V ODS se nyní řeší příčiny porážky v krajských volbách. Pomohl vám osobně odstup několika dní vidět ty příčiny jasněji? 

Nic se nezměnilo od první chvíle, kdy jsem se na ty výsledky poprvé podívala. Jsem přesvědčena, že nejzásadnější příčinou je, že pravicový volič v nás ztratil důvěru. Stali jsme se pro něj rozhádanou stranou. Rozhodl moment, kdy šestice našich kolegů těsně před volbami postavila otázku, jestli vláda bude trvat, nebo nebude. 

Hlavním viníkem jsou tedy podle vás rebelové? 

Jsou určitě ještě další faktory: způsob vládnutí, rozhádanost koalice, dlouhodobá pověst ODS jako strany, kterou řídí lidé v pozadí… Ale podle mě byl ten zmíněný moment rozhodující. 

Nemohou mít ani částečně pravdu v tom, že se ODS odklonila od svého pravicového programu? 

V tom jsou nedůvěryhodní. Nevěrohodné jsou jejich požadavky, protože vzpouru proti daňovému balíčku rozpoutali poté, co pro něj předtím několikrát hlasovali. To pak člověk nemůže uvěřit v to náhlé prozření. Jsem přesvědčena, že zvýšení daní o jedno procento od nás voliče neodehnalo. 

O co tedy rebelům jde? 

Já to vážně nevím, opravdu netuším, co je za tím. S jistotou však mohu říci, že to není boj o čistotu pravicové politiky a o jedno procento DPH. 

Pak se však nabízí jediné vysvětlení: že jim jde o převzetí moci v ODS, třeba i za cenu pádu vlády. 

No jo, no. (povzdech) Nemohu to vyloučit a od nich se to nyní nedozvíme. Zažila jsem takové pokusy v ODS. Vždy měly za sebou navenek hezkou motivaci, ale uvnitř šlo o něco jiného. Pokud jim jde o mocenské přeskupení uvnitř ODS a vlády, pak riskují osud samotné ODS. 

Vzbouřenci se odvolávají na Václava Klause. Nezdá se vám, že jim prezident svými kroky nahrává? 

Určitě to není akce řízená panem prezidentem. Právě ve svém argumentování Václavem Klausem jsou pro mě tito kolegové nejvíce nedůvěryhodní. Petr Tluchoř nikdy nebyl a není „klausovec“ – chcete-li ten výraz. Oni užívají jeho jméno pouze účelově. 

Petr Nečas jim nabídl kompromis, ale debata se zasekla. Proč? 

Premiér i naši koaliční partneři výsledky voleb přijali. Pochopili, že cesta stálých šarvátek uvnitř vlády škodí celé pravici, a nabízí změny. S těmi kolegy je to však složitější, protože oni už nemohou couvnout. Dali si podmínky, vyšlo se jim vstříc, ale oni nereagují. Naopak navyšují požadavky a teď už nemají žádnou cestu zpět. 

Existuje tedy nějaké řešení? 

Jediné řešení je kompromis. Já pořád věřím, že zvítězí zdravý rozum, byť tomu zatím mnoho nenasvědčuje. To jsem jim řekla ještě před volbami, kdy jsem je prosila, ať to nekazí našim kandidátům. Oni pokračovali, teď to má přesah na celou Českou republiku. 

To bylo, když jste Petru Tluchořovi řekla, že si před ním klidně kleknete na kolena, pokud to změní jeho postoj? 

To jsem řekla, pravda trochu nešťastně, protože to pak bylo vytrženo. Můj proslov byl dlouhý nejméně patnáct minut a během něj jsem v emocích pronesla i tuto větu. Bohužel, ani to nepomohlo. 

Kde se podle vás tato krize rozhodne? Ve Sněmovně, nebo na kongresu ODS? 

Bylo by férové, kdyby si ODS své vnitřní problémy vyřešila na svém kongresu. Chování nynějších odpůrců balíčku ani to, jakou mohou mít na kongresu sílu, teď nedokážu odhadnout. ODS by každopádně velmi poškodilo, kdyby na něm vyměnila předsedu a změnila směr, kterým se vydala. Proto jsem se také rozhodla obhajovat post první místopředsedkyně ODS. 

Neobáváte se toho, že voliči dali ODS v roce 2010 poslední šanci, aby se očistila a změnila, a že jste ji nevyužili? 

Věřím, že nám voliči v budoucnu ještě nějaké šance dají. Pokud nevyřešíme rozkol v poslaneckém klubu, uvrhneme naši zemi do zmatků a prohloubíme krizi pravice, pak se může stát, že na tu další šanci budeme čekat dlouho.