Co vás napadalo, když jste sledovala vysvětlování Martina Kocourka?

Byl to smutný pohled. Martin Kocourek je můj dlouholetý kolega. Vážila jsem si ho pro jeho odborné znalosti, role ministra průmyslu a obchodu mu seděla, jeho vystoupení ve sněmovně měla hlavu a patu. Byl pro mě autoritou. Teď pro mě není příjemné sledovat, do jaké situace se dostal.

Mělo jeho vysvětlování „hlavu a patu“?

Bylo to takové… no… Asi každý, kdo by musel něco takového vysvětlovat pod palbou mikrofonů a kamer, by byl nejistý. Asi každý by koktal a byl červený. Ale že Kocourkovo vysvětlení nepůsobilo důvěryhodně, to je pravda.

Co na tom bylo pro vás nedůvěryhodné?

Nebyl schopen popsat, co se vlastně odehrálo. Na druhou stranu tomu docela rozumím. Takové soukromé věci bolí každého. A kdo měl někdy v rodině nějaký malér, ví, že není jednoduché s ním vyjít ven. Pokud tedy není exhibicionista.

Co soudíte o muži, který „odklání finanční prostředky od manželky“?

Já opravdu do soukromých věcí nechci jít. Jsem z rodiny, kde se rodiče rozváděli, a vím, jaké to bylo trauma. Každý, kdo si něčím takovým prošel, si oprávněně řekne: „Laskavě mě nechte na pokoji a nešťourejte se v tom, co jsem prožil se svým bývalým partnerem.“ Není správné tohle trápení zesilovat.

Věříte Martinu Kocourkovi, že jádrem kauzy je skutečně rozvodová pře? Co když má šestnáct milionů, o které jde, mnohem problematičtější původ?

Nemám důvod si to myslet. Když už se člověk pouští do takových intimních detailů, jako to udělal Martin Kocourek, tak na sebe prozrazuje víc, než by chtěl.

A proč mu to věřit? Na začátku lhal, když říkal, že to jsou peníze jeho matky. Proč by měl teď mluvit pravdu?

To, co říkal o svých rodinných poměrech, mu určitě nijak nepomohlo. Takže z toho usuzuji, že to nebyla výmluva, ale že to tak asi bylo doopravdy.

Čím se vlastně liší vysvětlování Martina Kocourka od legendárního „vysvětlování“ příjmů Stanislava Grosse, které nakonec skončilo u strýčka Vika?

Grosse jsem tehdy sledovala ve sněmovně doslova naživo. Bylo to několikaměsíční trápení, měl několik různých verzí, jednu šílenější než druhou. V tom je podstatný rozdíl. Navíc jejich osobnosti, to, jak se v politice profilovali, jsou zcela odlišné. Srovnávat je by bylo pro Martina Kocourka nespravedlivé.

Z šesti původních ministrů ODS jsou tři pryč a jeden navíc nabídl demisi, jen ji premiér nepřijal. Co to říká o stavu ODS?

Že bych z toho měla radost, tak to určitě ne. Na druhou stranu ve všech vládách dochází k obměnám. Premiér může snáze vyměňovat ministry ze své strany, protože tam nečelí žádným koaličním sporům. Takže z pouhého poměru vyměněných ministrů nelze soudit, že jsme na tom hůř než ostatní strany. Nemyslím, že je to náhoda, ale kdyby Petr Nečas měl podobnou páku na vlastní ministry jako na ministry koaličních stran, byla by obměna vlády určitě silnější.

Proč už není ministrem Martin Kocourek, a Alexandr Vondra ano? U obou jde o milionové finanční kauzy, a u Vondry je navíc ve hře o řád víc peněz.

Martin Kocourek vyhodnotil situaci tak, že by jeho případ vládu zatěžoval a komplikoval roli premiéra. U ministra obrany Vondry v kauze Promopro probíhají šetření. A pokud prokážou, že skutečně došlo k nějakému pochybení, tak myslím, že premiér udělá rázný krok taky.

Kauza drobil, kauza Vondra, kauza Kocourek… kdo dál?

U exministra životního prostředí Pavla Drobila zatím veškeré šetření směřuje k tomu, že nemá na svědomí nic z toho, s čím je spojován (záměr vyvést peníze ze Státního fondu životního prostředí do stranické kasy ODS – pozn. red.). O Vondrovi jsem už mluvila. Jestli bude někdo další, nikdy nevíte. Může se samozřejmě stát, že se na někoho objeví něco, co jsme netušili, že v jeho minulosti je.

Proč finanční kauzy v poslední době pronásledují pouze ODS?

Nevím, proč se to stalo právě Martinu Kocourkovi. Ale musím říci jedno. Je to kauza stará tři roky. Co když to někdo měl tři roky v šuplíku a čekal, až udělá ministr průmyslu krok, který mu nebude po vůli, aby si pak s ním takhle mohl vyřídit účty? Tenhle přístup je stejný mor společnosti jako to, že někdo něco udělal.

