Potkala jste poslední dobou vůbec nějakého voliče či voličku ODS? 

Když vystrčím nos ze Sněmovny, ať už v Praze, nebo ve Žďáru nad Sázavou, potkávám řadu lidí, kteří mi buďto řeknou něco naštvaně, nebo něco v dobrém. Já nemám ochranku, nejsem izolovaná od nikoho, jsem pořád mezi lidmi. Řekla bych, že naštvaných reakcí je poslední dobou víc. Lidé jsou zneklidněni, vidí návrat levice spojené s komunisty, s čímž se ČSSD nijak netají. Reakce pravicových voličů směrem k nám jsou negativní, protože chtějí, abychom byli efektivnější v čelení této hrozbě. 

Jenže vy toho nejste schopni, že? Všichni v ODS teď říkáte, že se „něco musí stát“. Ale co, to nikdo neví. Jaký je váš recept? 

Myslím, že v první řadě se musí řešit otázky personální. Protože první, co chtějí voliči vidět, je, že ODS je solidní strana. Myslím, že to je první úkol před ODS: vybrat lidi, kteří půjdou do příštího roku, kde nás čekají volby sněmovní, evropské, senátní a komunální. Všichni se měnit nemusí. Ale na všech úrovních má ODS příležitost říct: Necháváme ty, kteří mají kredit u veřejnosti, a doplňujeme je těmi, kteří jsou naší nadějí. Nedělat to způsobem, že se domluví zase v zájmu svých výměnných metod, že tam pošlou lidi bez ohledu na to, jestli mají kredit a jsou přitažliví pro veřejnost. 

Je ODS vůbec schopna vygenerovat důvěryhodné tváře? Anebo musíte na kandidátky přijmout část nestraníků, jak navrhoval i Petr Nečas? 

My jsme o tom na Vysočině, v mém volebním kraji, vedli debatu. Jsou tam jak názory odmítavé, tak i pro to, aby se sáhlo mimo stranu pro místní elity, které mají velký kredit a váhu ve společnosti. To se týká spíše komunálních voleb. Hlavně v malých městech a obcích je dnes těžké přesvědčit někoho ke vstupu do politické strany. Čím menší město, tím je to těžší. Tam bych chápala, kdybychom nalezli lidi, kteří budou ochotní jako nezávislí kandidovat pod značkou ODS. Časem by tam, věřím, vstoupili. Tímto způsobem můžeme získat vynikající budoucí reprezentanty. Trochu skeptičtější jsem, aby se takto vybírali lidé do evropské politiky nebo do Sněmovny. 

Pokud máte dvojí metr – na komunální úrovni chcete změny, ale na vaší centrální se jim bráníte – působí vaše výzva nedůvěryhodně… 

Tomu bych i mohla rozumět. Ale já jsem mluvila o tom, jak je už i ve čtyřiadvacetitisícovém bývalém okresním městě Žďár nad Sázavou pro ty lidi strašně těžké vystoupit. A vím to z vlastní zkušenosti. V centrální politice už reprezentujete nějaký politický směr. Kriticky řeknu jeden příklad: do Evropského parlamentu za ODS kandidovala nějaká paní, která tam vůbec neměla co dělat a jejíž jméno nikdo z ODS ani nezná – Andrea Češková z Prahy 5. Tam přece musí jít někdo, kdo se tématu dlouhodobě věnuje. Sestavování kandidátky není úlitba pro kamarády a přátele. 

Je podle vás správné, aby Petr Nečas zůstal předsedou a vedl ODS do supervolebního roku 2014? 

Loni proběhl kongres, který vidím jako příležitost, kde jsme si to všechno měli vyříkat. Členové pravicové strany si musí být vědomi odpovědnosti za fungování politické strany, věděli, že volí lidi na dva roky a v tom druhém budou čtvery volby. Jestli hráli nějaké hry, tak to je chyba. Mám tím na mysli: Teď to ošolícháme a potom, až se uvidí, jak se to bude vyvíjet, když tak narychlo svoláme jiný kongres… 

Petra Nečase čím dál otevřeněji kritizují místopředsedové ODS. Jiří Pospíšil míní, že se mu slibovaná změna obsahu a styl politiky zatím nedaří. Martin Kuba zase dodává, že jeho trpělivost má své meze. 

