Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, dámy a pánové, vážený pane ministře. Včera jsem zaslechla, pane ministře, vaše slova, která se týkají současného největšího problému nejen naší země, ale globálního největšího problému migrační vlny. Vy jste oznámil, že si představujete, že by Česká republika mohla pojmout 15 000 migrantů. Já jsem nad tím přemýšlela v souvislosti s usnesením, které jsme přijali 12. února letošního roku, kdy Poslanecká sněmovna dala mandát vládě k tomu, aby na všech zahraničních jednáních prosazovala to, že nebudou povinné kvóty, v červnu letošního roku se vláda vrátila z jednoho takového jednání s tím, že povinné kvóty odmítla, ale v těch nepovinných že přijme 1 400 uprchlíků. Na interpelaci na předsedu vlády, dnešní, kterou měl předseda ODS Petr Fiala, odpověděl premiér, že stále počítá s tím 1 400 uprchlíků, že žádné číslo přesnější a jiné neřekne, protože očekává, jaká ještě jednání tedy v Evropě se povedou. Jediné, co zmínil a co musím říci, že mě hodně vylekalo, bylo to, že jakýmsi vodítkem by nám mohlo být to, jak jsme zvládli balkánskou krizi. Jen připomenu, že to tehdy bylo zhruba 20 000 lidí, kteří prošli Českou republikou.

 

Takže já se vás chci zeptat, zda střílíte naslepo, zda tímto zneklidňujete občany České republiky a jste si vědomi toho, jak radikalizujete společnost, jestliže slyší od premiéra 1 400, od vás 15 000, dnes premiér řekne nebo jen naznačí, že balkánská emigrace byla 20, takže to může být 20. Ministr Chovanec se vás ptá, jak to myslíte, jestli máte tak velký byt, ministr Zaorálek nad vámi kroutí hlavou a složitě vysvětluje, co jste tím vlastně myslel. Můžete mi odpovědět, zda tato cifra, takhle vystřelená, je výsledkem nějaké diskuse ve vládě a jak jste k ní přišel?

 

 

Vážený pane místopředsedo, vážené paní poslankyně, páni poslanci, informace je samozřejmě lehce posunuta v té interpretaci, tak jak zazněla v otázce. Já nijak nezpochybňuji, a v tomto jsem zcela v souladu s celou vládou České republiky, že povinné kvóty nejsou tím nejlepším a zdaleka ne funkčním řešením, a proto v tomto bodě já s pozicí české vlády nemám vůbec žádný problém. Já jsem se vyjádřil k něčemu jinému. Já jsem mluvil o tom, že pozice vlády je taková, že odmítáme povinné kvóty, a na druhou stranu v podstatě všichni členové vlády se shodují v tom, že ovšem musíme pomáhat sami dobrovolně a být solidární s těmi zeměmi Evropské unie, které čelí největšímu náporu současné migrační vlny.

 

Dále jsem zmínil nabídku Svazu průmyslu a dopravy, která naposledy byla zopakována, pokud vím, oficiálně na sněmu tohoto svazu v tomto týdnu v pondělí, kdy zástupci průmyslových podniků řekli, že by byli schopni okamžitě zaměstnat minimálně 5 000 migrantů, samozřejmě v závislosti na jejich kvalifikaci, vzhledem k tomu, že v tuto chvíli jim chybí už více jak 100 000 zaměstnanců a nemohou získat lidi odpovídající kvalifikace. Já jsem v této souvislosti řekl, že samozřejmě v případě, že by něco takového bylo realizovatelné, tak pak je tady potenciál, když započteme rodinné příslušníky, pro přijetí někde mezi 7 a 15 tisíci migrantů. To není žádné exaktní číslo, protože samozřejmě nevíme, jak se přesně bude situace vyvíjet. Já jsem mluvil o tom, že tady nepochybně je schopnost České republiky takovou pomoc nabídnout, a to na základě už konkrétních nabídek. To nebylo jen toto číslo, ale které průmyslové podniky už nabízejí přesné konkrétní počty migrantů, které by byly schopny zaměstnat. To by samozřejmě vyžadovalo širší spolupráci. Nejde jen o pracovní místo, byla by nutná spolupráce s příslušnými obcemi v daném místě, nepochybně by bylo potřeba zajistit ubytování pro takové lidí. To znamená, vyžadovalo by to určitou koordinaci. 

 

Pokud je tady řeč o tom, že v minulosti jsme byli schopni přijmout mnohem větší množství lidí, kteří byli v úzkých, kteří museli uprchnout ze země, kde zuřil válečný konflikt, tak si myslím, že právě na těchto příkladech lze prokázat, že Česká republika i v minulosti byla ochotna pomáhat a pomáhala lidem v podobné situaci, jako jsou dnes uprchlíci zejména ze Sýrie, ale i z dalších zemí, kde právě probíhá válečný konflikt.

