Vážené dámy, vážení pánové, delegáti kongresu ODS, vážení hosté,

rozhodla jsem se vystoupit před Vámi a ucházet se o nejvyšší funkci v ODS. V úvodu musím vysvětlit svou motivaci. Už proto, že ji někteří nechápou – naposled se tak vyjádřil v České televizi úřadující předseda ODS. Své důvody uvedu v chronologickém uspořádání událostí minulého roku.

Červen 2013, pád vlády

V největší krizi, po červnovém pádu vlády, se ukázalo, že jsem jediná, kterou může ODS navrhnout jako premiérku pro případné pokračování vládní koalice bez toho, že bychom riskovali odpor veřejnosti či koaličních partnerů. Rozhodla jsem se během 24 hodin s plným vědomím všech rizik. Veřejnost tuto volbu přijala a koaliční partneři také.

Srpen 2013, rozpuštění Sněmovny

Kdo vytvoření „101“ koalice zcela nepřijal, byla samotná ODS, přesně řečeno, někteří její poslanci a lidé operující v pozadí ODS. Vnitřními intrikami křehkou parlamentní většinu rozložili a de facto způsobili rozpuštění Sněmovny a vypsání předčasných voleb v době, která pro nás byla kriticky nevýhodná.

Vedle extrémního ohrožení ODS to znamenalo podlomení parlamentního charakteru naší země a vychýlení moci směrem k prezidentovi republiky. Hlasovala jsem (asi jako jediná z ODS) proti rozpuštění Sněmovny, neboť jsem předvídala, jaké následky to bude mít. S důsledky tohoto kroku se potýkáme se stoupající měrou každodenně. Mám-li to shrnout, kandiduji také ze vzdoru proti věčné připravenosti ODS pohřbít svého člověka, proti schopnosti intrikařit s našimi politickými protivníky, proti ochotě uzavírat dohody ve prospěch svých individuálních zájmů na úkor ostatních členů 0DS, dokonce na úkor legitimních zájmů našich voličů.

Září 2013, volební kampaň

V beznadějné situaci předčasných voleb to bylo opět mé rozhodnutí, jít s kůží na trh a pokusit se ODS jako celostátní lídr těmito volbami provést. Volební kampaň zastihla ODS na kolenou. Zásah na úřadu vlády a vše, co bylo policií veřejnosti v souvislosti s tímto zásahem předloženo, od nás odvrátilo velkou část voličů. Dodnes tato kauza není objasněna a obávám se, že ještě dlouho nebude.

Stali jsme se neodvratně nejsnadnějším terčem volební kampaně, poznamenané jak dvojkolejností našeho vedení, tak mimořádně negativními mediálními výpady ze strany významných i jiných členů či exčlenů ODS. Měla jsem dojem, že jsme stále nepochopili vážnost situace, tedy riziko zvratu dosavadního plně demokratického chodu naší země a ohrožení míry naší svobody.

Místo výlučného soustředění se na tento boj, odehrávaly se již během kampaně přízemní mocenské hry o budoucí pozici v hierarchii ODS. Jak jsem měla bez ztráty sebeúcty vysvětlovat v těžkých mediálních střetech např. opakované výroky mého kolegy, že „Němcová je dobrým lídrem do této kampaně, ale na předsedkyni strany lidově řečeno nemá“? Co si o takovém cynismu strany asi řekli myslící voliči? To je pouze příklad, nikoli stížnost. Neplýtvám silami na to, abych se litovala. Avšak je to další důvod, proč kandiduji. Kandiduji proto, že jsem vždy chápala svou službu veřejnosti jako obhajobu demokracie, obhajobu lidské tvořivosti a svobody, obhajobu ODS jako rozhodující síly transformace naší země po roce 1989.

Říjen 2013, volby

Jsem přesvědčena, že mou službu voliči viděli a to je vedlo k tomu, aby mi v těchto pro ODS tak těžkých volbách, dali téměř 27 tisíc preferenčních hlasů. Znamenalo to první místo mezi kandidáty ODS a přepočtem na procentní podíl ze získaných hlasů pro stranu první místo mezi všemi kandidáty těchto voleb vůbec. Cítím odpovědnost k těmto voličům a jejich preferenčním hlasům. Vidím v nich obrovský kredit a žádný opravdový konzervativec nemůže takový kredit rozmařile promrhat. Platí-li pro nás, že základem našeho působení je důvěra veřejnosti, potom její verdikt nesmíme přehlížet či relativizovat.

