Co jste říkala kauze pěti Čechů vyměněných za Libanonce Alího Fajáda, jehož vydání z České republiky požadovaly Spojené státy? Objevuje se spousta otazníků, jestli za cestou Čechů do Libanonu byla hloupost, nebo šlo o někým přichystanou léčku, jak zajistit, aby Fajád nebyl vydán do USA, kde mu hrozilo doživotí, a zda se na tom dokonce nepodílel i některý z Čechů.

Nejsem ten, kdo má všechny informace, takže je pro mne nesnadné i jako pro politika tuto věc soudit. Ale zdá se mi z výstupů, které jsem sledovala od specialistů, že to byla opravdu zbabraná akce jak ze strany Vojenského zpravodajství, tak samotných unesených. Myslím si, že by stálo za to prověřit především právníka pana Fajáda, který byl jedním z unesených a který celou cestu organizoval. Mně se také zdá, že je kolem toho spousta otazníků a že to bylo spíše připravené, aby tito lidé byli na nějakou dobu zadrženi a mohla se provést výměna s Fajádem. Ale nevím, kdo za tím skutečně stojí. Jen vzpomínám, jaké zlo bylo kolem zneužití Vojenského zpravodajství v době vlády Petra Nečase. Navzdory tomu, co se v této kauze stalo, je vláda v relativním klidu, ale mně to připadá minimálně na odstoupení jak ministra spravedlnosti, tak ministra obrany. Tady přece šlo o fatální selhání. Každý z nich říkal jinou verzi, i když jsou členy Bezpečnostní rady státu čili museli dostat stejnou sumu informací; na veřejnosti jsou děraví jako řešeto, jeden řekne „a“, druhý řekne „z“. To je absolutní tragédie, to je prostě okamžitá jízdenka ve směru ven z vlády. 

Vláda se snažila zachránit pět lidských životů. Ostatně s únosci vyjednávají i jiné státy, třeba Izrael, i když ne v přímém přenosu, ale za většího utajení. Ale jaký může mít puštění Fajáda na svobodu důsledek pro naše vztahy se Spojenými státy americkými, když s nimi zřejmě jednání o výměně česká vláda nekonzultovala. Aspoň to tak vyznívá z ostré reakce amerického velvyslanectví. Nebyla to chyba? 

Rozumím tomu, že bylo v sázce pět lidských životů. Ale je třeba na druhou stranu tvrdě říci, že ti lidé tam neměli co dělat, neměli tam jezdit. To je dobrodružství na úkor zbytku národa, protože zbytek národa platí za to, že těchto pět lidí si myslelo, kdoví jaké akce se neúčastní, a my máme kvůli tomu nabourané vztahy se Spojenými státy a nevíme, na jak dlouho. Vzhledem k tomu, že se Evropská unie otřásá v základech, protože nikdo neví, jak Angela Merkelová svoji pozici ustojí a jak dlouho bude Velká Británie tolerovat tu nesmyslnou byrokratickou mašinérii, může se Evropská unie rozpadnout. Na druhé straně máme Rusko a mezi tím ještě rozvalené vztahy s USA. Zdá se mi, že v horší mezinárodní situaci jsme nebyli, že chaos, do kterého můžeme upadnout, může vytvořit pro české občany velmi nevýhodnou pozici a tohle k tomu velmi významně přispělo. Tím neříkám, že pan velvyslanec Schapiro je pravým mužem na svém místě, mne zklamal některými svými aktivitami, například tím, jak vydává prohlášení proti korupci v České republice. Myslím, že to není jeho úkolem, jeho úkolem je hlídat vztahy mezi námi a Amerikou. Měl být možná informovanější. A tady je vina obou, jak strany americké, tak strany české. Ale myslím, že na to doplatíme my, nikoliv Amerika. 

Není problematická situace kolem tajných služeb vůbec? Kromě toho, že mezi unesenými v Libanonu byl i agent Vojenského zpravodajství, se teď ještě objevily v médiích informace, které jistě také spadají mezi utajované, kolik stát zaplatil za vrácení dvou unesených dívek v Pákistánu, dokonce i to, že se jedna z nich chtěla vrátit do Pákistánu. Co říkáte takovým únikům závažných informací, které by jistě měly být tajné z mnoha důvodů, nejen bezpečnostních, ale i lidských, protože mohou poškodit i tu dívku, která zřejmě trpí Stockholmským syndromem? 