Já to musím brát tak, že tady je část vedení, která za nějakých podmínek připouští možnost mimořádného kongresu s tím, že tedy bude zvoleno nové vedení do toho supervolebního roku. Myslím, že tohle jsme si měli hodně vážně rozmyslet v listopadu loňského roku – tam na to čas byl. 

Je toho schopen Petr Nečas, který má sice slušnou pověst, ale ve vrcholné politice je dvacet let? 

Nemyslím si, že automaticky kvalitativním měřítkem je nová tvář. Ona má chvilkovou výhodu, že není tak okoukaná. Do velké pozice – do pozice předsedy politické strany – stejně nemůže přijít někdo, kdo je neznámým nečitelným listem. První věc je rozhodnutí toho člověka samotného, jestli si myslí, že už z nějakých důvodů bude chtít končit. Druhá věc je, že bychom se neměli nechat svést na laciné scestí toho, že když přijde někdo nový, neokoukaný, tak je automaticky lepší než ten okoukaný. 

Trojice místopředsedů – Chalupa, Kuba a Pospíšil – je teď velmi aktivní, jezdí do regionů na schůze ODS. Už dělají kampaň před primárními volbami? 

Vždycky jsou v každé straně ti, kteří už chtějí vzít tu maršálskou hůl do svých rukou. A nebylo by normální, kdyby se takoví negenerovali. Podle mě je spíš nenormální dělat to způsobem nějakého palácového převratu. Normální je to udělat kongresem, který k tomu slouží. Pokud jsme chtěli změnu, tam jsme se měli umět rozhodnout, od toho jsme členové té strany. 

Souhlasíte s vaším senátorem Jaroslavem Zemanem, který říká, že ODS míří k totální sebedestrukci? 

Nebudu zastírat, že v ODS je složitá situace. Nemyslím si, že míříme k sebedestrukci, ale děláme vážné chyby. Například mezi ně patří to, že neumíme obhájit zejména personální věci, které se staly v nedávné minulosti. Na vládní úrovni myslím výměnu ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila, která byla nepochopena. Nebo všechny ty nesmyslné kroky kolem ministryně Karolíny Peake, které nemohl nikdo soudný přijmout jako uvážlivé rozhodnutí, jestliže trvalo jen osm dní. Na stranické úrovni uvnitř ODS si myslím, že rozhodně děláme chybu, když do „trafik“ posíláme lidi, kteří prostě ve veřejnosti nepožívají kreditu. 

Myslíte bývalé poslance a rebely ODS Ivana Fuksu a Marka Šnajdra, kteří za odchod ze Sněmovny dostali místa ve státním aeroholdingu a Čepru? 

Ano. Souhlasím, že stát potřebuje kvalifikované zastoupení a že tam mohou figurovat členové konkrétní politické strany. Ale myslím si, tak jak se dívám na seznam bývalých poslanců, bývalých senátorů, bývalých hejtmanů, že ODS měla úplně jiný rezervoár lidí, do kterého mohla sáhnout. A nemusela se dopustit toho, že je označována jako strana „trafik“. To nám určitě škodí. 

Zmíněný senátor ODS Zeman to dokonce přirovnal k chování KSČ, jež také „začleňovala do byrokratických struktur své padlé hrdiny, nevolitelné nýmandy, kamarády kamarádů…“ 

Mně na tom vadí jiná věc: Opakujeme tezi pravicovosti, kterou chceme po občanech, jimž říkáme, aby se o sebe v maximální možné míře postarali sami. A role státu nastupuje až ve chvíli, kdy ze závažných důvodů jedinec nemůže zvládnout péči o sebe nebo o své blízké. Tam teprve má nastoupit stát. A teď najednou se někteří členové ODS – a teď nechci říct, že všichni – chovají tak, jako že za zásluhy automaticky mají dostat nějakou pozici placenou státem. Nikomu není bráněno, aby vykonával i zajímavé lukrativní pozice v soukromé sféře, od toho jsme podporovateli soukromého sektoru, který pohání ekonomiku a hospodářství země. Stát má mít své kvalifikované zástupce, má vybírat ty, u nichž není zpochybněna ani jejich odbornost, ani jejich minulost. 