Dalším důvodem, proč tu stojím, je důvěra významných osobností veřejného života, kterých si nesmírně vážím a které mě (potažmo ODS – tedy Vás všechny) veřejně v kampani podpořily. Doufám, že si je celá ODS tohoto závazku vědoma. Zakládám si na tom, že jsem získala podporu nikoli hvězd hokeje nebo soutěží, jako jsou „Česko hledá superstar“ (nic proti nim), ale zástupců vědecké, intelektuální a umělecké elity naší země.

To vše jsou vážné důvody. Proto jsem se pro kandidaturu na předsedkyni ODS rozhodla. Chci, aby to tu znovu zaznělo, aby ti, kteří moji motivaci nechápou, to konečně pochopili.

Rozumím dobře tomu, že po prohraných volbách a mimořádném propadu ODS musíme debatovat o tom, s kým a kudy má ODS jít dál. Vždy v minulosti jsem se ke své odpovědnosti hlásila, neschovávala se za nikoho. Cítím ji i nyní. Jsem však přesvědčena, že na otázku „s kým“ nám voliči odpověď nabídli.

2. Situace v naší zemi po parlamentních volbách

Dnes často slyšíme, že v zemi dochází nebo už došlo ke změně režimu. Je to do značné míry pravda. Všimněme si, co se již stalo.

1) Mění se neformální postavení prezidenta v ústavním systému, což dokládá jeho snaha mocensky zasahovat do politického dění i za cenu porušování „idiotských“ ústavních zvyklostí.

2) Dochází k oslabování demokratické politiky. Do popředí se dostávají antisystémová podnikatelská hnutí na úkor tradičních politických stran. Bohužel, levicová část politického spektra, zejména ČSSD, je natolik pokleslá nebo tak zhlouplá, že na veřejnosti tento stav obhajuje a tomuto gigantickému střetu zájmů dává legitimitu.

3) Zásadní útok je veden proti celému polistopadovému vývoji. Je paralyzován Ústav pro studium totalitních režimů. Přestaly platit mnohé společenské zábrany, ještě nedávno nedotknutelné. Spolupráce s komunistickou StB už není vnímána jako kariérní překážka v politice. Spojenými silami prezidenta a vznikající koalice je připravován a bude prosazen způsob, jak obejít lustrační zákon a umožnit vznik koalice s Andrejem Babišem, mužem, jehož minulost budí vážné pochyby. Prezidentův požadavek na přijetí zákona o úřednících alespoň v prvém čtení je arogantní výsměch všem, kteří legislativnímu procesu rozumějí nebo vznáší pouze oprávněný požadavek na obyčejnou slušnost a profesionální výkon prvního muže v zemi. Pokud tato prezidentova podmínka znamená, že si našel náhradu za SPOZ a touto náhradou je ANO 2011, je situace ještě vážnější, než dnes můžeme domyslet.

Je naprosto nezbytné odmítnout rušení i obcházení lustračního zákona. Byl by to výsměch všem obětem komunismu a návrat exponentů minulého režimu do státní správy. Německý příklad ukazuje, že vyrovnání s totalitní minulostí probíhá i dnes, téměř 70 let po skončení 2. světové války.

4) Levice ovládla všechny významné instituce ve státě. Dnes má post prezidenta, předsedy vlády, předsedy obou komor Parlamentu drtivou většinu hejtmanů a posiluje v Ústavním soudu.

5) Došlo k masivnímu přeskupování mediální scény. V jedněch rukou je koncentrována nebývalá mediální, politická a hospodářská moc.

Vážené kolegyně a kolegové, zejména tyto skutečnosti potvrzují vznik nového režimu, který se vyznačuje levicovou nadvládou ve všech klíčových ústavních institucích bez výjimky. Čistě teoreticky by to mělo samo o sobě vyburcovat naši stranu a zajistit jí přízeň té části veřejnosti, jež tak jako my cítí v procesu společenské degradace vážnou hrozbu své osobní svobodě a prosperitě. Mělo by to tak být, jenže zatím není.

