Jak často se účastníte besed jako byla tato v Trutnově?

Řekla bych, že hodně často. Než jsem jela do Trutnova, absolvovala jsem jednu v Poslanecké sněmovně se školou, minulý týden to byly tři školy. Kdybych měla tyto akce zprůměrovat, jedná se o dvě týdně.

Na co se vás lidé nejčastěji ptají?

Dotazy se mění podle toho, s kým jsem na besedách. Třeba studenty jednu dobu nejvíce zajímalo, zda bude nebo nebude státní maturita. Dále se lidé zajímají především o to, co se zrovna aktuálně děje. Některé dotazy, zejména na parlament, se opakují: proč se tam hádáme; jak to, že neumíme najít řešení; proč se nedomluvíme, když jsme dospělí, a podobně.

Často vám lidé na besedách radí, co máte dělat?

Na besedách téměř ne, ale mailem ano.

A je něco, co z těchto doporučení opravdu využijete?

Velmi často se to stává, protože ten dotyčný člověk vám otevře nový úhel pohledu. Není to tak, že by lidé posílali recepty, jak máte který zákon sepsat, ale dokážou se na daný problém podívat ze svého hlediska. Třeba proto, že se v dané oblasti důvěrně pohybovali, nebo situaci zažili. A to je velmi cenné.

Knihy i pohyb

Máte kvůli přeplněnému diáři vůbec nějaký volný čas?

Mám. Není to tak, že bych oplývala množstvím volného času. Pro mě je výhodou, že nemám malé děti, syn už byl dospělý, když jsem šla do velké politiky. Doma jsem tak, když to dobře dopadne, jeden den v týdnu, a to buď v sobotu, nebo v neděli. Někdy to dopadne, někdy ne.

Jak volný čas trávíte?

Různě. Když skončí jednání sněmovny, tak si občas jen říkám: přijet domů, ležet, vonět a nic nedělat. Strávila bych takto půl dne. Ale máme kamarády, které chci vidět, takže jdeme buď za nimi, nebo je pozveme k nám a otevřeme dobré víno. Minulou neděli jsme například hrabali zahradu.

Zbývá vám čas na knížky?

To ano. Jeden čas to sice nešlo, protože jsem pořád ležela v zákonech a měla jsem dojem, že mě to přerůstá, ale nyní jsem se ke čtení vrátila. Mám asi pět rozečtených knížek. Jednu vozím v autě, mám řidiče, takže na dálnici si můžu číst. Na nočním stolku mám pak dvě – jednu „těžkou“ a jednu „lehkou“. Podle nálady, abych mohla spát. Většinou si čtu cestopis o Paříži – to je ta „lehká“. Protože když sáhnu po té „těžké“, a nyní mám na stolku knihu Kolapsy civilizací, což je hodně zajímavá kniha, spánek spolehlivě odežene.

A co beletrie?

Tu čtu hodně málo. Více se zajímám o literaturu faktu nebo o historii. Moc mě baví dívat se zpátky do první republiky, číst si dokumenty o této době nebo o osobnostech, například Rašínovi, který je velkým tématem našich dějin, přestože se o něm tolik nemluví.

Přijela jste do Podkrkonoší, na hory je to kousek. Lyžujete?

S manželem jsme z Vysočiny a u nás se běžkuje. Hodně jsme se tomuto sportu dříve věnovali. Ráda také bruslím. Mám ještě brusle, které jsem dostala ve 12 letech od Ježíška jako nejvysněnější dárek. Byl tak vysněný, že jsem se od nich zatím neodpoutala. Rodiče mi je tehdy koupili o tři čísla větší, museli kvůli tomu obrátit každou korunu. Vypadají sice jako do muzea, ale pořád je mám.

Blíží se Velikonoce, dodržujete nějaké tradice a zvyky?

Miluji Vánoce a nemám ráda Velikonoce.

Proč?

Vánoce jsou pro mě na rozdíl od Velikonoc spojené s radostnou atmosférou a dětským očekáváním. Chystám se na ně vždy od poloviny září, kdy začínám nakupovat dárky. Přemýšlím o tom, jak prostřu stůl, jaká bude výzdoba a podobně.

