Miroslava Němcová: 
 

Děkuji za slovo. Skoro by se zdálo, že to je zbytečné opakovat, ale někdy asi platí, že opakování je matka moudrosti, tak přesto se pokusím dotknout ještě znovu toho tématu, které jsem otevřela dnes dopoledne na našem jednání.

 

Na minulých ústních interpelacích jsem se ptala pana předsedy vlády, jak zajistí, aby interpelace měly normální parlamentní dimenzi, aby interpelovaní ministři sem chodili a aby ti, kteří se omlouvali, měli skutečně závažný důvod. Řekla jsem, že tyto závažné důvody jsme racionálně schopni akceptovat. Víme, že musí ministři jezdit na důležitá zahraniční jednání. Víme, že mohou mít osobní vážné důvody nebo zdravotní důvody, a rozhodně bychom takovouto omluvu nezpochybňovali. Pan předseda vlády na to přitakal, zdálo se, že si v té věci rozumíme, a já jsem také doufala, že si rozumíme v tom, že zatímco on tehdy, předseda vlády, tady seděl, tak jeho první místopředseda vlády rozdával na volební kampani koblihy. Domnívala jsem se, že pan předseda vlády pochopí, že takhle to nemá fungovat, a že tedy přiměje pana ministra financí k nějaké zodpovědnosti. A ukázal se pravý opak. Týden se sešel s týdnem, a přestože mi pana předseda vlády sliboval, jak tu nápravu zjedná, tak se ukázalo, že si vzal vzor z pana prvního místopředsedy vlády a odjel dělat kampaň také. Takže zatímco minulý týden tady předseda vlády byl a kampaň dělal pouze jeho první místopředseda, týden nato dělají kampaň oba a dávají tak přednost těmto věcem před povinnostmi v Poslanecké sněmovně. Je to truchlivý pohled na to, jak se zhosťují své povinnosti. Ale vždycky platí to, že ryba smrdí od hlavy, a v tomto případě pan předseda vlády bude mít to, co sám zasel.