Paní předsedkyně, nedávno se podařilo schválit novelu zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, na níž jste v čele speciálně ustaveného podvýboru pracovala. K jakým hlavním změnám díky této novele dojde a jakou budou znamenat finanční úsporu?

Pracovali jsme na dvou novelách souběžně. Byli jsme si vědomi toho, že snadnější bude prosadit novelu, která umožní elektronickou verzi předkládání tisků do Sněmovny. To byla první změna zákona o jednacím řádu. Jejím cílem bylo v první řadě ušetřit peníze a začne platit 1. ledna 2012. Náklady odhadujeme na 3 miliony ročně, což je v porovnání s celkovými náklady sněmovny, které byly loni 1,2 miliardy korun, kapka v moři, ale když se podíváme, jaké stohy papírů se tu potisknou a potom mizí ve sběru, tak přece jen myslím, že toto je racionální krok.

Nebude mít i svá úskalí?

Ano, budeme muset pečlivě hlídat to, aby nosič, na kterém bude zákon předložen, byl přesně ten originál, ke kterému se budou vázat další změny. Toto zajistíme i předložením papírové podoby zákona pro archivaci. Nyní máme připravenu zkušební fázi nového systému. Všichni poslanci obdrželi návod, jak zákony v elektronické podobě předkládat. Jsou jim k dispozici počítačoví technici, kteří jim do klubů přijdou vysvětlit jakékoliv pochybnosti apod. Takže teď máme dva, tři měsíce na to, aby si každý vyzkoušel, co od nového roku musí umět.

 
V rámci druhé novely jednacího řádu chystáte i další změny, které by měly přispět ke zkvalitnění a zvýšení transparentnosti legislativního procesu. Které to jsou a jaká je šance na jejich přijetí?

Zákon o jednacím řádu chceme ve druhé novele podrobit velmi významným změnám. První změna by se týkala samostatného organizování práce sněmovny. Nejsložitější je totiž vždy uspořádat program schůze. Ve chvíli, kdy je schůze zahájena, se objeví vždy smršť všech možných návrhů na změnu programu. Takové ad hoc změny komplikují řádnou přípravu na jednání jak poslancům, tak ministrům. Bavíme se tedy o přísnější organizaci sněmovny, aby zásah do jednou schváleného programu už byl minimální. Jde o předvídatelnost průběhu schůze, aby všichni věděli, kdy se jejich bod přesně začne projednávat.

Jaké další změny navrhujete?

Další změna se týká kvality přijímaných zákonů. Měla by spočívat v tom, že budeme prosazovat, a na tom už jsme se dohodli, ustanovení garančního výboru. Garanční výbor bude místo, kde se budou scházet všechny pozměňovací návrhy k danému zákonu, a on je bude muset posoudit a vydat zdůvodněné stanovisko, zda přijetí těchto návrhů sněmovně doporučuje, či ne. Poslanci, jejichž návrhy garanční výbor nepodpoří, budou moci požádat sněmovnu, aby o nich přesto hlasovala. Povede to k tomu, že budeme daleko více zvažovat všechny pozměňovací návrhy a vznikne dostatečná časová lhůta, aby je garanční výbor posoudil. Sníží se tím riziko pronikání zákulisních hráčů do tvorby zákonů. Tedy těch různých lobbistů, kteří chtějí při tvorbě zákona prosadit svůj úzký zájem. Odlišuji je od expertů nejrůznějších institucí, kteří přirozeně vědí, co v zákonech se má prosadit, a upozorní na to. To bych řekla, že je lobbing s kladným znaménkem. Ale já chci eliminovat ten s tím záporným znaménkem. Pokud jde o zákony, v nichž se rozhoduje o veřejných financích, tak mezi2. a3. čtením, kdy je velmi málo času, vzniká tlak oněch individuálních zájmů, kterému se zatím nedaří efektivně čelit. Tento návrh by měl tedy vést k výraznému omezení negativního lobbingu.

V té souvislosti se hovořilo také o změně lhůt mezi jednotlivými čteními…

O úpravě lhůt jsme mluvili také. Buď legislativní proces prodloužíme s tím, že necháme 60 dnů mezi 1. a 2. čtením a přidáme delší lhůtu mezi 2. a 3. čtením deseti- až dvacetidenní. Nebo propočítáme lépe lhůty pro garanční výbor, což by znamenalo, že nebudeme muset získávat tak dlouhý interval mezi 2. a 3. čtením, protože garanční výbor by v rámci svého jednání už mohl i v těch 60 dnech stihnout to, co je potřeba. Ale legitimní obava, že dojde ke zpomalení legislativního procesu, je, myslím, vytvořením garančního výboru zažehnána. Lhůty přesuneme tak, aby se to všechno dalo dobře zvládnout.

