Obvinil Západ z „potoků prolité krve“, odpovědnosti za plynové komory a likvidaci menšin. S důsledkem, že v poválečném bipolárním světě se Evropa propadla do nicoty. Doslova zdůraznil, že „historie Západu je strašná“.

 

Není jasné, proč ministr zahraničí ze svého pohledu hodnotí desítky či stovky let historie křesťanské civilizace při projednávání asociační dohody s Ukrajinou. V době, kdy Západ čelí dlouho nevídané asertivitě Ruska, které se nesmířilo s rozpadem Sovětského svazu a stále silněji hodlá uplatňovat vliv na své bývalé satelity. Využívá k tomu nejen konfliktu na Ukrajině, ale i nejednoty v evropských řadách, kde mu naslouchají páté kolony stran krajně pravicového či levicového spektra.

 

Ostatně, v ruském postupu nic nového: stačí si připomenout někdejší pakt Stalina s Hitlerem, který se pro světovou levici halí do přijatelnějšího označení Ribbentrop – Molotov. Nebo čerstvá informace o požadavku Ruské muslimské obce na pozemek pro výstavbu mešity nesoucí jméno Vladimíra Putina. Ve zdůvodnění moskevskému starostovi muslimové píší, že epochální osobnost ruského prezidenta je seslána Všemohoucím, aby přivedla vlast do období zlatého rozkvětu a zachránila svět před západní nemorálností a fašistickým morem (agentura Islam News, viz radio Echo Moskvy 14. února 2015). Muslimové tedy doufají, že Rusko bude jejich spojencem proti Západu.

 

 

Myslel na něco z toho Lubomír Zaorálek při „broděním se krví“ historií Západu? Nepominul to podstatné? Že totiž ukrajinský konflikt eskaloval poté, kdy Rusko porušilo mezinárodní právo, anektovalo Krym a podporuje povstalce na východě Ukrajiny ve válce, která není pouhou „chřipkou“, jak tvrdí český prezident. Jsou v ní zabíjeny tisíce lidí.

 

Je s podivem, že při tomto exkurzu do historie zapomněl ministr zahraničí na desítky miliónů mrtvých ve stalinských dobách. Bipolární rozdělení světa přitom nezpochybnitelně vedlo část světa k demokracii a prosperitě, druhou část k totalitě a zaostávání. Západ není neomylný, ale při vší kritičnosti měli demokraté vždy jasno, na čí straně je svoboda a demokracie, a kde autoritativní režimy potlačují základní občanské svobody.

 

 

Lubomír Zaorálek se jednostranným výpadem proti Západu řadí k nejkovanějším kremelským propagandistům, kteří vidí Západ jako viníka všeho zla. Možná si neuvědomil, že nevystupuje na sjezdu ČSSD, kde by ho čekal mohutný aplaus. Vysílá tím do světa další negativní signál, že nemusíme být spolehlivým spojencem NATO a západních zemí v současné zhoršené bezpečnostní situaci.

 

Není divu, že například v Polsku panuje názor, že Česká republika je příliš proruská. A nejde jen o prezidenta Miloše Zemana, který svoji prokremelskou orientaci nijak neskrývá. Jde i o lavírování vlády v otázce podpory protiruských sankcí, které ještě v září loňského roku odmítala jako neúčinné, aby je nakonec se skřípěním zubů akceptovala. Jde i o přístup ministra průmyslu a obchodu Jana Mládka, který v době působení protiruských sankcí chce spolupráci s Ruskem naopak rozšířit. Přitom na summitu předsedů vlád v Bruselu bylo dohodnuto, že s Ruskem nebudou na vládní úrovni pořádány žádné bilaterální schůzky.

 

Vláda nemůže sedět na dvou židlích. Nemůže se na jedné straně tvářit před evropskými partnery, že podporuje politiku spojenců, a před domácím publikem často činit pravý opak. Tady je ve hře ztráta renomé České republiky, která se po Listopadu 1989 jednoznačně hlásila k prozápadní orientaci a ke spolehlivému spojenectví v rámci NATO.