Vážené dámy, vážení pánové, milí hosté,

síla každého národa se odvíjí i od osobností, které určují její pohyb kupředu. Postava profesora národohospodářství, právníka, politika a pedagoga Albína Bráfa, ač patřila k nejvýraznějším v českém veřejném životě konce 19. a začátku 20. století, je neprávem opomíjena.

Tak, jako do proudu silného národního uvědomění v druhé polovině 19. století patří František Ladislav Rieger, Bráfův tchán, jako patřil v období před nimi František Palacký, v umění Smetana a Dvořák, v politice Tomáš Garrigue Masaryk, tak stojí na opačném, praktickém pólu, právě profesor Albín Bráf. Skloňujeme jména jako Škoda, Hlávka, Baťa, Jurkovič a další a je třeba připomínat, že jméno Albína Bráfa představuje pro moderní českou ekonomickou vědu totéž, co všechna slavná jména v jiných oborech.

Patřil v tom nejlepším smyslu slova k elitám znovu se etablujícího českého prostředí v rámci tehdejší rakousko-uherské monarchie. Na parlamentní půdě musím podtrhnout jeho angažmá poslanecké, angažmá ve veřejném a politickém životě. Byl poslancem českého zemském sněmu, členem Panské sněmovny Říšské rady, opakovaně ministrem rakouské vlády, profesorem pražské univerzity. Mnohé Bráfovy poznatky nacházely uplatnění v české ekonomice, daly podobu chování a řízení ekonomických subjektů ještě na sklonku 40. let 20. století. Tyto poznatky však byly, později ke škodě celé země, násilně vymazány z praxe knihoven, archivů, z paměti.

Mnohé z jedinečných názorů a životních postojů jsou pro nás inspirativní dodnes. Byť Albín Bráf patřil k národnostně uvědomělému předvoji české společenské reprezentace, nebyl nikdy zatvrzelým nacionalistou.

Na druhou stranu býval Albín Bráf upřímně nadšený, když se český podnikatel a český dělník dobře uplatnil i v mezinárodní soutěži. Velmi litoval českého vystěhovalectví, protože v tom na rozdíl od řady svých generačních vrstevníků spatřoval krvácející rány domácího pracovního a podnikatelského ducha. Dostával se do sporů s nadšenými vlastenci, protože trval na svém názoru, že síla českého prostředí nemůže stát na samotné řeči, na umění, kultuře, ale že základem síly každého národa je jeho hospodářství, podnikatelé, živnostníci, lidé tvořící hodnoty ve svobodné soutěži. Přitom však dobře věděl – a bojoval za to – že ekonomika je svět, který lze cílenými a promyšlenými zásahy ovlivňovat ku prospěchu celé společnosti, všech lidí. Věděl, že lidská ekonomická činnost se řídí svými zákony, které lze správně využít.

Právě v tom spočívá jeho originální přínos. Jako přední osobnost své doby dal řád a pevné základy modernímu ekonomickému myšlení, byl jedním z inspirativních  mužů této země, mužem osobitým, zarputilým. Odbornost, vysoké nasazení, s nímž svůj názor prosazoval – dnes se tomu říká vize, jsou vlastnosti, jimiž hovoří Albín Bráf k dnešku, k nám, kteří musíme zvládnout svůj úkol ve své době.

Dovolte, abych zakončila své krátké úvodní zamyšlení citací myšlenky, která snad nejlépe charakterizuje velkého českého politika a ekonoma Albína Bráfa nejlépe:

 „Nic není zhoubnějšího než příčiny svých nezdarů hledat jenom v zevní nepřízni poměrů. Jsouť ještě větší měrou v nás samých…“

Je to silné a potřebné poselství a já doufám, že dnešní setkání, v prostorách Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, k tomuto oživení Bráfova odkazu významně přispěje.