Mým úkolem nebude být pouze v Praze. Mám povinnost objet celou republiku. V době, kdy tady nebudu, musí tu kampaň táhnout ten, kdo je za mnou. Podobně jsme postupovali i v minulých volbách. 

 

 

My jsme tohle ještě neprojednali. Vždycky to budu představovat já s panem předsedou. Jestli k tomu přizveme ještě nějakého člověka, kterého se téma týká, například školství a víme, že je lídrem na jižní Moravě, tak to si ještě promyslíme. Známe okruhy, kterých se chceme dotknout. Víme, v jakém pořadí je chceme představovat. Víme zhruba, v jakých intervalech je chceme představovat, ale tohle je ještě detail, který si promyslíme.

 

Ne. Musíme vás držet také trochu v napětí.

 

Vždyť jsme ho řekli. Představili jsme, kudy půjdeme. Nazvali jsme to „příběh života“ a ten „příběh života“ jsme začali u začínající rodiny, která startuje. Potřebuje mít střechu nad hlavou. Střecha nad hlavou už je a přichází děti. 

 

Tohle neberu ani jako vtip. My jsme na začátku volební kampaně a já jsem mluvila o seniorech jako o lidech, kterých já si strašně vážím. Každý z nás má nějakou mámu, tátu, babičku, dědu. A my je nevidíme jako lidi, kteří mají někde ležet a koukat se bezcílně z okna. My je vidíme jako dynamické osobnosti, které nasbíraly za život nějaké zkušenosti. 

 

 

Žádné nóvum nečekejte. ODS vedla už od roku 1998 kontaktní kampaně, kde jsem jako lídr tehdejšího jihomoravského kraje hodně prochodila jižní Moravu. Třikrát jsem byla lídrem na Vysočině a teď jsem celostátním. Pro mě to znamená, že musím objet celou republiku. Musím ale být velmi často také v Praze.

 

 

Jsou tam teze, které jsou platné a není důvod vymýšlet teze pro teze.

 

 

Už jsem to naznačila. Řekla jsem, že nežijeme v izolaci. Pokud někdo řekne, že je občanem České republiky, tak chceme, aby to byla dobrá vizitka. Jsme ale součástí i něčeho jiného, než je naše země. Jsme součástí Evropské unie. Zase není jenom Evropa, ale je svět. Takže ve všech vazbách, které máme, různé mezinárodní instituce nebo různá uskupení, tak nejlepším řešením je mít všude dobré vztahy. Takže to do toho životního příběhu patří. Člověk chce mít dobré vztahy se sousedy, takže to můžeme převést k tomu, aby Česká republika měla dobré vztahy s těmi, s nimiž spolupracuje. 

 

 

Zaznamenala jsem odchod několika lidí, ale žádného z nich neželím. Je to jako v životě – když jste v maléru a někdo od vás odejde, tak nejste nakloněn tomu, abyste toho litoval. 

 

 

Jsem ráda, že odešel. Neprojevil se jako odpovědný politik vůči ODS. Neberu to tedy jako ohrožení, ale jako vysvobození, že tu s námi není.

 

 

Teď jsme postavili dům. Na děti musíte počkat.

 

 

Nějakým způsobem to používáme. Já velmi opatrně používám Facebook, protože vidím jeho kladné stránky, ale své soukromí si musíte hlídat. Beru to jen jako komunikaci. Nepodceňuji lidi. Nemyslím si ale, že každý občan České republiky chce slyšet, že Zdeněk Škromach vstává, dává si kafíčko, sluníčko svítí a on jde do vany. Opravdu nevím, co s takovou informací dělat. Považuji to za nesmysly a tlachání.