Ani tváří v tvář těmto skutečnostem není ODS jednotná. Jedni tvrdí, že nemá cenu se ostře vyhraňovat proti autoritářským manýrám současného prezidenta. Druzí si myslí, že lze pragmaticky spolupracovat s politicko–podnikatelskými hnutími, třetí vidí možnost svést se na vlně populismu a nějak následujícími roky šikovně prokličkovat – například podporou projektu Rekonstrukce státu. Kdo chce tvořit politiku země, musí získat mandát ve volbách. Tak měli aktivisté z projektu Rekonstrukce státu postupovat. Pouze mandát vzniklý z voleb opravňuje k tomu, rozhodovat o zákonech naší země. Jestliže jsem řekla, že někdo nechce vidět kroky současného prezidenta, že někdo hodlá pragmaticky spolupracovat s hnutím ANO 2011 nebo se schovat za populismus, musím říci, že tak já práci ODS v opozici nevidím. Je to přesně obráceně: musíme vědět, co je v zájmu našich voličů, koho zastupujeme, co od nás očekávají.

3. Kde stojí a co má dělat ODS

Rok 2014 nám poskytuje pro každé rozhodnutí dobrou symboliku.

Rozhodování první bude na tomto kongresu. Symboliku nevidím pouze v tom, že v Olomouci ODS vznikla, ale v širší souvislosti s historií naší země. V těchto dnech vzpomínáme na Jana Palacha, na chlapce, který – jak píše Jan Zábrana – „místo aby ten den šel domů jako jiní kluci jeho věku, odešel ten den do dějin“. Připomeneme si Jana Zajíce a ostatní „strážce“, jak je nazývá sochař Olbram Zoubek. Mluvím-li o nich, mluvím o naději, která se jako zlatá mince svobody v roce 1968 zaleskla a padla do prachu zvířeného okupačními tanky a netečností normalizující se společnosti. Mluvím o naší prvořadé povinnosti bránit svobodný demokratický vývoj v naší zemi a z tohoto úkolu neustupovat. Bylo to ve vínku naší strany a je správná chvíle to právě dnes a právě tady připomenout.

Druhým mezníkem budou evropské volby. Krátce po nich si 28. července připomeneme sto let od vydání manifestu „Mým národům“, vypuknutí první světové války. S evropským děním i dnes mají události staré sto let hlubokou souvislost. Naší vizí je Evropa spolupracující, nikoli unifikovaná. Trváme na své pozici k fiskálnímu paktu i na požadavku referenda pro vstup do eurozóny. Český daňový poplatník nesmí platit dluhy nezodpovědných vlád jiných zemí. Trestáním zodpovědných je připravována půda pro nějakého hajlujícího křiklouna, který se postaví do čela nespokojených, a na velkou politickou krizi nebudeme dlouho čekat. To si ODS nepřeje, tomu chceme zabránit.

Třetí úkol před nás postaví senátní volby. Půjde o první možnost oslabit levici na parlamentní půdě. Může jít o test schopnosti spolupráce pravice v některých senátních obvodech.

Čtvrtou letošní událostí budou volby komunální. Jejich podzimní termín připomíná výročí vzniku samostatné Československé republiky. Víme, že by nevznikla bez ideálů jejích tvůrců, ale stejně tak by nemohla fungovat bez aktivní práce lidí, kteří se postavili do čela obcí a měst a jejichž následovníky dnešní komunální reprezentace je.

Komunální volby nás vracejí nejvíce do našeho vlastního nitra, jsou do nich totiž zapojeny všechny místní organizace. Klíčový úkol vidím v tom, aby nové vedení zabránilo tomu, co se mnohde dělo v minulosti. Že totiž byli našimi mocenskými hrami likvidováni úspěšní starostové nebo starostky. Většinou jsme potom o takovou radnici přišli a pověst ODS v místě nadlouho utrpěla. Nemusíme se přesvědčovat o tom, že základna komunálních politiků je pro ODS nenahraditelná. Oni musí cítit, že vedení ODS schopné a důvěryhodné podporuje. Jinak – vědomi si vlastní ceny – za ODS odmítnou kandidovat. To nesmíme připustit. Proto by mělo nové vedení ve velmi krátké době svolat sněm starostů ODS.

1. Aby věděli, že k sobě patříme, že je o ně zájem.

2. Výkonná rada by měla okamžitě spustit monitorování toho, jak jsou kandidátní listiny sestavovány. A zamezit tak tomu, před čím varuji.

Nyní ještě pár slov k vnitřnímu fungování a uspořádání ODS.

ODS si na tomto kongresu zvolí nové vedení. Jsme 7 měsíců bez předsedy a to je pro politickou stranu velmi vážné. Na výkonné radě jsem chtěla, aby byl kongres co nejdříve po volbách, ale většina si přála odklad. Mezi volbami a tímto kongresem uplynuly 3 cenné měsíce, kdy strana nemohla vyjadřovat svůj postoj k negativním procesům, a tak jako by vymizela z politické mapy. Jak se dalo očekávat, ta dlouhá doba byla náležitě využita našimi konkurenty na pravici.

