Vážení ústavní činitelé, vážený pane kardinále, pane starosto a zastupitelé obce Senice, vzácní hosté a především účastníci historických událostí a jejich potomci

 

Před týdnem patřila vzpomínka občanů naší země událostem v Lidicích. Dnešní setkání má s Lidicemi přímou souvislost. Vzpomínáme na konec roku 1941 a zejména na 70 let staré události z první poloviny roku 1942.

 

Zkusme si představit noc z 28. na 29. prosince, tedy samotný konec válečného roku 1941. Hranice Protektorátu Čechy a Morava překračuje čtyřmotorový letoun Halifax. Je ohrožován stíhači Luftwaffe, ale podaří se mu vysadit na okupovaném území 3 skupiny mužů a potřebnou techniku pro splnění  náročného úkolu. 

 

První skupina, Silver A,  měla pomoci organizovat domácí odbojové skupiny, vytvořit zpravodajské sítě, obnovit radiové spojení s Londýnem. Tvořili ji  tři neohrožení vlastenci, Alfred Bartoš, Josef Valčík a Jiří Potůček. 

 

Druhou skupinou je Silver B. Jsou to dva vojáci, rotný Jan Zemek a četař Vladimír Škacha. Měli za úkol dopravit do vlasti radiostanici pro domácí odboj.

 

Třetí skupinou je Anthropoid: rotmistři Josef Gabčík a Jan Kubiš. Jejich úkolem je odplata, uskutečnění atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. 

 

Dnes víme, že muži všech tří skupin dopadají desítky kilometrů od původně plánovaného místa. S touto situací se musejí umět vyrovnat. Nejsou to běžní vojáci. Zpět do okupované země je přivádí hluboké vlastenectví, pro svobodu jsou připraveni obětovat i život. Všichni prošli náročným speciálním výcvikem ve Skotsku i v Anglii. 

 

Jsme blízko místa, kam seskočili muži skupiny Silver A. Nevěděli, kde přesně přistáli, spolu zůstali Alfred Bartoš a Jiří Potůček. Vydali se k nejbližším stavením v obci Podmoky a nalezli pro první noc úkryt u učitele školy Josefa Glose. 

 

Josef Valčík seskočil asi o 2 kilometry dál. Pečlivě zahrabe do sněhu radiostanici, vydává se na cestu do neznáma a přichází k Senicím. Ráno pokračuje do Poděbrad, večer 29. prosince je již na Pardubicku v obci Mikulovice. Odtud organizuje s pomocníky cestu zpět na místo seskoku. Je nutno vyzvednout radiostanici Libuši.

 

Podmínkou úspěchu celé operace bylo obnovení spojení s Londýnem. Po počátečních nezdarech je 15. ledna 42. roku oboustranné spojení navázáno. Hned druhý den byli parašutisté rozkazem z Londýna povýšeni. Bartoš do hodnosti kapitána, Valčík na podporučíka a Potůček na rotmistra. Je jim udělen Československý válečný kříž za statečnost před nepřítelem.

 

Skupina poté zorganizovala rozsáhlou zpravodajskou činnost a přímo se podílela na atentátu na Reinharda Heydricha. Získala stovky spolupracovníků, z nichž velká část nakonec položila spolu s parašutisty život za svobodu své vlasti. 

 

Velitel výsadku Silver A, kapitán Alfred Bartoš, vlákán do léčky gestapa v Pardubicích, si vzal v bezvýchodné situaci život. Padl 21. června 1942. Bylo mu 26 let. 

 

Rotmistr Jiří Potůček, radiotelegrafista skupiny Silver A, byl zastřelen českým četníkem 2. července  1942. Bylo mu 23 let.

 

Podporučík Josef Valčík, zástupce velitele skupiny Silver A, se podílel na atentátu na Reinharda Heydricha. Padl v kryptě pravoslavného kostela sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici v Praze. Bylo mu 28 let. 

                      

Vážení přítomní,
 

vedle historií doložených faktů bych ráda zdůraznila to, co bylo důvodem odchodu mužů Skupiny Silver A z vlasti v roce 1939. 

 

Byli ve věku, kdy mladí lidé, není-li válka, stojí před jinými výzvami. Avšak válka se blížila. Československo bylo obětováno v Mnichově s nadějí, že tato oběť Hitlera a jeho přívržence uspokojí. Brzy bylo jasné, že po absolutní moci bažícího Hitlera nezastaví nic. Do okupovaného Protektorátu Čechy a Morava poslal jednoho z nejbližších spolupracovníků, na kterého se mohl stoprocentně spolehnout. 

 

Reinhard Heydrich přijel do Prahy 28. září 1941. Chtěl co nejdříve ohlásit do Berlína splnění úkolu, chtěl co nejrychleji zlomit jakýkoli odpor vůči fašistům v okleštělém Československu. Začal ihned s popravami představitelů státu i armády, Sokola, příslušníků odboje, národních elit. 

 

Tento teror měl v našem národě zlomit vůli ke svobodě i naději na obnovení demokratického státu v obrysech první republiky. Na nic takového nemělo být ani pomyšlení. Každý pokus, každá myšlenka byla utopena v krvi. Heydrich spoléhal na to, že likvidací našich elit zlomí duši národa. A bez duše, bez vyššího principu mravního (té přesné filmové věty) národ existovat nemůže. 

 

To věděli nejenom fašisté, ale i vlastenci u nás doma i za hranicemi. Věděli, že buď zlikviduje Heydrich nás nebo my jeho. Proto se na chladném prosincovém nebi roku 41 objevily na nebi nad naší zemí padáky. Půl roku poté, co se parašutisté vrátili do vlasti, svůj úkol splnili. Reinhard Heydrich byl mrtvý. Naděje na naši svobodu posílily, i když prvotní zběsilá pomsta fašistů byla strašná. O tom jsme mluvili před týdnem v Lidicích a brzy vzpomeneme v Ležákách. 

 

Ale za naději a za svobodu se platí vždy: ve válce se platí cenou nejvyšší. Po šesti měsících odboje v okupované zemi, muži ze skupiny Silver A, v červnu roku 1942, uprostřed války, padli. Nedočkali se jejího konce, nebyli mezi těmi, kteří se v ulicích našich měst a vesnic radovali, objímali a tančili. Kdyby se však oni a milióny vojáků i civilistů v průběhu druhé světové války fašistům nepostavili na odpor, dnes bychom tu s velkou pravděpodobností nebyli.

 

Můžeme si zde připomenou nápis z jednoho válečného pomníku v Británii: „Povězte o nás doma. Za vaši přítomnost obětovali jsme naši budoucnost“.

 

Vzpomeňme s úctou a vděkem na kapitána Alfreda Bartoše, podporučíka Josefa Valčíka a rotmistra Jiřího Potůčka, padlých členů skupiny Silver A. Poděkujme všem, kteří jim v jejich úkolu byli nápomocni.