Kolik procent tipujete, že ODS dostane v předčasných volbách? 

Každý, kdo tipuje, si koleduje o to, aby sobě udělal malér se svým chybným odhadem a poškodil stranu. Ale zkusím to: jestliže se dostaneme na hranici dvaceti procent, bylo by to dobře. 

Volební výsledky ODS dříve začínaly trojkou, naposledy dvojkou. Neobáváte se, že po pádu vlády, ostudě kolem kauzy Nagyová a zradě dvou poslanců bude poprvé zisk jednociferný? 

ODS vůbec není v dobré kondici. A není ani v dobré situaci poté, co se odehrálo s pádem vlády a s tím, že jdeme do předčasných voleb. Nesmíme se jich ale bát – to by byla úplná paralyzace a nesmysl. 

Zatím se jich bojíte, k rozpuštění Sněmovny jste se nepřidali. 

Že je to pro nás nevýhodná pozice, vědí úplně všichni. Ten výsledek nebude kdovíjaký. Ale proti tomu já stavím, že ODS není tou nálepkou, kterou jsme dostali – i přes všechny pofiderní figury, které se na nás lepily. Je tady pořád základna lidí na starostenských pozicích, kteří jsou velmi kvalitními, úspěšnými a respektovanými politiky. Když ti půjdou do této velmi těžké parlamentní soutěže, tak mohou přinést lepší výsledek, než teď umíme odhadnout. A zadruhé, do voleb se s politickou scénou může stát ještě hodně věcí. 

To jistě, jen nevím, co by mohlo vzkříšení ODS napomoci? 

Já jsem v politice zažila takových situací, kdy všichni říkali, jak to určitě bude. A za čtrnáct dní bylo všechno naruby. Ani sociální demokraté si nemohou být jisti svým vítězstvím, protože podali ruku prezidentovi v dobré víře, že je to posílí. Doplatí však na to, hlasy jim posbírá SPOZ, to je jednoznačné. Nebo třeba soud s Davidem Rathem vynese informace o tajném financování ČSSD. Náznaků je tam tolik, že je to klidně možné. 

Dvojici poslanců ODS, kteří vás zradili, vy sami nazýváte krysami, podrazáky. Jak vás volit, když netušíme, kolik takových tam u vás ještě je? 

Volič by chtěl, abychom měli vysokou politickou kulturu, čemuž rozumím. Myslím ale, že volič rozumí také tomu, že v životě lidském i politickém nastanou situace, kdy vás emoce převálcují. Jestliže jste v nějaké partě lidí – ať už je to rodina, kolektiv zaměstnanců, nebo politická strana – a někdo vám šíleným způsobem zhatí společný cíl, zneváží vás, ohrozí a podlomí vaše možnosti, tak vám bouchnou nervy. A řeknete slova, která do politické kultury nepatří. Ale pro takovéto jednání nelze hledat synonyma a opatrně říkat, že pánové se moc pěkně nezachovali. Když to budeme takhle říkat, tak budeme za kašpary. Někdy to tvrdé slovo prostě má přijít na chování, které se absolutně vymyká z běžných standardů slušnosti. 

Je pro ODS jedinou možnou spásou odchod do opozice, kde bude bez vlivu a všechny „krysy“ a kmotři odejdou? 

Nebojím se, že budeme v opozici, že máme nabrat dech a že máme být uhájeni od nájezdu těch lidí, kteří se vždy přilepí na vítěze. Těch se zbavíme. To umožní novým lidem, aby přišli a měli prostor. Já se toho vůbec nebojím. 

Váhala jste, zda vést ODS do voleb? Už jste se rozhodla? 

Ve čtvrtek bych na tuto otázku odpovídala vyhýbavě. Protože ten den jsem potřebovala na to, abych si všechno srovnala v hlavě. Zkrátka den jsem potřebovala na to, abych si srovnala v hlavě, co se tady po rozpadu stojedničky a přiblížení předčasných voleb vlastně stalo. Pak jsem přišla domů, v jednu hodinu, a pustila si hudbu. Automaticky jsem sáhla po jedné z mých nejoblíbenějších desek – Simon & Garfunkel, kde mám nejraději úvodní píseň Most přes rozbouřené vody, kterou mám od sedmnácti let úplně pod kůží. Poslouchám to a najednou jsem zjistila, že mě bere píseň Boxer. Že ten, když dostane ránu, tak se vždycky zvedne a jde se do toho ringu postavit. Takže já vám říkám, že se do toho ringu jdu postavit. 

