Za rok budeme oslavovat sté výročí vzniku první republiky. Mí oba dědečkové ji milovali a každý po svém v ní našli naplnění svých představ o dobrém životě.

 

Dědeček z maminčiny strany žil na venkově a měl hospodářství. Byl nadšeným členem Sokola, podílel se na společenském životě. Po nástupu komunistů o hospodářství přišel a nešťastně sledoval, jak se demokratický a svobodný stát převrátil do totalitní podoby.

 

Dědeček z tatínkovy strany byl prvorepublikovým armádním rotmistrem. Své vlasti sloužil oddaně a byl na ni hrdý. Za svou věrnost a vlastenectví zaplatil životem v koncentračním táboře.

 

Pro oba mé předky byly svobodné a demokratické poměry první republiky mohutným podnětem pro nasměrování vlastního života. Jejich osudy mám stále před očima a uvědomuji si, jak nenapravitelně a rychle se mohou příznivé podmínky pro činorodý a spokojený život zhroutit. Jejich sny obrátily v prach dva totalitní režimy, fašismus a komunismus, dvě strany jedné a téže smrtonosné mince.

 

Znovunabytá svoboda a obnovené demokratické poměry v naší zemi zakořenily však pouze křehce. Přestože již dvacet osm let budujeme nový stát, nacházíme se nyní v nebezpečném bodě. Uvnitř české společnosti se objevují hluboké trhliny.

 

 

Zásadní riziko spočívá v ataku na existenci tradičních politických stran, jejichž volnou a rovnou soutěž garantuje Ústava České republiky jako hlavní předpoklad demokratického provozu v zemi. Rozložení a zpochybnění demokratických sil se stalo hlavním cílem agresivní, bezskrupulózní a destruktivní politiky Andreje Babiše. Na troskách demokratických stran hodlá vystavět svou stále autoritářštější moc. Jako nástroj mu oddaně slouží jeho hnutí a jím vlastněná média. Metodou je neustálé kriminalizování politických soupeřů. Děje se tak bez nejmenších důkazů a na úkor diskuse, jejímž cílem je nalezení účinných řešení problémů naší společnosti. Jde o nejvážnější útok na demokracii a svobodu v naší zemi po roce 1989.

 

 

Vedle politických stran se pro Andreje Babiše stali nepřítelem drobní a střední podnikatelé. Jde o část společnosti, která je nejméně navázána na stát. Aby i je mohl ovládat a mít pod kontrolou, musel jejich postavení významně oslabit. Použil byrokratické nástroje, které v mnoha případech vedly k faktické likvidaci firem a jednotlivců. V normálních zemích jsou drobní a střední podnikatelé považováni za oporu a základ ekonomické prosperity. U nás se stali překážkou na cestě Andreje Babiše k politickému i hospodářskému ovládnutí společnosti. Jsou první viditelnou obětí jím preferovaného systému řízení státu jako firmy. Slouží jako ukázka toho, co bude následovat, pokud Andreje Babiše s jeho útokem na demokracii ve volbách nezastavíme.

 

Spolupráci prezidenta republiky a předsedy hnutí ANO charakterizuje bezhraniční cynismus, s nímž prosazují své mnohdy provázané zájmy, na úkor zájmů velké části občanů. Řečeno vzletně – nejsou ve službě národu, ale přidávají se k silám, které naše křehké demokratické kořeny vyvrací a destruují.

 

 

Zcela vážně je zpochybňována naše prozápadní orientace, hlavní pilíř zahraniční politiky ČR po roce 1989. Přispívá k tomu bohužel sám prezident republiky, jehož náklonnost ke komunistickému režimu v Číně a obdiv k velmi problematickému vývoji v dnešním Rusku problematizuje naši pozici u západních spojenců. Vláda nedokázala přimět prezidenta k odpovědné spolupráci a nese na rozpadu čitelnosti naší zahraniční politiky hlavní díl.

 

 

S obratem v zahraniční politice souvisí i rozmělňování naší obranné politiky, pevné vazby na NATO. Atak přichází nepřekvapivě od komunistů. Spolu s okamurovci volají po našem vystoupení z Aliance. Sociální demokraté podporují vznik společné evropské armády, což by nutně vedlo k oslabení našich dosavadních aliančních pozic. Hnutí ANO již v praxi svou nezodpovědnou a nešťastnou politiku v resortu obrany předvedlo. Pro ministra Stropnického nebylo plnění našich aliančních závazků strategickou prioritou. Za jeho úřadování jsme se závazku financovat obranu ve výši 2 % HDP vzdalovali. Dostali jsme se i pod úroveň financování z let pravicové vlády během hospodářské krize.

 

 

Obrana vnější je provázána s povinností zajistit vnitřní bezpečnost v naší zemi. Migrační krize vedle aktuálních rizik, jako je například kriminalita, přináší na náš kontinent rizika dlouhodobější. Zklamání z nenaplněných představ většiny migrantů se přetaví do mnoha forem odporu vůči zatím většinové společnosti. Bude se stupňovat atak na principy demokratického života. Jejich příchodem posiluje v Evropě tragický džin antisemitismu. Ve Francii se významně zvyšují počty Židů, kteří se cítí ohroženi a ze své domovské země odcházejí. Vytlačuje je právě sílící muslimská komunita a její neutlumitelný antisemitismus. Ten se projevuje i v Německu. Jestliže se dozvíme, že nejčastější nadávkou dětí v německých školách je „ty žide“, znamená to, že se za našimi hranicemi odehrává proměna, která nevěstí nic dobrého. Projevy antisemitismu jsou častější i u nás. Reakce na kroky podporující Izrael, které ve sněmovně prosazovala ODS, připomínaly nejodpornější sedlinu někdejší fašistické argumentace.
 

 

Pokud v těchto šesti bodech budeme úspěšní, budou se v bezpečném rámci rozvíjet všechny oblasti, které ke spokojenému životu potřebujeme. Počínaje školstvím a konče třeba výší mezd a důchodů.