Vy jste se za ty „trafiky“ omluvila veřejnosti, za což jste ovšem schytala velkou kritiku uvnitř ODS. Překvapila vás taková vlna? 

Překvapila. Nejsem z toho v žádném případě zlomená, ale překvapená jsem byla. Protože si myslím, že říkám tu nejnormálnější větu na světě: že stát má zaměstnávat lidi, kteří mu odvedou dobrou práci, má jim za ni dobře zaplatit a politická strana si má pohlídat, aby tam vyslala ty, kteří mají velký kredit, protože na tom dlouhodobě jenom získává. Já jsem kritizovala „trafiky“ pro naše bývalé poslance, s kterými jsme si užívali na klubu velké martyrium, kteří drželi v šachu celou vládní koalici, vydírali. 

Oni mohou namítnout, že je to od vás pokrytectví. Byla dohoda, díky níž nepadla vláda, ODS zůstala u moci. Kdybyste tuto cenu nezaplatili, ani vy nejste v křesle předsedkyně Sněmovny, protože by následovaly předčasné volby. 

Ano, vždy jsou některé dohody a vždycky na nich politika stojí. A kdo si myslí, že ne, tak vytváří falešný idealistický obraz společnosti, která nikdy nebude existovat. Obzvlášť v poměrném volebním systému, jenž je poznamenán nesmírně hlubokými kompromisy. Ale pak jsou některé dohody, které neumíte obhájit před veřejností a před vašimi voliči, a tam se politická strana má zastavit a má si dobře promyslet, jestli ji může udělat, nebo nemůže udělat. Já jsem přesvědčena, že tyhle šly přes čáru. 

Závěrem k novému prezidentovi. Vy jste v kampani kritizovala Zemanův výrok o znásilňování žen. Pořád si myslíte, že hlavou státu je hulvát, nebo se začne na Hradě chovat jako státník? 

Člověk už se v jistých letech moc změnit nemůže. Miloši Zemanovi je 68 let. Nečekám, že se může člověk změnit z velmi dravého politika, kterým vždycky byl, do nějakého všeobjímajícího tatíčka na Hradě. Spíš očekávám, a vidím to teď už na tom průběhu těch posledních dvou týdnů, že on velmi mistrně využije toho, že má talent pro mocenské hry. Využívá toho, že všichni rychle pochopili, kdo tady začíná být pánem. Přijde mi k smíchu, když si povolává k sobě na všechna možná jednání někam do nějaké kanceláře lidi z politiky. Ještě není prezidentem a už tady začíná rozmíchávat ke své velké radosti polívku mezi těmi, kteří se tam perou o jeho kliku. Tím se den za dnem ujišťuje, že jeho vliv ve společnosti stoupá. Jestli to bude pokračovat takhle, tak se budeme muset připravit na to, že to bude velmi mocichtivý představitel v čele státu. 

Vadí vám, že i premiér Petr Nečas tam přijel, místo aby Zemana přijal ve Strakově akademii nebo Kramářově vile? 

Já vůbec nechci kritizovat premiéra, nevím, jak to pozvání vypadalo. Miloši Zemanovi se nesmí uvolnit milimetr prostoru, jinak se tam natlačí. To se nestane ve chvíli, kdy všichni k němu budou chodit ještě ve chvíli, kdy prezidentem ani není, a budou u něj leštit kliky. Kdyby se mnou potřeboval domluvit do inaugurace schůzku, tak já k němu do zvolení nepůjdu. Ráda ho přijmu, ale tady ve sněmovní kanceláři. 

(Autor: Václav Dolejší)