Snažíme se o to. Svědčí o tom například snahy o svolání mimořádných schůzí ve chvíli, kdy neuspějeme se zařazením bodů, které by tu kontrolu zajišťovaly. Je to ale velmi komplikované. Je tu totiž ne oficiální, ale dobře fungující předběžná vládní koalice okamurovců, hnutí ANO a komunistů. Mají dohromady 115 hlasů. Tato většina je kdykoli schopna zablokovat cokoli. Tak tedy kontrola je stížená, ale není nemožná.

 

 

Je několik instrumentů, které poslanci mají. Jednak jsou to výbory, které mohou do své agendy zařadit věci, které znamenají kontrolu vlády. Například teď bude řešit bezpečnostní výbor výzvu k rezignaci ředitele GIBS Michala Murína. Výbor byl svolán a žádá i příchod premiéra a vysvětlení všech souvislostí. Takže přes výbory to je první krok. Přes přímé dotazy ve sněmovně, interpelace ministrů a premiéra, je to druhý krok. Třetím krokem jsou mimořádné schůze. Čtvrtým by bylo například zřizování vyšetřovacích komisí, ale to už vázne na té 115členné většině.

 

 

Čtvrtek byl takový první seriózní interpelační den, zejména pokud jde o odpolední ústní interpelace. Coby dlouholetá poslankyně pozoruji změnu. U předsedů vlád byla obvyklá snaha vysvětlit tázajícímu svůj pohled. Nyní byla v každé odpovědi skrytá urážka nebo dehonestace tazatelů. „Vy tomu nerozumíte, tak si to laskavě nastudujte. Nechápu, co po mě chcete, ,kluci‘.“  Bylo to naprosto drzé jednání bez snahy vést diskuzi.

 

 

Je velmi výrazný. Interpelace, které jsem zažila s premiéry Mirkem Topolánkem, Petrem Nečasem nebo Bohuslavem Sobotkou, ale i s Jiřím Paroubkem a Stanislavem Grossem byly jiné. Takovéhle kontinuální řady zesměšňování jsme svědky poprvé. To je velká změna.

 

 

Vláda v demisi se má chovat uměřeně. Každý ředitel, který by byl na odchodu ze školy, úředník, který by odcházel ze svého místa, každý takový subalterní úředník by uklidil svůj psací stůl, sepsal nějakou předávací zprávu a odešel. Nyní je na odchodu vláda, nemá důvěru a je v demisi. Jsme ale svědky panoptika, kdy snad ani premiér nechápe, co znamená být v demisi. Nezná ústavu, nechápe, co znamená demokratický styl vládnutí a nehodlá ho dodržovat. Nemá žádný mandát, je na odchodu a má udělat jen to minimální. My se mu minimálně toto budeme snažit vysvětlit. Myslím, že beznadějně. Ale udělat to musíme.

 

 

Země s takovým premiérem se ocitá v chaosu. Žádné ministerstvo neví, jak dlouho v jeho čele bude daný ministr. Tudíž nečiní žádná rozhodnutí, věci se odkládají. To zemi nesvědčí. Z vnějšku jsme bráni jako opravdová kuriozita. Kroutí nad námi hlavami. Kdyby Babiš víc dbal na dobré jméno země, tak by musel odstoupit ze svého premiérského místa. Já vím, že celý život čekal, až bude mít moc totálně ve svých rukou. Ale jediné, co by prospělo České republice, by bylo, kdyby odstoupil z postu premiéra. Jako zvolený zástupce části občanů mám mandát k tomu, abych jako první podtrhla prosperitu Česka ekonomickou i politickou. Té by prospěl odchod Andreje Babiše z pozice předsedy vlády. Neměl by dále kandidovat na post premiéra, dokud nebudou jeho záležitosti vyjasněny.

 

 

Já to vidím jako čtyřměsíční období, kdy se opravdu přepisuje naše směřování od demokracie k nějakému spíše autoritářskému systému, nerespektujícímu ústavu. Z vnější strany to vidím jako ohrožení naší dobré pověsti a pevného členství v NATO, protože tyto čtyři měsíce všechno zpochybnily. Zpochybnily platnost naší ústavy a dosavadní procedury, které byly obvyklé. Obvyklé bylo, že kdokoli byl podezřelý, odcházel.

 

 

Cílem Andreje Babiše je mít menšinovou vládu. Usuzuji tak z postupu prezidenta republiky, který doporučil sociálním demokratům, aby si řekli jen o pozice náměstků a nehrnuli se do vlády. To nebyla starost o ČSSD, ale vyhovění představě Andreje Babiše, jenž chce mít vládu tvořenou ze svých lidí, případně z lidí Miloše Zemana. Oba dva potřebují alespoň jednu demokratickou stranu, která by jim poskytla legitimní krytí. Být opřen jen o Okamuru a komunisty je velmi nepříjemné a devastující pro toho, kdo udělá. To si Babiš velmi dobře uvědomuje, proto láká sociální demokracii. V momentě, kdy by mu dala důvěru, Babiš si bude dělat, co bude chtít. A už ho nikdo neodvolá. Protože 101 hlasů k odvolání nebudeme mít k dispozici, bude platit podpůrný blok 115 hlasů KSČM, SPD a ANO.

 

 

I kdyby Babiš dal nějaké písemné závazné stanovisko, že nebude vytvářet jinou hlasovací koalici, tak druhý den po důvěře může být všechno jinak. Já se jim divím, že jsou tak slepí. Že vůbec nechápou, jakou hračkou jsou v rukách prezidenta a premiéra v demisi. Babiš řídí stát jako firmu. Svou firmu řídil tak, že šel přes krev a likvidaci nepohodlných lidí. Žádné sliby a žádné závazky nedodržoval ve chvíli, kdy šel za svým cílem a měl cíl ovládnout všechno. A ten cíl se nemění. Je to predátor, který, jak se choval v byznysu, tak se chová v politice.