Oba dva důvody – jak bezpečnostní, tak osobní pohled – přikazují orgánům, které jsou za to zodpovědné, udržet mlčenlivost a nepřipustit, aby se takové informace dostaly na veřejnost. Prostě některé informace, ať se nám to líbí, nebo nelíbí, veřejnost znát nemůže, jsou základem naší bezpečnosti. Vždycky to tak bylo. Každý o svém životě také nevykládá kdekomu na ulici, neříká, jak to u nich doma chodí, protože chce chránit bezpečnost svých dětí nebo svých starých rodičů apod. V tomhle stát naprosto selhal. Povídání vlády, že akce byla úspěšná, že bylo zachráněno pět životů, nestačí. Celá akce od začátku do konce, ať jde o pět mužů, nebo o ty dvě dívky, má být naplánována i provedena tak, aby o ní nikdo nevěděl. V tom se bezpečnostní odborníci shodují. Vypadáme strašně neumětelsky, podezřele a podivně. A nikdo rozumný do podobných složitých operací s námi v budoucnu nepůjde, čímž jsou ohroženy případné zájmy dalších lidí, kteří se mohou ocitnout v nouzi. A nebude to z hlouposti jako u těch pěti mužů, nebo z naivity jako u těch dvou dívek, ale bude to třeba únos rodiny ve městě, které vypadá jako bezpečné a klidné. A český stát pak nenajde partnera, který by je pomohl osvobodit, protože všichni řeknou, že s takovými břídily nemá smysl riskovat. 

Bude tedy ODS žádat, aby vláda svůj postup i okolnosti výměny českých občanů za Libanonce Fajáda vysvětlila?

Předseda ODS už vyhlásil, že budeme chtít mimořádné uzavřené jednání Sněmovny, na kterém bychom dostali informace, co se skutečně stalo. Takové uzavřené jednání se odehraje jednou za několik let. Ale mně to připadá velmi důležité, proto budeme na tomto požadavku trvat. Jsem velmi zvědavá, jak k tomu vláda přistoupí. Jestli bude ochotna bavit se nejen s opozicí, ale bavit se tímto způsobem i s občany, byť informace budou důvěrné. Ale mohlo by dojít k uklidnění situace, když bude veřejnost vědět, že ústavní činitelé, zákonodárci spolu mohou mluvit a může jim být věc vysvětlena. Pokud to vláda odmítne, povede to podle mne k dalšímu napětí ve společnosti. 

Vy jste se zmínila, že je otázka, zda německá kancléřka udrží pozici, protože je v Německu čím dál víc kritizována za svůj přístup k migrační krizi. Ale protesty proti migraci se množí i v České republice, byť tady téměř žádné migranty nemáme. Jak jste vnímala vypálení sociálního centra Klinika po sobotních demonstracích proti islámu v Praze?

Násilnou akci proti centru Klinika jednoznačně odsuzuji, protože násilím se v minulosti nikdy nic nevyřešilo a nevyřeší to nic ani v budoucnu. Ukazuje se, že vláda podcenila v souvislosti s migrací pravidelné informování občanů o tom, co dělá a bude dělat. A z té nejistoty každý vymýšlí nejhorší možné scénáře. Proto roste násilí a extremismus, který je plodem z velké části i toho, že vláda nezvládá svou komunikaci směrem k občanům. Já jsem na to upozorňovala celý rok, před rokem v únoru jsme v Poslanecké sněmovně přijímali usnesení, v němž vládě ukládáme, aby nás informovala o tom, jaké postoje bude zastávat na každém zahraničním jednání, které se týká bezpečnosti České republiky a migrace. Vláda nám z donucení (to je vždycky ve Sněmovně cirkus a přetahování) dvakrát vyhověla, jednou schůzi přerušila a v podstatě od ní utekla. Podruhé to mělo podobný průběh, když bylo přijato vágní usnesení, které jí v podstatě ani žádné mantinely nedává. Tohle je podle mne jeden z důsledků, že vláda neinformuje o tom, co hodlá dělat. Každou chvíli se konají nějaké summity, buď ministerské, kam jezdí ministr zahraničí nebo ministr vnitra, nebo předsednické, kam jezdí premiér nebo prezident republiky. Myslím, že nejvyšší ústavní činitelé mají možnost si předjednat prostor v médiích, aby řekli, že jedou tam a tam a chtějí vyjednat takový a takový prostor pro Českou republiku. Ale to se neděje a lidé přestali předsedovi vlády důvěřovat, že dokáže zájmy naší země uhájit, a proto se radikalizují. 

Někdo z růstu extremismu viní částečně i prezidenta Miloše Zemana a další politiky, kteří podněcují svými výroky k ještě větší hysterii a rozdmýchávání vášní, nebo dokonce proti migraci pořádají demonstrace jako třeba poslanec Tomio Okamura. Mohou mít například prezidentovy výroky o kalašnikovu negativní dopad na atmosféru ve společnosti?