ODS teď přemýšlí, jestli jako lídr ji má zachránit Miroslava Němcová, nebo Václav Klaus. Jak silné je volání po návratu? 

Já nevím, jestli volají úplně po návratu Klause do vedení. A myslím, že je to nesmysl. Já nepovažuji za možný ani jeho návrat do pozice čestného předsedy. On sám z této funkce odstoupil a znovu ji vytvářet by mi připadlo poněkud bizarní. Jeden ze špatných zvyků v ODS je, že se dělají účty bez hostinského. Nevím, jestli se na to někdo Václava Klause vůbec ptal. Já si nemyslím, že Václav Klaus se má vrátit do vedení ODS. My máme mít zájem, aby všechny mozky spojené s pravicovým uvažováním spolupracovaly, to ano. 

Vy jste byla léta jeho spojenkyní. Proč se podle vás nemá vrátit? Už by ODS nepomohl? 

Dívám se na to tak, že čas předsedů je v době, kdy mají odvést to, co mají odvést. Pan Václav Klaus prošel tou nejlepší možnou kariérou, jakou si lze představit, a završil ji také nejvyšší ústavní funkcí. A myslím, že pak má přijít čas pro nové šéfy a že není možné stavět všechno na jednom člověku. Že bezbranná strana se najednou ocitla bez tatínkovského objetí. 

V tom se lišíte od úřadujícího šéfa ODS Martina Kuby, který prohlásil: „Václav Klaus je jedním z nejvýraznějších politiků na pravici, jakékoliv sblížení považuji za velmi dobré.“ Jako by místo vás chtěl Klause. 

Myslím, že sblížení je podobné tomu, co říkám já. Byli bychom blázni, kdybychom nevyužili možnosti spolupracovat s Václavem Klausem. 

A jak má taková spolupráce vypadat? Bude vám Klaus radit, nebo má být na billboardech? 

Ne, myslím to jinak. Až bude ODS plnit opoziční roli, tak například Institut Václava Klause je platformou, jak se stavět k nápadům levicové vlády a obhajovat pravicovou politiku před socialistickou. Jinak opakuji: buď je ODS dostatečně sebevědomá, že zvládne současný malér, který si zčásti nadrobila sama, nebo potřebuje nějaký dramatický výtah. To by stejně bylo jen dočasné řešení a stranu by dlouhodobě neposunovalo. 

Domníváte se, že by Klaus ODS pomohl, nebo spíš uškodil? Připomenu jeho rozpačitý závěr na Hradě – amnestie a pak otevřená podpora v prezidentských volbách Miloše Zemana. 

Ano, závěr jeho prezidentství byl poznamenán těmito dvěma událostmi. Ale já se na něj dívám komplexně. Při pohledu na každého nemůžete zúžit jeho hodnocení jen na to, co se mu nepovedlo. Na misky vah musíte dát i to, co se mu povedlo. Václav Klaus je mimořádně vyprofilovaným politikem, především ve vztahu k ekonomickým a evropským otázkám. To je jeho parketa a jeho potenciál. 

Jedno z velkých témat v kampani pro pravici bude vymezování se vůči prezidentu Zemanovi. To by asi Václav Klaus „hrát“ nemohl, nikdo by mu to nevěřil. 

Ve vztahu k Miloši Zemanovi já dodnes trvám na své úvodní tvrdosti ještě před jeho zvolením. Já jsem viděla Zemanovy chyby už při vstupu do kampaně. Říkala jsem tehdy, že je mocichtivý a bude chtít co největší prostor. To se potvrdilo a my se dnes musíme chovat tak, abychom mu ten prostor neposkytovali. Václav Klaus by mu takovou bariéru nestavěl, přičemž pro mě a pro ODS je to velké téma. 