Takže barvení vajíček…

…vůbec. V pondělí mi někdo říkal, že šel kupovat barvy na vajíčka. Máme sedmiletou vnučku a dvanáctiletého vnuka a mně dochází, že bych měla něco nabarvit. Jen nevím kdy.

Přesto, budete svátky trávit doma, nebo někam odcestujete?

Letos budeme doma. Manželovi bylo v únoru 60 let a my hledali termín, kdy budeme mít jistotu toho, že bude volno. Na Bílou sobotu tak bude velká rodinná oslava.

Političky to mají těžké

Jste velice atraktivní žena, jak se udržujete v kondici?

Ráda chodím. Kolikrát to je můj jediný pohyb za celý den, kdy zasedá sněmovna. Ono se to nezdá, ale když půjdete uličkami přes Karlův most na Staroměstské náměstí, pak k Národnímu divadlu a vrátíte se zpátky na Malou Stranu, tak ujdete pět šest kilometrů.

Nezastavují vás lidé během procházky?

Někdy ano, ale mně to nevadí. Není to nepříjemné, lidé nejsou agresivní. Myslím si, že pokud by mi někdo chtěl říci něco nepěkného, tak by to osobně neudělal, radši mi pošle e­mail. Spíše se jedná o příznivé zprávy. Jsem ráda, že jsem si vydobyla, že nemám ochranku. To by pro mě bylo kruté, pohybovat se stále s někým za zády.

Jak jde dohromady vysoká politika a rodinný život?

U mě dobře. Jak jsem řekla, při vstupu do politiky jsem měla syna dospělého. Ale fakt je ten, že je to velké téma. Když slyším, jak se volá po větším množství žen do politiky, říkám, ať nad tím ale pořádně popřemýšlí. Pokud žena bude z Trutnova nebo od nás ze Žďáru nad Sázavou, do Prahy to má zhruba dvě hodiny autem. Takže když sněmovna zasedá, končí jednání v sedm večer, než odjede, je osm. Nepřipadá tedy v úvahu, že by dojela domů a ráno v šest zase mířila zpátky do Prahy. Bydlí tedy v Praze a stane se víkendovou matkou a manželkou. Pokud má malé děti, tak musí mít geniálního manžela, který přes týden, kdy ona není doma, děti ráno připraví do školy, dohlédne na to, aby měly svačiny, udělané úkoly. Odpoledne je ze školky nebo ze školy vyzvedne, dovede do kroužků, má nakoupeno, uvaří večeři atd. Prostě mimořádný muž. A v pátek, když žena přijede domů, má jít manžel třeba do hospody a tam ještě musí poslouchat řeči kamarádů o politice. Takže pro ženu je to těžké rozhodování, protože může ohrozit partnerský vztah. Za čtyři roky volebního období také „ujedete“ výchovně i dítěti. Skloubit velkou politiku s rodinným životem není pro ženy nic jednoduchého.

A jak je těžké pro ženu udržet se ve vysoké politice, třeba jako vy, téměř dvacet let?

Člověk musí mít v sobě výdrž, musí ho to bavit a nesmí se vzdávat. Musí v něm převažovat vášeň pro politiku nad tím negativním, co s sebou nese. A mít doma to důležité zázemí, bez kterého by to nešlo.

Mluvila jste o výchově dítěte. Nabízí se srovnání: není vedení parlamentu podobné s výchovou dítěte? Jak těžké je vést poslance, aby se chovali, jak mají?

Přirovnání je to hezké, ale má jeden problém. Poslanci nejsou děti, jejichž jste maminkou a kde si můžete vynutit autoritu nebo zjednat pořádek těmi specifickými prostředky rodič versus dítě. To tady nejde. Jsem jedna ze dvou set dospělých lidí, mám sice nějaké pravomoci, ale že bych si mohla vynucovat absolutní disciplínu, to nefunguje. Nejen u nás, ale v žádném parlamentu.

