Situace kolem běženců zejména v Sýrii a Lybii je skutečně kritická. Milióny syrských uprchlíků našly azyl především na území Turecka, Libanonu a Jordánska, ale většina bohatých arabských zemí je nepřijímá. Podle odhadů čeká na africkém pobřeží na převoz více než milión lidí. Tragédie, při kterých ve Středozemním moři hynou stovky uprchlíků, jsou jenom špičkou ledovce. Jih Itálie, a vlastně již celá země, situaci nezvládají. Občané jsou frustrováni narůstajícím množstvím utečenců, o které se musí postarat. Z pohledu Italů je volání po kvótách pochopitelné. Řešily by akutní situaci.  

 

Z dlouhodobé perspektivy však kvóty nikomu nic dobrého nepřinesou. Po zkušenostech s mnohými azylanty je jasné, že každá země musí mít právo rozhodnout o tom, kdy, kolik a jakých běženců přijme. Právě proto, že existuje řada evropských zemí, které těžce doplácejí na svou otevřenou náruč, není rozumné pokračovat v azylové politice jako doposud. 

 

To si ostatně mnohé země EU uvědomují a na nedávném mimořádném summitu oznámily, že uprchlíky ve větším počtu přijímat nechtějí. Dávají přednost zvýšené pomoci v postižených oblastech, zpřísňují azylovou politiku a shodly se na tvrdém postupu proti mafiánským gangům, které na uprchlictví profitují. Ochrana jižní evropské hranice je prioritou. Musí také platit, že jakmile to bude možné, vrátí se uprchlíci domů.

 

 

Je dobře, že česká vláda plán na zavedení kvót odmítá. Ale něco tu nehraje: Koncem dubna odsouhlasil Evropský parlament rezoluci, která vyzývá Evropskou komisi, aby závazné kvóty pro členské země zavedla. Pro tuto rezoluci hlasovali i europoslanci ČSSD a KDU-ČSL. Jak to tedy je? Bohuslav Sobotka musí postoj své strany a celé koalice vysvětlit. Odmítá-li vláda kvóty, jak je možné, že její europoslanci je podporují? Především sociální demokraté pro tento nepromyšlený a dirigistický plán Evropské komise opakovaně hlasovali! Naopak poslanci českého parlamentu na můj návrh přijali usnesení, že povinné kvóty odmítáme. Parlament dává vládě důvěru a kontroluje ji. Toto usnesení pro vládu závazné.

 

Bylo by nošením dřeva do lesa stále opakovat, jak vážným problémem je nejednotná zahraniční politika naší vlády, která vysílá směrem k české veřejnosti, ale i do zahraničí rozporuplné signály. Na příkladu uprchlických kvót je vidět, že nejde pouze o nezvládnutou komunikaci s prezidentem Zemanem, který autonomně provozuje svou východní politiku. Nečitelnost vládní koalice v zahraničních otázkách nás velmi poškozuje a i v případě uprchlíků si zahráváme s ohněm. 

 

 

Snadné a bezbolestné řešení uprchlické otázky nikdo nemá. Ale nečinnost si nemůžeme dovolit. Kvóty jsou nemravné pro obě strany: pro uprchlíky i pro povinně přijímající země. Hovoří se o modelu, který prosadila Austrálie. Ta se ještě před dvěma lety potýkala s přílivem desítek tisíc nelegálních migrantů. Pocházeli zejména z Indonésie, přičemž k imigraci je vedly především ekonomické důvody. Austrálie se rozhodla vracet lodě zpět, odkud vypluly. Nelegální běženci se buď mohou vrátit domů, nebo žít v uprchlických táborech v detenčních centrech na přilehlých ostrovech, nebo se usídlit v Kambodži, s níž Austrálie uzavřela příslušnou dohodu. Nelegální imigrace v Austrálii prakticky vymizela.

 

Některé evropské země se chtějí tímto modelem, který je však kritizován nevládními organizacemi i OSN, inspirovat. Faktem je, že v případě Austrálie nešlo o uprchlíky ze zemí postižených válečným konfliktem. Nejsme necitliví k lidem v tragické situaci. Na druhé misce vah je však odpovědnost národních vlád za ochranu bezpečnosti vlastních občanů, a v takovém případě lze něco z australského modelu aplikovat i v EU.

 

Situace je natolik mimořádná, že vyžaduje neodkladné řešení, které může stát hodně peněz. Ale to je cena za méně rizikovou budoucnost pro Evropany.

 

Komentář vyšel na echo24.cz.