Vaše excelence, vážené dámy, vážení pánové, vážení hosté,

jsem velmi ráda, že vás všechny mohu přivítat v prostorách Poslanecké sněmovny.

Dnešní konference má připomenout Raoula Wallenberga, muže velké humanitní zásluhy, muže tragického osudu.

Raoul Wallenberg pocházel z významné a bohaté švédské rodiny. Její členové byli vynikajícími průmyslníky, obchodníky a také se vydávali do diplomatických služeb.

Narodil se v roce 1912 nedaleko Stockholmu, v letním sídle své rodiny. Jeho otec, námořní důstojník, zemřel tři měsíce před narozením syna. Zprvu se zdálo, že mladý Raoul půjde ve stopách svého otce, lákala jej námořnická kariéra.

Nakonec bylo vše jinak. Studoval ve Spojených státech amerických architekturu a věnoval se též studiu ruštiny. Studia končí na Michiganské univerzitě v roce 1935, ale od architektury se vzdaluje. Začal se věnovat rodinnému obchodnímu podnikání v jihoafrickém Kapském městě a později, v Haifě, získával praxi v bankovnictví. A byla to právě Haifa, kde se v druhé polovině třicátých let setkává s židovskými exulanty, kteří prchali z nacistického Německa.

Když se v roce 1937 vrátil do Stockholmu, nastoupil do obchodní  společnosti židovského obchodníka Kálmána  Lauera. A to je klíčový moment Wallenbergova života, zde se tento muž začíná věnovat aktivní záchraně maďarských Židů. Na jaře roku 1944 nabídl Wallenberg Kálmánu Lauerovi, že se pokusí v Maďarsku pátrat po osudech jeho příbuzných.

Byla to extrémně složitá věc: Maďarsko bylo v té době spojencem nacistického Německa a po faktické okupaci země v březnu 1944 se postavení místních Židů dramaticky zhoršilo. Byli zahrnuti do plánů na likvidaci. Wallenberg nezískal vízum a do Maďarska se ještě nedostal. Ve stejné době však vznikal americký Výbor pro válečné uprchlíky. Jeho cílem byla záchrana evropských Židů. Výbor se snažil zvýšit aktivitu velvyslanectví v té době neutrálních států, chtěl, aby se tyto země  postavily  proti likvidaci Židů. Na tuto výzvu zareagovalo Švédsko tím, že posílilo svůj diplomatický aparát v Budapešti. Na místo mimořádného zástupce pro humanitární otázky byl doporučen Raoul Wallenberg. V červenci tedy tento muž přichází do Budapešti a udržuje pevný kontakt s Výborem pro válečné uprchlíky, pravděpodobně i s americkou zpravodajskou službou. Mohl disponovat peněžním fondem, který byl na záchranu maďarských Židů určen. Byly to peníze Výboru i dary od židovských organizací. V té době již vyhlazování maďarských Židů řídil Adolf Eichmann.

Hlavním nástrojem Wallenbergovy záchrany Židů se staly ochranné pasy (Schutzpassy) vydané švédským velvyslanectvím. Jejich nositelé byli, dle Wallenbergovy interpretace, osoby chystající se k emigraci do Švédska a proto byly pod švédskou ochranou. Právní aspekt této strategie byl poměrně vratký, ale v dramatické a nepřehledné situaci na sklonku války se jednalo o možný nástroj k záchraně Židů. Oficiálně měl Wallenberg povoleno vydání 4 500 těchto dokumentů, ve skutečnosti jich vyrobil mnohem více.

Předání těchto dokumentů je za hranicí naší představivosti, spíše by odpovídalo filmovému scénáři. Dle svědectví je Raoul Wallenberg rozdával přímo mezi Židy připravenými k transportu. Známe líčení situace, kdy  přeskakoval střechy nákladního vlaku vezoucího Židy, uplácel dokonce dozorce.

Dalším způsobem ochrany byly tzv. domy bezpečí, kde zachránění nalezli dočasný domov. Šlo o nemovitosti koupené či pronajaté švédským velvyslanectvím – tedy neutrálním státem.

Odhady hovoří o tom, že takto Wallenberg zachránil až 100 000 osob. Vezmeme-li v úvahu, že se mu podařilo odvolat rozkaz k vyhlazení budapešťského ghetta (kde žilo 70 000 obyvatel), jsou tyto počty reálné.

V lednu 1945 začala Budapešť obsazovat sovětská armáda. Raoul Wallenberg vstoupil do jednání se sovětskými důstojníky a naposled byl spatřen 10. ledna 1945. Sověti s ním nejednali jako s partnerem, ale jako s nebezpečným americkým špionem. Existují verze, že byl podezřelý i díky znalosti ruštiny a dalších jazyků. Raoul Wallenberg byl zajat a 17. ledna deportován do Moskvy, kde byl uvězněn ve vězení Lubjanka. Pokusy o jeho propuštění ztroskotaly.

Další informace o Raoulu Wallenbergovi pocházejí nejčastěji ze svědectví vězňů. Podle oficiálního oznámení sovětského vedení z roku 1989 měl Raoul Wallenberg zemřít ve vězení Lubjanka 17. července 1947 na srdeční infarkt. Někteří svědkové tvrdí, že muže Wallenbergovy podoby viděli o mnoho let později v jednom ze sovětských pracovních gulagů.

Raoul Wallenberg prokázal nejen soucítění, ale především praktickou pomoc při záchraně desetitisíců Židů, jež by bez jeho úsilí nečekalo nic jiného než plynové komory  ve vyhlazovacích táborech.

Čechům je dobře znám příběh Sira Nicholase Wintona, muže podobného ražení, který zachránil na začátku 2. světové války několik set židovských dětí a nalezl pro ně trvalý či dočasný domov ve Velké Británii. Také on tak činil o své vůli, navzdory nebezpečí v okupovaném Československu. Postavy těchto dvou velkých mužů, ať již zachránili jednoho, nebo tisíce, patří k nejpozoruhodnějším. Proto si velice vážím skutečnosti, že Vaše konference všechny tyto okolnosti a poselství nyní připomíná.