Vy víte, kdo tuhle kauzu na Kocourka vytáhl?

Ne. Já se pouštím na pole spekulací, protože to je disciplína, které teď ovládá veřejnou debatu. Jestli si můžu dovolit jednu spekulaci i já, tak říkám, že ministr Kocourek mohl například s fotovoltaikou někomu šlápnout na kuří oko. A ten někdo si řekl: „My ti ukážeme, kdo je tady silnější.“ Nemám k tomu žádný podklad nebo důkaz. Ale jsem přesvědčená, že je tady něco divně.

Daří se podle vás obroda ODS, kterou jste slíbili na vysočanském kongresu v roce 2010?

ODS není pouze vládní reprezentace. Jsou to i poslanci, senátoři, reprezentace krajská a lidé na radnicích. Jsem stoprocentně přesvědčena, že naprostá většina lidí plní svou roli dobře. Neřekla bych, že se stav ODS zhoršuje. Spíš bych řekla, že se zlepšuje. ODS je v dobrém stavu.

Opravdu?

Už to, že ODS problémy nezastírá, ukazuje, že je schopná je řešit. Bylo by možné vytvořit kouřovou clonu, tvrdit, že se nic neděje, ovlivňovat orgány činné v trestním řízení, zasahovat do vyšetřování, abychom od sebe pochybnosti odvrátili. Síla ODS se projevuje v tom, že nechává věcem volných průběh. Říkáme tím, že se může stát, že jsou mezi námi lidé, kteří do politiky nepatří. A pokud to vyšetřování potvrdí, tak ať odejdou. Tohle je přece státotvornější pozice než třeba u ČSSD, která nebyla schopná zasáhnout proti Stanislavu Grossovi a nechala ho dělat ty nejdivočejší kousky, které si kdo uměl představit.

Kdo je vítězem obstrukčního týdne?

Ukázalo se, že vláda neztratila ani tváří v tvář úsilí o zablokování sněmovny sílu prosazovat své záměry. Takže vítězem je koalice.

Jenže ČSSD teď bude moci hrát roli utlačovaných a umlčovaných…

Tak to tedy nemůže. Zákony procházejí sněmovnou ve třech čteních. Mohli se vyjádřit dostatečně. Kdokoli mohl vystupovat do bezvědomí a předkládat pozměňovací návrhy. Každý poslanec měl 42 příležitostí, aby si řekl k reformním zákonům svoje, a mohl hodiny předčítat, co chtěl. Že toho nevyužili, je jejich věc.

Neujely vám trochu nervy, když jste 14 reformních zákonů sloučili do jednoho balíku? Teď může Ústavní soud nařídit, aby se schvalování opakovalo.

Nebyl to chybný krok. Jednací řád Poslanecké sněmovny umožňuje sloučení rozprav k více bodům. Není tam ani slovo o tom, že ty body spolu musí souviset, ani o tom, kolik jich smí být. My jsme se bránili proti ohlášené a opakované obstrukci ČSSD. U prvního bodu – stavebního spoření – sociální demokraté nediskutovali, ale předčítali asi čtyři materiály, takže bylo jasné, že jim jde o destrukci parlamentního jednání. A té jsme zabránili. Vůbec nepochybuji o tom, že je to v souladu s ústavou.

Dozvěděla jste se v průběhu obstrukcí o sněmovně něco, co jste dosud netušila?

Netušila jsem, že někteří poslanci budou schopni překročit míru všeho, co tady dosud bylo zvykem. A že sami sebe předvedou ve světle, ve kterém by se snad ani nechtěli vidět. Nám na mysli řadu sociálních demokratů, kterých jsem si dosud vážila, protože byli schopni obhajovat své názory a kultivovaně je vysvětlovat. Teď se ale nechali svým stranickým aparátem vmanévrovat do situace, kdy se stali čtecím zařízením. Každý z nich jen memoroval text, který mu byl přidělen. To bylo zcela pod jejich úroveň.

Opravdu vás překvapila jen opozice? Co třeba hlasování Víta Bárty vztyčeným prostředníčkem?

Tak to je bezpochyby nevhodné a vůbec to nemá smysl komentovat.

Když do vedení sněmovny nastupovaly tři ženy, vy, Vlasta Parkanová a Kateřina Klasnová, říkalo se, že sněmovna bude kultivovanější. Je?

My tři ženy jsme svou roli zvládly výborně, bravurně a senzačně. Nezvládli ji ti, o kterých jsem mluvila. Představa, že někam nasadíte tři ženy a tím se všechno změní, byla scestná. Každý musí odpovídat za sebe. Třeba takový Lubomír Zaorálek se rozhodl destruovat fungování instituce, jejímž je místopředsedou. V tom byl naprostý rozdíl mezi tím, jak se chovaly tři ženy ve vedení sněmovny a tento jediný muž.

(Autor: Petr Honzejk)