A nemáte někdy chuť kolegům poslancům dát na zadek jako dětem?

To ne, protože děti plácáte s láskou, a tady by to nešlo (smích). Někdy si ale sama říkám… Jak to, že se nevzpamatují, vždyť to jsou dospělí lidé. Je to na bouchnutí rukou do stolu.

Kauzy ničí důvěru

Jak vnímáte současné kauzy, které hýbou děním na české politické scéně?

Strašně mě to devastuje. Ty, co se dotýkají ODS proto, že to vypadá, že je stranou, která obsazuje radnice podivnými lidmi a do Poslanecké sněmovny volí samé zkorumpované jedince. Ale jezdím po stranických sněmech na Vysočině a vím, že se jedná o bezvadné lidi, kteří jsou úspěšní v mnoha profesích. Ničí mě ten pohled na ODS jako na nekredibilní stranu.

Co soudíte o kauze s odposlechy exprimátora Béma a lobbisty Janouška?

Jednou bych chtěla vědět, pokud se to vůbec dozvíme, co tohle bylo za kauzu a kdo ji spustil. Vadí mi, když někdo někoho nelegálně odposlouchává, nebo to dělá legálně, ale informace se dostávají k veřejnosti. Je to proti principům, jak má právní stát fungovat. A tady odposlechy někde pět let ležely s bůhvíjakým záměrem a někdo z toho selektoval výběr telefonátů, o nichž chtěl, aby je lidé četli v novinách. To si myslím, že je pro společnost stejně ničivé jako to, že Janoušek ve spojení s Bémem, pokud se to prokáže dalším šetřením, nepostupovali tak transparentně, jak by bylo na těchto místech žádoucí. Tato kauza ublížila nejen ODS, ale také koalici a celé politické reprezentaci. Ve společnosti roste radikalismus, napětí a vymezování proti poslancům, kteří jsou všichni hození do jednoho pytle. To podkopává elementární nutnou důvěru, která musí být mezi občany a zvolenou reprezentací.

A případ Víta Bárty obviněného z uplácení?

Tato je pro mě závažnější. Vysoce postavený politik jedné ze stran, která tvoří koalici, totiž stojí před soudem pro podezření z předávání úplatků a druhá část poslanců pro podezření z jejich přijímání. Ať už dopadne verdikt soudu jakkoliv, napáchaná škoda bude nesmírná. Vít Bárta a ostatní aktéři se k situaci měli postavit čelem. Pavel Bém například pozastavil členství v ODS, zatímco Vít Bárta se den potom, co byl vydán k soudnímu stíhání, nechal zvolit předsedou poslaneckého klub Věcí veřejných.

Do jaké míry mohou tyto a jiné politické kauzy poškodit obraz České republiky v zahraničí?

Nemyslím si, že by to změnilo pohled lidí, kteří mají Českou republiku zasazenou do nějakého geoprostoru a politického systému v rámci Evropské unie.

Zklidnění nepřijde

Hodně diskutovatelným tématem je v současnosti také přímá volba prezidenta, vy jste pro?

Hlasovala jsem pro a považuji to za jedno z hlasování, nad kterým jsem měla nejvíce otazníků. Jsem první místopředsedkyní ODS a existuje­li programové prohlášení vlády a tato vláda s ním získá důvěru ve sněmovně a je­li to obsaženo v koaliční smlouvě, tak už na hrdinské postoje typu „já to nikdy neudělám“, není místo. Myslím si ale, že jsme tuto změnu nepotřebovali, přestože zazněly hlasy, které říkaly, že nepřímá volba ukazovala ze zákulisí politiky něco, co se lidem nelíbilo. Obávám se však, že má­li nastat lepší pohled na volbu prezidenta a jeho výběr, tak se to přímou volbou nestane. Bude to velký mediální cirkus a lidé budou žasnout, co se objeví. Takže ke zklidnění situace přímou volbou nedojde.

Hovoří se o vás jako o možné prezidentce? Budete kandidovat?

Během týdne už se musím rozhodnout.