Jistěže, každý výrok tohoto typu je rozbuškou. Společnost je tak zjitřená, že každá věta ji ještě více radikalizuje. Prezident si toho musí být vědom. Obavy z migrace sdílí velká část politické reprezentace, i když ne tak radikální, ale Miloš Zeman zneužívá těchto nálad, jak by to žádný odpovědný politik neudělal. Řeči o kalašnikovu, ač byly myšleny jako bonmot nebo vtip, ukazují, jaký je příkop mezi předsedou vlády a prezidentem republiky. A je to pro nás nebezpečné, zejména když se podíváme na ústavní pravomoci, kdy část pravomocí je tzv. sdílená. To znamená, že bez podpisu obou těchto ústavních činitelů nemůže být něco vykonáno. Ať už je to v oblasti bezpečnosti, nebo v případě jmenování profesorů či udělování amnestie. Jestliže dva nejvyšší ústavní činitelé spolu nemohou mluvit, přivádí to stát téměř k neschopnosti, a to je velmi nešťastné. A prezident republiky na tom má svoji vinu, protože velmi umně zneužívá nálad ve veřejnosti a není lídrem, který by nějak kvalifikovaněji vysvětlil, co je pro Českou republiku dobré, co by měla dělat v budoucnu, vyjednal to s předsedou vlády a domluvili se na společném postoji. V takhle těžké situaci je velmi žádoucí, aby ti, kteří nesou maximální díl odpovědnosti, se spolu domluvili a táhli za jeden provaz. Jestliže to neudělají, štěpení společnosti pokračuje a její radikalizace také. Z jejich soupeření vzniká vražedný květ násilí, který představují některé extremistické politické síly na české politické scéně. 

Vás není možné podezírat z toho, že byste byla příznivcem prezidenta nebo levicového premiéra, takže můžete být objektivní. Kdo si myslíte, že má větší díl viny na současných vyhrocených vztazích mezi Milošem Zemanem a Bohuslavem Sobotkou? 

Já rozhodně nejsem sympatizantem politiky předsedy této vlády, ale stojím na jeho straně ve chvíli, kdy prezident pomyslně zvedá ten kalašnikov s nějakým podivným úsměškem, že ten by mohl nedemokraticky vyřešit odchod premiéra. Myslím, že větší díl odpovědnosti v tomto případě nese Miloš Zeman, protože je jako prezident hlavou státu. Je nejvyšším ústavním činitelem a, ať by se dělo, co dělo, je jeho povinností, aby se společnost pokoušel dávat dohromady. Já vím, že to někdy není možné, protože názory odleva doprava se tak liší, že je velmi těžké najít tu střední cestu, ale je jeho úkolem je sbližovat, když ne sjednocovat. A prezident dělá opak této politiky, on je ta odstředivá síla, která lidi od sebe co nejvíce vzdaluje, co nejvíce rozeštvává, tady vidím daleko větší vinu na straně prezidenta než na straně premiéra. 

Vaše stranická kolegyně, poslankyně Jana Černochová vyzvala, aby se z útoku na žižkovské Autonomní sociální centrum Klinika nedělala Křišťálová noc a útok nácků proti migrantům. Dokonce obvinila levicové síly, že zase mohou za jiné útoky. Sdílíte její obavy? 

Každému člověku, když se něco stane, se vybaví něco z minulosti, co mu to připomene, a použije takové připodobnění. Já vidím paralelu v tom, že ty extremistické síly se projevují současně v řadě zemí současné Evropy. Ať se podíváme do Německa, do Švédska, nebo jiných zemí, kde tyto útoky proběhly, vždycky za nimi stály nějaké extremistické politické síly. Aniž bych chtěla hledat nějaký příměr o Křišťálové noci, určitě je to varovná věc. Není to něco, co by symbolizovalo, že jsme normální společností, která věří ve svou budoucnost. Je vidět, že jsme společností, která je naplněná obavami – a tyto obavy část lidí radikalizují. Ale násilí velmi odsuzuji, protože to žádné dobré řešení nepřinese. Přinese to zase jen utrpení, protože když se s útokem začne, tak to stále většími útoky pokračuje. To nikdy není dobré. 

V médiích i na sociálních sítích se objevují spekulace, že na sobotní demonstraci mohlo dojít k policejní provokaci, a padlo i obvinění ze strany redaktorů Českého rozhlasu, že jim policisté odmítli poskytnout pomoc, když je napadli extremisté. Policie tato obvinění odmítla. Myslíte si, že by chování policistů mělo být prověřeno, aby se vyloučilo pochybení z jejich strany? 

Pokud se nějaká taková spekulace objevila, je potřeba – kvůli tomu, aby nastal ve společnosti větší klid – aby tato obvinění policie prošetřila, aby to mohla jednoznačně vyvrátit. K uklidnění společnosti prospěje, když bude vědět, že bezpečnost občanů je dobře chráněna orgány, které to mají v náplni práce.