Miroslava Němcová:
Děkuji za slovo. Dne 20. a 21. listopadu 1989 na brněnské fakultě architektury se sešli studenti a poté také pedagogičtí pracovníci k tomu, aby vyjádřili své občanské postoje. Na těchto zasedáních se zúčastnil též ing. arch. Jan Snášel, tehdy předseda základní organizace KSČ a představitel fakulty. Vyhrožoval jak studentům, tak pedagogům, že budou-li stávkovat, tak studenti budou propuštěni ze studia, nebo vyhozeni ze studia a pracovníkům pedagogickým hrozí propuštění.

Za tyto své arogantní postoje se dočkal toho, že jej tři studenti, tehdejší studenti Martin Laštovička, Jiří Slezák, Zdeněk Hirnšal, označili jako muže arogantního, zneužívajícího politického postavení, demagoga, a odsoudili jeho kariéristické vystupování. Ing. arch. Snášel je zažaloval a v této věci probíhalo soudní řízení, více než 23 let opakovaně rozhodovaly soudy všech stupňů a nakonec až Ústavní soud v loňském roce rozhodl ve prospěch studentů.

Já vám ocituji kousek z rozhodnutí Ústavního soudu, kdy říká, že tři studenti, jejichž součástí života se tento téměř čtvrt století trvající spor stal, již dávno nejsou mladí lidé, ale muži středního věku, mezi tím dospěla celá nová generace. Zprávu, že se tehdy nedopustili ničeho špatného nebo nezákonného, ale naopak, že jejich jednání bylo hodno respektu, protože riskovali pro dobrou věc v době, kdy výsledek nebyl nijak zaručen, mohla justice našeho státu vyslat mnohem dříve – říká Ústavní soud a bývalí studenti se dožadují odškodnění po českém státu jako morálního, a dostalo se jim odpovědi od paní ministryně Válkové, že jim nevyhoví, neb podle ní k žádné morální újmě nedošlo.

Oni si to vysvětlují tak – cituji nyní z časopisu Reflex z ledna letošního roku – jako by jim stát říkal: ‚Buďte rádi, že jste nebyli odsouzeni, mohlo to být horší.‘ Jakoby tím ale stát legitimizoval Snášelovu žalobu. To není normální.

Chci se vás, pane premiére, zeptat, zda považujete za normální nikoli délku toho procesu, ale to, že nebudou odškodněni, zda si myslíte, že došlo nebo nedošlo k morální újmě těchto lidí. Děkuji vám.

Bohuslav Sobotka:
Děkuji. Vážená paní poslankyně, ing. arch. Jiří Slezák, ing. arch. Martin Laštovička a ing. arch. Zdeněk Hirnšal, jak jste již uvedla, bývalí studenti architektury v Brně, podali u Ministerstva spravedlnosti 8. srpna 2012 žádost o odškodnění nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku soudního řízení. Je to tedy věc, která je samozřejmě již staršího data, nepřihodila se teprve nyní a jak jste ji sama popsala, je to kauza, která se táhla v zásadě během celého polistopadového období.

Pokud jde o tuto žádost, jejich žádosti bylo zčásti vyhověno, každému bylo poskytnuto zadostiučinění ve výši 87 tis. Kč. Tato výše byla Ministerstvem spravedlnosti shledána odpovídající vzhledem k tomu, že žadatelé již byli odškodněni na základě rozsudku Evropského soudu pro lidská práva ze dne 11. října 2005, a to ve výši 5 tis. eur pro každého. Podle mých podkladů, které jsem dostal z Ministerstva spravedlnosti, vycházelo ministerstvo z algoritmu sjednocujícího stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 13. dubna 2011. Jak jsem byl informován, žadatelé kromě vyššího peněžitého zadostiučinění požadovali i omluvu otištěnou v Mladé frontě Dnes. Tam tedy nedošlo k dohodě a žadatelé se obrátili s žalobou na soud. Věc je projednávána u Obvodního soudu pro Prahu 2. Ministerstvo spravedlnosti podalo své vyjádření k žalobě. Zatím v té věci podle mých informací nebylo nařízeno jednání. Tolik stav celé záležitosti z pohledu Ministerstva spravedlnosti.

Pro mě je skutečně v tuto chvíli komplikované, abych tady vyjadřoval nějaké své osobní názory v situaci, kdy probíhá soudní spor mezi těmito třemi občany a Ministerstvem spravedlnosti. Musím říci, že celou kauzu pokládám za velmi nešťastnou pro českou justici. Myslím, že ta délka soudního řízení je zcela zjevně nepřiměřená z pohledu toho, o čem se rozhodovalo, v jakém čase bylo možné tam dosáhnout rozhodnutí a pevně věřím, že celá věc bude soudně již rychle dořešena. Děkuji.

Miroslava Němcová:
Já si přesto myslím, vážený pane předsedo vlády, že je možné v Poslanecké sněmovně, abyste na mikrofon řekl, zda si myslíte, že utrpěli tito bývalí studenti morální újmu nebo nikoli. Jestliže se jim dostalo materiálního odškodnění, tak to přece o něčem vypovídá. Nemůžeme si říkat, že peníze jsou více než morálka. Tak by mě zajímalo, jestliže na jedné straně, tedy proběhlo už nějaké finanční odškodnění, a já se nedohaduji o tom, jestli dostatečné nebo nedostatečné, z mého pohledu zcela nedostatečné, ale zajímal mě váš názor, jestli si myslíte, že utrpěli morální újmu nebo nikoliv.

Bohuslav Sobotka:
Vážená paní poslankyně, já se domnívám, že každý občan České republiky, pokud by se o jeho právech a povinnostech v rámci justičního systému rozhodovalo 25 let, nepochybně má právo tvrdit, že utrpěl morální újmu. Já si myslím, že v každém případě ta pomalost, s jakou se o této věci rozhodovalo, způsob fungování našeho justičního systému jednoznačně ukazuje na to, že něco není v pořádku. A souhlasil bych s tvrzením, že každý občan, který se dostane do této mašinérie a rozhoduje se takto dlouho o věci, která je poměrně jasná, tak utrpěl morální újmu.