Nebylo pro ODS smrtící navrhovat odklad hlasování o rozpuštění Poslanecké sněmovny za situace, kdy Miloš Zeman oznámil vyhlášení voleb na konec října a většina stran ve sněmovně byla pro rozpuštění? Každý si musel říct, že vám jde jen o udržení křesel, co nejdéle to bude možné. 

Jsem přesvědčena, že to smrtící není. My jsme se nebavili o tom, že chceme posouvat termín voleb. Mluvili jsme o posunutí schůze tak, abychom zákony, v případě, že je Senát vrátí, stihli projednat. Jsou to zákony o fotovoltaice, sociálních službách a ještě občanský zákoník. Na tom nic smrtícího není. Chápu, že to přebije výkřik ČSSD nebo TOP 09, které řeknou, že se držíme svých křesel. Nevím ale, kdo pro občany přináší více: jestli ti, kteří sněmovnu rozpustí bez jistoty, že to bude přijato, a způsobí od 1. ledna chaos v občanském zákoníku nebo se na každém účtu projeví drahá fotovoltaika. To má být služba občanům? Znovu opakuji, že termín voleb jsme posouvat nechtěli. 

ODS přece o možném odkladu voleb mluvila už dříve. 

To vám musím skočit do řeči. Já jsem vždy říkala: Ano, nejsme v bůhvíjaké kondici, nemusíme nikomu věšet bulíky na nos, ale předčasných voleb se nebojíme. Jsme schopni se připravit. Že jsme viděli některá rizika i vzhledem k zisku dominance prezidenta a ostatní se tváří, že to všechno neexistuje, protože mediálně vděčný je ten, kdo mává papírem k rozpuštění sněmovny, je pravda. Ale vždy to bylo tak, že jednoduchý pokřik byl doprovázen potleskem veřejnosti, a až když hlavy vychladly, zjistilo se, že to dobře neposloužilo. 

Když jsem se předminulý týden bavil s jedním bývalým dlouholetým významným členem ODS, předpovídal, že v sobě můžete objevit syndrom Margaret Thatcherové. Můžete prý podlehnout dojmu, že jste tahoun celé ODS? Cítíte to? 

Že bych chtěla být lídrem této kampaně, jsem říkala několikrát. Myslím, že to má svoji logiku. Jestliže jsem si před měsícem řekla, že bych se mohla stát předsedkyní vlády koalice 101 hlasů, tak si teď určitě mohu říct, že mohu jít jako lídr do voleb. Ale kde budu kandidovat, o tom se teprve budeme bavit. Stejně jako o ostatních lídrech krajských kandidátek. 

Zároveň jste zmínila ambici stát se i předsedkyní ODS. S tím asi nepočítali ti, kteří vás – možná z nějakého kalkulu, aby to vypadalo na veřejnosti dobře – přemluvili k přijetí postu kandidátky na premiérku. Nebo ne? 

Nevím, kdo co bral jako jaký kalkul. Pořád slyším, kdo je fíkový list a co se za ním odehrává a kdo je opravdu velký hráč. Tím si nenechám zatemnit mozek. S plným vědomím všech rizik do toho jdu. Nepřemýšlím však dále než do dne voleb. Pak to bude jedna uzavřená etapa. Do té doby nebudu drobit síly myšlenkami na kongres a tím, co se tam stane. Přestože jsem přesvědčena, že kongres po volbách do sněmovny volební bude. A ani si neumím představit, že by nebyl. 

Nemusíme se bavit o tajemných hráčích. Když jste zmínila ambice vést ODS, ozval se okamžitě Martin Kuba s připomínkou, že vás loni na kongresu v boji o post prvního místopředsedy porazil. Už jste si to vyříkali? Můžete fungovat jako tandem? 

Určitě můžeme. Petr Nečas odstoupil, první místopředseda Martin Kuba je tedy úřadujícím předsedou. Oba víme, že musíme soustředit všechny síly do voleb a musíme spolupracovat. Já tady žádné mocenské hry opravdu nerozehrávám a jsem v klidu. Jsme schopni ten úkol zvládnout. 

Jaké jsou vůbec volební ambice ODS? Není dvacet procent, o nichž jste mluvila pro MF Dnes, spíš sci-fi? 

Do novin se nikdy nedostane celá debata. Říkala jsem, že kdo bude šermovat nějakými čísly, bude později konfrontován a vysmíván, že se vůbec netrefil. Řekla jsem: minule byl náš výsledek kolem dvaceti procent a každá strana musí chtít minimálně obhájit poslední výsledek. Že to bude extrémně těžké, to víme, ale není důvod se o to nepokusit. 

Co ještě může ODS vůbec nabídnout? 

Jediné, co nás dnes může zachránit, je pořád odkaz na to, co jsme dvacet let prosazovali. Zjednodušeně řečeno: co nejmenší zasahování státu, základ vidíme v rodině, děti mají dostat dobré vzdělání, pracovní trh má být natolik flexibilní, aby každému, kdo pracovat chce, práci dal. To jsou teze, na nichž zůstáváme. Myslím, že se ještě můžeme pokusit vytáhnout na kandidátní listiny lidi, kteří se tam dříve nedostávali, třeba osvědčené šikovné starosty, kterých máme hodně, ale byli třeba zastíněni mocenskými hrami uvnitř ODS. 

Nedávno se z centra ODS ozvala úvaha, že byste se měli v úvodu kampaně lidem omlouvat. Okamžitě to vyvolalo ironické poznámky typu Omlouváme se, že jsme posledních sedm let tak kradli či Je nám líto, že jsme slibovali snižovat daně a omylem je zvýšili. Platí ještě stále myšlenka na omluvu voličům? 

Já ty jízlivosti a sarkasmy kolem sebe slyším. Koneckonců doba je ovlivněna anonymními výkřiky na Facebooku a internetových serverech. Já tomuto nepodléhám. My žádní zloději nejsme! Jsem přesvědčena o tom, že tyto výkřiky píší a říkají ti, kteří nás beztak nikdy nevolili, nevolí a volit nebudou. 

A ta omluva? 

Nevím, proč je slovo omluva bráno jako nějaký žolík, který se vytáhne. Strana jako každý jednotlivec či pracovní kolektiv přece něco udělá dobře a něco špatně. Nebudu přistupovat na to, že za ODS nezůstaly dobré věci. Že bych ale machrovala, že všechno, na co jsme sáhli, bylo skvělé a dokonalé, to každý ví, že pravda není. 

Část ODS zahájila námluvy s Václavem Klausem. Když už se zdálo, že se jeho comeback přiblížil, rozčílily ho vaše výroky o tom, že se vracet nemá, a také vyloučení poslanců a pražské šedé eminence Tomáše Hrdličky. Stále za obojím stojíte? 

Na výrocích, co jsem řekla, nemám co brát zpátky. Václav Klaus má řadu dobrých stránek, stejně jako se – jako každý smrtelník – dopustil některých chyb. Jsem ale přesvědčena, že má-li nad sebou ODS přemýšlet jako strana, jež si musí poradit, nemá se dívat jen dozadu a hledat někoho, kdo ji z té situace dostane. Václav Klaus musí mít stejný pohled na to, co je úlohou jedince, svobodného jedince, vždy kladl důraz na míru svobody, samostatnost. A nesdílím s ním názor na to, že jsme neměli vylučovat z ODS pány Floriána, Úlehlu a Hrdličku. V tom se opravdu lišíme.