické války proti Západu. Rusové zareagovali ten stejný den, kdy žádost podali Američané, a honem rychle si vzpomněli na to, že v roce 2009 Jevgenij Nikulin spáchal nějaký bagatelní trestní čin v Rusku, a honem rychle ho chtějí dostat do Ruska, protože podle mého názoru se oprávněně bojí, že ho dostanou Američané a budou se ho ptát na něco, co pro Rusko nebude dobré. Pan ministr se v médiích nedávno vyjádřil, ve veřejných zdrojích jsem si přečetla, že ve věci Jevgenije Nikulina a jeho vydání na něj činil nátlak prezident republiky, posléze jeho kancléř pan Mynář. Sám to takhle nazval, pokud tedy cituji z médií, a domnívám se, že to asi nebyla jenom taková zmínka během řeči nebo nezávazná konverzace. Jestliže pan ministr připouští, že o tom informoval též předsedu vlády, tak to musel být nějaký krok, který v něm vzbudil nevoli.

 

Ptám se tedy, pane ministře spravedlnosti, jak je pro vás tato kauza alarmující, případ toho nátlaku, a jak jste silně dal najevo prezidentovi republiky, že to je nepřípustné, neb k tomu nemá žádnou kompetenci. Chci se vás také zeptat, jak brzy v této věci hodláte rozhodnout a zda budete přihlížet k závažnosti trestného činu, tedy k tomu, co požadují Američané a co Rusové. Děkuji vám.

 

Děkuji. Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, já bych se chtěl přece jenom upřesnit, ohradit se proti slovu nátlak. Nátlakem rozumíme pohrůžku něčím, co statečný občan římský považuje za takovou újmu, že podle toho pak upraví svoje chování. Takže s ničím takovým jsem se nesetkal ani mě nenapadá, jakou pohrůžku by mohl pan prezident vůči mě takovou použít. Ale faktem je, to jsem potvrdil, že pan prezident mě žádal o to, aby ten pán zamířil východním směrem, a žádal mě opakovaně a řekněme důrazně. Já jsem si to vyslechl. Seznámil jsem pana prezidenta se svým stanoviskem, které tu nebudu rozvádět, a to je všechno.

 

Jinak k té věci samé řeknu jen tolik, že rozhodovat budu, jakmile budu moci rozhodovat, protože tam jsou různé procesy, na které já musím čekat, a při tom rozhodování přesně, jak říkáte, zvážím, zejména závažnost těch daných trestných činů a to, zda ty země aktivně žádaly o něj, nebo zda si vzpomněly až později atd. Děkuji.

 

Děkuji. Já jsem tuto interpelaci vznesla proto, protože se domnívám, že jde o závažnou věc jednak z povahy věci samé, ale k tomu ještě ten druhý argument, tedy to, že zde zjevně pan prezident Zeman, který už řadou svých kroků nám dal najevo, že jeho sympatie patří Kremlu a panu Putinovi daleko více než našim spojencům, například NATO atd., tak do jaké míry vy považujete, pane ministře, tohle to za ojedinělý krok ze strany prezidenta, nebo zda už jste se s ním setkal, zda jste panu prezidentovi jasně řekl, ať do tohoto vám nemluví a že nejste ochoten vůbec na jakékoliv další přesvědčování ze strany ať už jeho samého, nebo jeho podřízených přistoupit, protože i jakákoliv další jednání tohoto typu znamenají, že vlastně otvíráte dveře těmto možnostem. A z mého pohledu byste je měl velmi ostře zabouchnout.

 

Já jsem povinen reagovat, když je doplňující otázka, jakkoliv vlastně nevím, jaká otázka to je. Já myslím, že jsem dostatečně jasně popsal, co se stalo, a ať si to zhodnotí každý sám. Děkuji.