Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně a kolegové, 

 

tato interpelace byla sice přerušena již minulý týden, ale předtím byla přerušena již jednou, a to ve fázi, kdy jsme tu debatu otevřeli. Měla jsem zde vstupní vystoupení na téma úniku odposlechů. Sdělovala jsem základní teze ze své interpelace, tedy to, že považuji za neudržitelné, že jsou opakovaně masivně a cíleně zveřejňovány odposlechy, dokonce v poslední době soukromých hovorů, a tím je porušováno nedotknutelné soukromí, které je jedním ze základních práv občanů, zvláště pokud při tom není páchána trestná činnost.

 

Uváděla jsem zde, že v tomto smyslu se zde k odposlechům vyjádřila též vrchní státní zástupkyně v Praze Lenka Bradáčová. Dostala jsem odpověď pana předsedy vlády, z níž vyplývá asi skutečnost, o které má smysl se tady bavit, protože to, jestli některé médium a někteří novináři zveřejní odposlechy, je věc jedna. Věcí druhou je, odkud tyto odposlechy získávají. Jestliže ve své odpovědi předseda vlády konstatuje, že v roce 2012 se Generální inspekce bezpečnostních sborů zabývala úniky informací ve 204 případech a nejvíce úniků bylo prověřováno u Policie České republiky, tedy 180 případů, jestliže v roce 2013, jak vyplývá z odpovědi předsedy vlády, se inspekce zabývala úniky ve 157 případech a nejvíce opět bylo prošetřováno u Policie České republiky, tedy 142 z těch 157, je zde téma, o kterém se máme bavit.

 

Máme se bavit o tom, zda Policie České republiky má nastavený systém tak, aby k těmto únikům nemohlo docházet, aby zde bylo garantováno ono nejdůležitější právo, tedy právo na spravedlivý proces, na nedotknutelnost soukromí. A v tomto ohledu nemohu souhlasit s tím, že pan předseda vlády mi sice poskytl onu statistiku, potom také píše o tom, že GIBS pečlivě projednává každou skutečnost, že šetří důkladně, ale já ty závěry, k jakým došel GIBS a co tedy může vláda České republiky udělat, jsem v tom nenašla. Proto bych žádala pana předsedu vlády, aby je Sněmovně sdělil a objasnil a rozšířil.