Vážené dámy, vážení pánové, vzácní hosté, přátelé

 

v úvodu svého pozdravu tomuto slavnostnímu shromáždění chci poděkovat za to, že jste mě mezi sebe pozvali. V těchto mimořádných  prostorách Karlovy univerzity se scházíme, abychom si připomněli zrod nejvýznamnější společenské organizace, zrod Sokola, jehož činnost byla zahájena před 150ti lety. 

 

Kdykoli mluvíme o Sokolu, v mysli se automaticky ozve věta , již zakladatelé Miroslava Tyrš a Jindřich Fügner vtiskli sokolskému hnutí do vínku jako trvalý úkol, jako smysl usilování. „ Ve zdravém těle, zdravý duch“. 

 

Tato myšlenka ve své zdánlivé jednoduchosti přesně a mnohostranně vystihla pohyb v tehdejší společnosti. Rok před vznikem  Sokola, 1. ledna 1861, vyšlo první číslo Národních listů. František Ladislav Rieger  tu nastínil Český politický program. Opíral jej o národní rovnoprávnost, občanská práva a rozsáhlou samosprávu. Současně v té době již vycházel Riegrův Naučný slovník a to pod heslem „ V práci a vědění je naše spasení“. Jak pozoruhodně se toto Riegrovo přesvědčení doplňuje se sokolským mottem „ Ve zdravém těle zdravý duch“. Spojením těchto tezí  vzniklo nedostižně výstižné pojmenování toho, co společnost ke svému růstu potřebuje, co tvoří její opravdu dobrý základ, bez čeho se nemůže úspěšně rozvíjet. S odstupem 150ti let můžeme jenom konstatovat, jak je toto vymezení hodnost  trvale platné – dnes, stejně jako tehdy. 

 

Vracíme-li se v mysli k samotným počátkům Sokola, potom je nezbytné  připomenout si tehdejší společenskou atmosféru, osobnosti, které ovlivňovaly diskusi ve veřejném prostoru, i konkrétní výsledky těchto diskusí. Šlo o mimořádný společenský pohyb, jehož intelektuální  náboj byl dán osobnostmi světa politického, žurnalistického, vědeckého , uměleckého. O Františkovi L. Riergrovi jsem se zmínila, je možno dodat alespoň některá další jména , která potvrzují o jakou sílu  se česká společnost v šedesátých letech 19. století opírala:  Jan Neruda,Bedřich Smetana, Josef Mánes či Josef Hlávka – dodnes oceňovaný mecenáš a výjimečný architekt. 

 

Konkrétní výsledky práce a úsilí   těchto osobností ( a dodejme, že se na nich samozřejmě podílela celá tehdejší tvůrčí obec) na sebe nenechaly dlouho čekat. Jak dnes vzpomínáme – byl založen Sokol. Vznikl též  pěvecký spolek Hlahol či Umělecká beseda a opět ožila myšlenka na výstavbu Národního divadla.

 

Zmínila jsem již pilíř, na němž sokolské hnutí stálo. Tedy na přesvědčení, že tělesná aktivita se snoubí s aktivitou duševní, že jedno bez druhého dává chabý výsledek. Důraz byl kladen právě na rozvoj celé osobnosti, na to, aby každý, kdo se k Sokolům přidá,  byl sám k sobě náročný. Aby se vzdělával, posiloval svou zdatnost, pěstoval občanské ctnosti jako je soudržnost, pracovitost, láska a věrnost vlasti. Společnost nadšeně tyto teze přijala a prosazovala je v osobním, pracovním i veřejném životě. Myšlenka dvojjediného zdraví, zdraví těla a zdraví duše, coby záruka osobního i národního růstu, se silně ujala.      

 

Obávám se, že dnes na své zdraví pohlížíme jinak. Podotýkám, že neodděluji tělo od ducha. Ale zdá se mi, že jsme přijali pohodlnou představu, že toto všestranné usilování o duchovní rozvoj i tělesné zdraví nám zajistí lékárna na každém rohu a nemocnice v každém městě. Ale tehdy, před 150ti lety,  uvažovali naši předkové jinak. Stavěli Sokolovny. A do nich se nechodilo pouze cvičit. Byla to společenská centra, kde se hrálo ochotnické divadlo, konaly přednášky, všechny umělecké i společenské aktivity zde nalézaly uplatnění a prostor. 

 

A součtem těchto pestrých činností byl onen zdravý duch, který se projevil v těžkých chvílích našeho národa.Mám na mysli padlé Sokoly ve dvou světových válkách, mám na mysli oporu při  budování našeho samostatného demokratického státu po roce 1918. Velmi těžkou etapou pro sokolské hnutí bylo období nacismu a komunismu. Oba totalitní režimy zanechaly trvalé jizvy na celé naší společnosti, Sokolové nemohli být a nebyli výjimkou.

 

Dnešní oslava vzniku Sokolské obce je nejenom připomínkou minulé slávy. Chci zdůraznit, že věřím naprosto v ideály, které toto hnutí formovaly, v jejich trvalou platnost. Věřím, že Sokolská obec vstoupí silněji do dění v naší zemi a bude se utvrzovat myšlenkami, které čas prověřil. Ano, dnešní společnost žije jinak. Máme počítače a uzavíráme se do jejich informačních či zábavních databází, jsme čím dál více sami. U počítače se necvičí a sociální sítě nemohou nahradit opravdové setkávání lidí, kteří spolu mluví a ne si  pouze dopisují. 

 

Věřím, že toto okouzlení nekonečnými možnostmi počítačů vystřídá  fáze, kdy si připomeneme, že jsme tvory společenskými. Že se v rodinách i ve společnosti vrátíme k tomu, co dává základní smysl naší existenci a dá nám také šanci zvládnout i nečekaně obtížné úkoly, které se  před námi jistě objeví. Tak, jako vstoupily do života generací našich rodičů, prarodičů, kam až dohlédneme. Myslím si tedy, že stále více budeme oceňovat spolupráci a z ní pramenící ochotu si pomáhat, že posílíme svůj vztah k ke svým rodinám i k naší vlasti a budeme aktivními členy společnosti.Že nám v tomto usilování mohou být dobrým vzorem a inspirací Sokolové, tím jsem si jista.