Mluvilo se také o tom, že by pozměňovací návrhy mohly předkládat pouze poslanecké kluby, nikoli jednotliví poslanci. Nebylo by tímto návrhem do jisté míry omezeno nezadatelné právo zákonodárce ovlivňovat legislativu?

Tím se zabýval podvýbor pro jednací řád, ale omezit právo poslanců nemá většinovou podporu. Proto zřejmě k úpravě této věci nedojde.

V jakém horizontu by mohla být novela zákona přijata a odkdy by mohla začít platit?

Pokud všechnu práci ukončíme tak, jak bych si přála, tak by v paragrafovaném znění byl návrh předložen do konce roku Poslanecké sněmovně a od příštího roku by mohlo začít jeho projednávání. Pokud by návrh byl schválen, tak by teoreticky mohl začít platit od 1. poloviny roku 2012. Ale nechci říkat nějaké pevné datum, protože nevím, jestli shoda bude natolik široká.

Nyní k současným jednáním ve sněmovně. V nejbližší době Vás čeká projednávání návrhu na změnu ústavy, která by umožnila přímou volbu prezidenta. Vzhledem k tomu, že ústavní změny vyžadují souhlas obou komor, budete tento návrh zákona projednávat ve spolupráci s horní komorou parlamentu?

Možné to je, v žádném případě se nebráním jakékoliv spolupráci a ani by to nebylo logické. Ale na druhou stranu ten zákon už 1. čtením prošel, takže legislativní proces je spuštěn. Senát i Poslanecká sněmovna mají podobné složení, pokud jde o sílu politických stran. V Senátu je to obráceně, tam má většinu opozice – sociální demokracie, ve sněmovně má většinu koalice, ale ústavní většinu nemá žádná z těchto stran bez spolupráce s ostatními. Myslím si, že to projednávání bude komplikované. Vládní koalice se domluvila na tom, jaký návrh zákona předloží, a udělala to. Tento návrh reflektoval požadavky sociálních demokratů z minulého volebního období, kdy my jsme chtěli jiný způsob volby. Říkali jsme, má-li být přímá volba prezidenta, preferujeme spíše francouzský model, podle kterého do 2. kola postupuje více uchazečů, ne pouze dva. Postupují všichni, kteří získají nějaké procento hlasů (10–12 %). Sociální demokraté tento způsob volby jednoznačně odmítali. Trvali na tom, že prezidentská volba má být stejná jako volba do Senátu. Nám se to nelíbilo, přesto jsme ustoupili. Nyní, když jsme to podle těchto požadavků předložili, tak je to opět málo a sociální demokraté na vrub logice ubírají kompetence přímo volenému prezidentovi. Logika velí, že když získáte silný mandát, mají být vaše kompetence posíleny. Nynější situace je pro mě naprosto nepochopitelná a může vyústit v to, že přímá volba nebude. Nevolám po tom, ale může se to stát a nevím, jestli to není záměrem sociálních demokratů, protože si umí spočítat, že pokud by příští senátní volby pro ně dopadly dobře, tak je pro ně výhodnější nepřímá volba než přímá.

Takže spolupracovat v tomto případě s horní komorou se nechystáte?

Já se spolupráci v žádném případě nebráním, ale nevidím už, co by nového mohla přinést. Ústavněprávní výbor sněmovny i ústavněprávní výbor senátní se mohou kdykoliv sejít. Mohou se vyvolat společná jednání. Tady je naprosto volné pole pro aktivitu specialistů v obou komorách, aby konali, jak mají.

Přímá volba tedy zřejmě opět neprojde…

Nevím. Je fakt, že ODS byla poctivá v tom, že otevřeně říká, že ji nepovažuje za lepší než dosavadní systém. Opakujeme, že ctíme zastupitelskou demokracii a pro velkou část ODS je problém takto mechanicky jenom jednu část změnit a ostatního si nevšímat. Tedy zavést přímou volbu prezidenta a nevšímat si, že starostové, hejtmani, primátoři jsou voleni nepřímo. Vím, že lidé přímou volbu prezidenta chtějí a koalice splnila svůj závazek a zákon umožňující přímou volbu předložila. Musíme však vysvětlit, co to bude obnášet, uvést poctivě další souvislosti.

Jaké souvislosti máte na mysli?