To se musí rychle změnit a ODS se musí plnohodnotně ujmout své opoziční role. Ta bude nejvíce vidět na půdě parlamentní. Dovnitř je nutné jmenovat mluvčí ODS pro jednotlivé resorty (stínovou vládu), a nebudou-li tito mluvčí našimi poslanci či senátory, je nutno je s nimi vzájemně propojit. Odborné týmy si podle mého názoru má vytvořit každý mluvčí podle svého tak, aby měl co nejlepší zázemí. Nemyslím si, že veřejnost zajímá, kolik budeme mít místopředsedů či členů výkonné rady. Jediným požadavkem musí být efektivní rozdělení práce uvnitř grémia, profilování našich lidí a postojů navenek. Co veřejnost nezajímá, jsem řekla, ale měla bych dodat, co od nás vyžaduje a co ji zajímá. Chce, abychom zpřetrhali jakékoli zbytky klientelistických vazeb, aby nikdo z našich lidí neměl žádné kostlivce ve skříni.

Závěr

Vím, že moje pozice při kandidatuře je zvláštní. Nemám nominaci ani od vlastního regionu. Slyším výtky, že jsem neobjela všechny regionální sněmy v posledním měsíci. Objela jsem téměř všechny regiony v létě po pádu vlády a potom několikrát v době volební kampaně. Jsem přesvědčena, že mé názory, které se neměnily a nemění za celá dlouhá léta, znáte. Znáte je, na rozdíl od nových tváří, které se ucházejí o vedení v ODS a které se přirozeně musely přijet ukázat a představit. To není výtka, aby si to někdo špatně nevysvětlil. Proto dodám, že jsem uvítala vstup pana profesora Fialy do funkce ministra školství ve vládě Petra Nečase, že jsem uvítala jeho ochotu vést jihomoravskou ODS v parlamentních volbách a že jsem uvítala jeho vstup do ODS. Na tomto názoru nemám co měnit.

Měla jsem také zájem na řešení, které by usnadnilo průběh tohoto kongresu.

Po oznámení kandidatury Petra Fialy jsem byla dotazována, zda neodstoupím v jeho prospěch. Jemu i poslaneckému klubu jsem oznámila, že by to bylo možné pouze za předpokladu, že odpovědnost za volby převezmou všichni místopředsedové a Petr Fiala takový požadavek veřejně vznese. To se však nestalo. S tímto názorem Petr Fiala nesouhlasil a já jsem tedy svou kandidaturu neodvolala. Přesto se v médiích objevily informace od nějakého „zdroje z ODS“, že kandidovat nebudu. Na takové intriky jsem musela reagovat. Výsledkem je, že kandiduji. Myslím, že je správné, abyste rozhodli Vy. Od pádu vlády jsem musela já udělat několik zásadních rozhodnutí a dělala jsem je ve prospěch ODS bez ohledu na to, co všechno dávám všanc. Nyní žádám Vás o Vaše rozhodnutí. Je dobré každou etapu uzavřít solidně, i když je to těžké. Veřejnost má právo znát názor ODS na mě a já nemám být vystavena tomu, abych poté, co jsem užitečně posloužila, musela vysvětlovat, proč i přes podporu voličů jdu z cesty. Myslím, že takhle je to fér.

Chci oznámit, že nebudu kandidovat na první ani řadovou místopředsedkyni ODS. Není v tom žádná zhrzenost ani ješitnost, jenom jsem si v této kampani ověřila svou cenu. Během let jsem absolvovala stovky debat se studenty. Vždycky na závěr říkám, že jim přeji úspěch ve studiu a hlavně, aby si nikdy v životě sami nesnižovali laťku. Nemohu ji tedy snížit ani sobě.

Jsem přesvědčena, že v ODS je drtivá většina slušných a poctivých lidí, kolem nichž nejsou žádné pochybnosti, a takovým patří v české politice budoucnost. Ať už rozhodnete jakkoli, já z politiky neodcházím. Jsem poslankyně a to pro mě vždy mnoho znamenalo. Budu mít co dělat a na to, co chci dělat, mám dost sil i energie. Věřím, že pomohu tomu, aby se k ODS její voliči vrátili.

Všem Vám děkuji za pozornost. Těm, kteří mi pomáhali v uplynulých sedmi měsících, velmi děkuji, bez nich bych to určitě nemohla zvládnout.