Myslíte, že Václav Klaus stojí za rebelií poslanců Floriána a Úlehly? Zní to sice paranoidně, ale na druhou stranu titíž poslanci k němu vzhlížejí a už jednou byli ve skupině rebelů pobízených právě Klausem ohledně DPH. 

Já se fakt těmto tezím strašně bráním, když o tom nic nevím. Třeba se někdy dozvíme, že to tak bylo, a pak si to musíme analyzovat. Ale já si prostě nemyslím, že člověk se má paranoidně dívat na svět kolem sebe, neustále stavět hypotézy, strašáky a vařit nejrůznější konstrukce. Ve dvojkolejnosti ODS v této přechodné době problém je, ale nebylo možné to udělat jinak. Na tuto otázku vám odpovíme, až si ji probereme uvnitř. Znamenalo by to narychlo svolat kongres. Samozřejmě jsem přesvědčena, že má být jedna hlava. Jakmile jsou dvě, je to vždycky složitější. Ale začínáme o tom teprve debatovat a já nechci dopředu říkat v médiích nějaké své podmínky. Na jedné ovšem lpím: ODS musí připustit jistou centralizaci při sestavování kandidátních listin do sněmovních voleb. Předseda a vedení musí mít vliv na to, kdo bude lídr a kdo první dvě tři jména za ním. Bez tohoto vlivu jste sice šéf, ale když sedíte u stolu a dostanete blbé karty, tak z nich nic nevyvaříte. Žádný zázrak. Já chci mít dobré karty v rukou. 

Jaké dobré karty tam chcete? 

Určitě ze všech vrstev ODS bych vybrala ty, kteří mají kredit a jsou úspěšní. Tady je spousta poslanců, u nichž určitě chci, aby přišli zpátky. Dále lidé, kteří nás reprezentovali v europarlamentu a uchovali si dobrou pozici doma. Úspěšní komunální politici, v regionech respektovaní starostové, jimž jsme ne vždy dávali prostor. Konkrétní jména říkat ještě nebudu. 

Dáváte do toho své renomé a důvěryhodnost. Promiňte, ale co když vás voliči vezmou jen jako „fíkový list“ nějakých šíbrů za vámi? 

Tohle mě uráží. Jak to, že se o žádném mužském v politice takto neuctivě nikdy nemluvilo?! 

Ale ano, o pražském exprimátorovi Bohuslavu Svobodovi přece. On se pak šíbrům jen „utrhl“. 

Ptáte se na to, co je nejsložitější. Normálně člověk někam přijde a klade si podmínky, za jakých to vezme. Jenže zase nemůžete přestřelit, aby se z vás nestal vyděrač. Je možné klást si podmínky v rámci osobní integrity. 

Na vrcholu fouká tak, že se nikam neschováte. Budete tam poprvé, zvládnete to? 

Je to gigantický úkol, proto jsem o tom dlouze přemýšlela a rizik jsem si dobře vědoma. V první chvíli, když jsem viděla, jak nemužně se zachovali ti dva mužové, tak jsem si řekla: Co s takovouhle partou můžete dělat? Pak jsem si řekla, že když to nedokážou ti chlapi, tak je asi potřeba, aby to vzala žena. Protože v minulosti se nikdy žádná ženská postava v ODS nezachovala jako ta galerie slabých mužských postav. Možná jsme nebyly nikdy tak výrazné, ale nikdy jsme nepodtrhly vládu. 

Mnoho lidí překvapil dramatický konec „slušňáka“ Petra Nečase. Obáváte se sama pokušení moci, že vás to semele? 

On je v osobním maléru, jeho politická kariéra končí. V takové chvíli nemá cenu cokoliv dodávat. Ta moc asi nějak formuje. Člověk v mnoha věcech zůstává sám a stres, jemuž čelíte, je tak strašlivý, že asi hledáte někoho, kdo vám s ním pomůže. Ale já fakt nechci k Petrovi už nic říkat.

(Autor: Václav Dolejší)