Například jaký systém voleb už máme. Máme patero voleb: komunální, krajské, sněmovní, senátní a europoslanecké. K nim přibude volba prezidentská. Když se podíváme na tabulku do roku 2020, tak v některých letech jsou až čtvery volby, v některém roce dokonce patery. A pouze dva roky ode dneška do roku 2020 jsou bez voleb. Politické strany nebudou dělat už vůbec nic jiného než cyklus příprava na kampaň, organizace kampaně, vymýšlení programu, shánění peněz, kampaň, volby. Strany tak ztratí akceschopnost v tom slova smyslu, že musí také dělat něco jiného než volby. Pro média to bude báječné, vydělají na tom ohromné peníze, protože každá kampaň něco stojí. Strany se budou vyčerpávat organizačně i finančně. Dalším argumentem je poslední vývoj, kdy všechny požadavky sociálních demokratů byly splněny a najednou to nestačí. Jejich návrh na snížení kompetencí znamená, že by tu byl téměř neschopný prezident. Omezení kompetencí prezidenta na to, aby chodil stříhat pásku, je nepřijatelné. ODS to nebude ochotna podpořit.

Ovlivnilo by rozhodnutí o přímé volbě prezidenta Vaši zvažovanou kandidaturu?

Já jsem ji zatím neoznámila a musím říct, že je to předčasné. Politické strany si nejprve musí ujasnit, do jakého typu vysílají své kandidáty, kde mají šanci uspět. Ale sám kandidát si moc vybírat nemá. Buď se cítí na tu pozici a má své zemi co dát, nebo nemá.

Další z důležitých norem, které míří do sněmovny, je návrh státního rozpočtu. ČMKOS namítá, že jeho základním nedostatkem je fakt, že příjmová i výdajová strana rozpočtu jsou založeny na působení zákonů, které doposud nebyly schváleny parlamentem a podepsány prezidentem. Je možné takto podmíněný návrh předložit a projednávat?

Určitě to možné je. Postupovali jsme tak i v minulých letech. Ty zákony, které mají ovlivnit jak příjmovou, tak výdajovou stránku státního rozpočtu, mají vstoupit v platnost od 1. ledna 2012 a spolu s nimi vstupuje v platnost zákon o státním rozpočtu. Samozřejmě, že teoreticky by se mohlo stát, že některé z těch zákonů legislativní cestou neprojdou a schváleny nebudou. V tom případě by premiér, jak avizoval, byl ochoten přijít do sněmovny s revizí zákona o státním rozpočtu. Ale není pravda, že nelze zahájit projednávání státního rozpočtu ve chvíli, kdy ještě běží legislativní proces u zákonů, které se na státní rozpočet váží.

Jak byste stručně zhodnotila uplynulé sněmovní období, kdy sněmovně předsedáte?

Velká očekávání občanů od parlamentních voleb byla spojena právě s Poslaneckou sněmovnou. Aby lépe odrážela a více reflektovala to, po čem občané volají, tedy po politické kultuře. Tato očekávání jsem měla i já. Nutně to souviselo také s tím, že sem přišlo 114 nových poslanců ze dvou set, což byla obměna do té doby neobvyklá. A pokud jde o politickou kulturu, tak se mi zdálo, že je nastartována dobře, že sem opravdu přišli lidé, kteří začínají, nemají staré zlozvyky a že i oni trošku nastaví laťku pro nás, kteří jsme tady déle, a spolu s námi ji nastaví výš. To se do jisté míry dělo. První období bylo samozřejmě poznamenáno také tím, že noví poslanci si musí na novou práci také nějakou dobu zvykat. Je to atypická, s ničím nesrovnatelná role. Do toho vstupuje i to, že se v počátečním období hledala koaliční dohoda, takže to bylo takové trošku nervózní, ale celkově bych řekla, že sněmovna dostala hezkou šanci k tomu, aby se předvedla v trošku jiném světle. Řada nových poslanců se tak chová a je to pro mě povzbuzení. Současné období, řeknu tak maximálně tři čtvrtě roku po volbách už se dá říci, že je běžným parlamentním obdobím a celý zákonodárný proces běží víceméně v zajetých kolejích.

Obraz sněmovny v médiích v poslední době nesvědčí o zrovna vysoké politické kultuře?

Část nadějí na to, že politická kultura bude vyšší, byla zklamána, ale zatím skládáme jakýsi meziúčet. Nechci, aby bylo přes ty excesy, které lidé slyší ze sněmovny, zapomenuto na zákonodárce, kteří se tak nechovají. Ve sněmovně je 200 poslanců, v televizi nebo v rádiu je vždy slyšet a vidět ten, kdo nejvíc křičí a řekne pokud možno největší urážku, protože to z mně nepochopitelného důvodu média baví a pořád dokola to řeší. Ti ostatní, kteří se tak nechovají, a je jich naprostá většina, stejného zvuku nedocházejí. I tím dochází ke zkreslení toho, jak sněmovna vypadá.