Ukázalo se, že sociálním demokratům ve skutečnosti konflikt zájmů Andreje Babiše, v civilizované Evropě nemyslitelný, nevadí. Nikomu ze členů vlády v minulosti by média, občanské iniciativy a koaliční partneři netolerovali miliardové obchody vlastních firem se státem. 

 

ČSSD přijímá sjezdové rezoluce, varuje v nich před hrozbou oligarchizace společnosti a před parodií na demokratické vládnutí, ale v praxi tuto hrozbu naplňuje.

 

KDU-ČSL na svém sjezdu ministra financí také kritizovala, ale v praxi jeho osobní prospěch

prostřednictvím vlastních ministrů maximalizuje. Lidovci si pochvalují stabilní vládu. Že je tato stabilita vykoupena sypáním peněz daňových poplatníků do soukromého byznysu ministra financí jim divné nepřipadá. Lze očekávat, že tento „konstruktivní“ přístup Andrej Babiš ocení při projednávání státního rozpočtu. Výměnou za peníze pro Agrofert dostanou více kapitoly spravované nejen sociálními demokraty, ale i lidovci.

 

 

 

Ukázalo se také, že Sobotkova a Babišova vláda se může opřít o komunisty. Nepřekvapuje, že kritizovali pravicovou opozici více, než vládu. Není divu. Vláda plní řadu programových bodů KSČM. Toho by si měli všimnout voliči hnutí ANO, kterým Andrej Babiš tvrdí, že stojí v politice napravo.

 

Dále vyšlo najevo, že pro prvního místopředsedu vlády jsou 2,5 miliardy korun ročně z veřejných prostředků pro Agrofert „drobné“. Proč tedy o ně usiluje? Proč se jich jeho firmy nevzdají? Nebo proč z nich neodejde? Jak to, že vede resort, který může výrazně ovlivňovat pozici ostatních podnikatelů na trhu? Na tyto otázky jsme odpověď nedostali.

 

Je nutné připomenout masivní lobbing stoupenců biopaliv v čele s Andrejem Babišem v roce 2010, těsně před parlamentními volbami. Kvůli prezidentovu vetu hrozilo, že do voleb se věc nedokončí a zákon takzvaně spadne pod stůl. Nakonec vše zařídil Bohuslav Sobotka, na jehož návrh sněmovna hlasovala o biopalivech pouhý den před volbami. Dosvědčuje to, že spojenectví ČSSD s Andrejem Babišem nespadlo z nebe až po parlamentních volbách v roce 2013. Staří spojenci tvoří nynější vládu.

 

 

 

Andrej Babiš se tehdy chválil: „Ano, lobboval jsem za biopaliva. Volal jsem třeba některým poslancům…“ Dnes odvádí pozornost jinam. Tvrdí, že po něm někdo chtěl milión eur za to, že zákon nebude prezident republiky vetovat. Že ten pan Někdo to zařídí. Toto závažné podezření však nenahlásil policii, a vzpomněl si na něj až po roce a půl, kdy jeho hnutí ANO 2011 vstupovalo do politiky.

 

Tato věc musí být vyšetřena. Andrej Babiš použil v debatě odpornou estébáckou metodu: viníkem není on, který neohlásil korupční jednání. Viníkem je ten, kdo se ve sněmovně na tyto praktiky tehdejšího „Palerma“, jehož byl současný ministr financí součástí, zeptá. Ostatně na kritice poměrů, které spoluvytvořil, postavil Andrej Babiš svoji kampaň. Andrej Babiš by měl jasně odkrýt své minulé vazby na politiky, aby se ukázalo, kdo byl součástí jeho „Palerma“, a jak to celé fungovalo. Právě on by mohl a měl vše pomoci objasnit. Zde leží odpověď na otázku, kdo stvořil Andreje Babiše. A koho stvořil on.

Musíme to vědět i proto, že dnes se „Palermo“ transformovalo. Andrej Babiš nemusí jako podnikatel volat poslancům a za své obchodní zájmy lobbovat. Jako ministr je prosazuje ve vládě přímo. I proto, aby se na temnou minulost ministra financí nezapomínalo, byl pokus o vyslovení nedůvěry vládě užitečný. Nasvítilo se více to, co mělo zůstat ve stínu. Odhalilo se pokrytectví ČSSD i KDU-ČSL, které na domácí stranické půdě nesmlouvavě praktiky ministra financí tepou, aby je potom ve vládě pomohli prosazovat. Ukázala se slabost premiéra ve vztahu k prezidentovi, neschopnost vlády zamezit excesům Miloše Zemana, které naši zemi poškozují.

 

Jsou dvě obrovská rizika, kterým čelíme. Vnitřní spočívá v rozkládání parlamentní demokracie a jejím nahrazování „Novými pořádky“ oligarchy Andreje Babiše. Zde vláda jednoznačně selhává. Z vnějšku je to agresivní politika Ruska a otázka uprchlíků. Vzhledem k neschopnosti koordinace zahraniční politiky s neustále provokujícím prezidentem, ztrácí vláda respekt u našich partnerů v NATO i EU a pozice České republiky je oslabována.

 

To na vyslovení nedůvěry bohatě stačí. Hlasů se však dost nenašlo. Ale tímto pokusem část opozice ukázala veřejnosti problém, který bude jenom sílit. Bude nás stát mnohem více, než jeden den jednání Sněmovny, kdy vláda neměla „klid na práci.“