 

Co se týče čísel, tak ona doopravdy nejsou tak podstatná, protože máme povinnost i na základě mezinárodních smluvních závazků, evropských pravidel i našeho ústavního pořádku poskytnout azyl úplně každému, kdo o něj zde oprávněně požádá. A není v zásadě úplně důležité to číslo. To číslo totiž může být i podstatně větší, než je 15 tisíc azylantů, protože vůbec nejsme v tuto chvíli schopni říci, jak přesně se situace vyvine.

 

Zdůraznil bych to, že právo azylu je jedním z poměrně starých, skoro až starobylých práv naší civilizace, a myslím si, že pokud se chceme k ní hlásit a pokud zdůrazňujeme, že nám jde o její udržení, tak jistá míra solidarity je tady nezbytná. My rádi solidaritu přijímáme v rámci Evropské unie, ale když pak dojde na to, že bychom ji měli poskytnout, tak se u nás objevují poměrně problematické tóny.

 

Chtěl bych vyzvat všechny politiky a všechny politické strany, které se hlásí k hlavnímu proudu, jsou to solidní demokratické strany, aby naopak přestali šířit strach mezi obyvateli České republiky a abychom se soustředili na věcnou debatu o konkrétních problémech, které se současnou migrační krizí souvisí. Nežene se sem žádná horda nebezpečných individuí. Pokud posloucháte rozhovory s některými imigranty ze Sýrie, jsou to velmi vzdělaní lidé, poskytují rozhovory v angličtině (upozornění na čas), jsou to vysokoškolští učitelé, IT specialisté, inženýři a podobně. Takže nešiřme strach v české společnosti a veďme racionální debatu.

 

 

Miroslava Němcová: 
 

Všichni mi chodí radit, na co se ještě mám zeptat, jenže já mám jenom minutu. Tak v té minutě vám řeknu, že v letošním únoru vláda rozhodla, že sem přemístí 12 syrských rodin, kterým pomůže, a že si je dobře prověří tak, aby nepřinášely žádná rizika. Dodnes tady nejsou.

 

Jak chcete prověřit těch 15 tisíc lidí? Jak dlouho vám to bude trvat? Podle jakých kritérií to budete dělat?

 

Druhé číslo. Britský premiér Cameron ohlásil, že během pěti let přijme jeho země 20 tisíc lidí. To znamená, že Britů je 60 milionů. Zkusme si udělat ten poměr v České republice. A vy tady odmítáte… Britové umí říct číslo. Vy se v tom motáte, kličkujete, zmatkujete. Každý vystřelíte něco jiného. Každou chvíli to měníte, a pak se divíte, že na ulicích už z toho lidé šílí. Každý, koho já zastavím, tak se mě ptá, co vlastně bude, jaká je pozice vlády, co budete dělat. Vy to sami nevíte. Máte uloženo usnesením Sněmovny, abyste nás informovali o postojích, které budete zastávat na všech zahraničních jednáních. Z každého jednání ve Sněmovně se vysoukáte tím, že buďto schůzi přerušíte, nebo včera ji omezíte tak, že na řádné přihlášky vůbec nedošlo. Vy tady o žádné touze po diskuzi nemluvte, protože všechno, co děláte, zavíráte nám tady pusu a klamete lidi venku, protože vy nejste vůbec schopni říct, co bude zítra, pozítří nebo za rok. 

 

 

Vážená paní poslankyně, procedury jsou poměrně jasné, jsou dány mezinárodním právem, evropským právem a českými zákony. Je to prostě standardní azylová procedura, ve které musíme posoudit, jestli ten který žadatel má, či nemá právo na udělení azylu, a v případě, že na něj právo má, tak je to právní nárok a Česká republika má povinnost takovou ochranu udělit, případně jiný typ mezinárodní ochrany. O tom nemůže být vůbec diskuse. To je naše povinnost, protože jsme se přihlásili, dlouhodobě se hlásíme k nějakým základním principům, k hodnotám demokratického právního státu, kam samozřejmě ochrana základních lidských práv patří. A strach nevyvolává ten, kdo věcně vede debatu, kdo se snaží situaci řešit, ale ten, kdo obecně straší před příchodem nějaké obecně populisticky popisované skupiny obyvatel.

 

Znovu vyzývám k zodpovědnosti, k věcné debatě, a nikoliv k šíření strachu. Možná bych i zástupcům ODS připomněl, že i jejich jeden velmi úspěšný politik, primátor Mladé Boleslavi, má syrské kořeny a pravděpodobně nás asi nebudete přesvědčovat, že to je člověk, který je nebezpečný, člověk, kterého se máme bát jenom proto, jaký je jeho původ. Znovu vyzývám k racionalitě, k věcné debatě, k nešíření strachu a k tomu, abychom solidárně pomohli těm našim evropským partnerům, kteří čelí nejvyšší zátěži. Děkuji.