Paní poslankyně, jaká je nálada v ODS?

 

Myslím, že přiměřeně optimistická. Samozřejmě že se neplácáme po ramenou s tím, že jsme vítězi voleb, protože nejsme. Ale všichni podle výsledků ve všech krajích vidíme, že jsme se oproti roku 2013 zvedli, získali jsme za čtyři roky důvěru lidí, kteří se k nám postupně vracejí, a já věřím, že tento trend bude trvat i nadále.

 

 

V tomto ohledu to pro mě bylo překvapení, upřímně říkám, že zklamání. Podcenila jsem hnutí ANO, kde jsem si myslela, že budou mít tak 24 procent, ale i SPD. Znamená to, že společnost je schopna nechat se těmito lidmi zmanipulovat. Nenesou na tom vinu voliči, je prostě pozoruhodné, jak se tito extrémně populističtí politici neštítí žádné metody. Zneužívají důvěry lidí a slibují něco, o čem skutečně vědí, že to nebudou moci splnit.

 

 

Jakkoli se mi nelíbí výsledky voleb, musím je přijmout a respektovat. Ústava předjímá další postup. Voliči rozdali karty, a i když jsou to karty, se kterými se podle mého nic moc rozumného hrát nedá, to je jiná věc. Společnost očekává, že největší hráč určí, jak hra bude vypadat. Máme tu tři ústavní pokusy a já nechci uzavírat žádnou možnost. V tom prvním je tu prezident republiky, který oznámil, že dá šanci vítězi voleb, tedy Andreji Babišovi. Pokud se hnutí ANO nepodaří domluvit žádnou podporu, máme druhý pokus prezidenta. Jenže do toho budou prezidentské volby, takže zmatek bude jen narůstat. Pokud nebude vláda, není šance, aby prošel státní rozpočet, takže budeme směřovat k rozpočtovému provizoriu. To není dobrá zpráva pro finanční trhy. Přestože to nejsou dobré výhlídky, není možné říci, že tuto cestu nebudeme absolvovat. Musíme to zkusit.

 

 

Koalice proti hnutí ANO není možná. Takže záleží na umu a talentu Andreje Babiše a na tom, co udělá. Vždyť říkal, že chce stát řídit jako firmu, že všechno bude fungovat. Tak ať on, který nemá rád politický systém, který jde proti němu, ukáže, co umí. Abychom byli přesní – jeho spojencem je Tomio Okamura, který sdělil, že by šel do vlády. Dají dohromady sto hlasů a mohlo by se jim teoreticky podařit někoho přemluvit, aby ze sněmovny odešel, snížilo by se kvórum. Babiš ale určitě bude přemýšlet i o nějaké kooperaci s komunisty. U dalších stran se poměrně jasně zavírají dveře.

 

 

Naprosto jistá. Stoprocentně. Je nás v poslaneckém klubu pětadvacet a naprosto jsme se shodli ve svých hodnoceních povolební situace. Stojíme za vedením, které oznámilo svou strategii nevyjednávat s hnutím ANO o vládní spolupráci. Jediné, o čem budeme mluvit, je zprovoznění poslanecké sněmovny. My budeme navrhovat to, aby ODS byla zastoupena ve vedení poslanecké sněmovny (po jednání Výkonné rady ODS strana oznámila, že bude prosazovat, aby se předsedou stal Petr Fiala, pozn. red.).

 

 

Musím říci, že ne. To, co jsem absolvovala já, bylo setkání se s jednoznačnou podporou účastníků sněmů na Vysočině. Byla jednoznačná, opravdu jednoznačná. Nejen v odmítnutí jakéhokoli vyjednávání s Andrejem Babišem, ale i v ocenění výkonu Petra Fialy i celého širšího vedení strany. Pan Žáček mě zaskočil a překvapil, myslím si, že to spíše nedomyslel. Je to bývalý ředitel ÚSTR, a tak si těžko umím představit, že by chtěl navrhovat člověka, o kterém ústavní soud na Slovensku říká, že byl agentem Státní bezpečnosti, na post premiéra. Považuji to za zkrat. Pan poslanec Klaus měl možná jinou představu ohledně výsledků, já se s ním v tomto neshoduji. Z mizérie, ve které jsme byli, se nelze zvednout zázračně. To, čeho jsme dosáhli, byl reálně dosažitelný výsledek.

 

 

Ano. Myslela jsem si, že se nedostanou Starostové, i když jsem za to velmi ráda. Jejich hlasy by se jinak zčásti přepočítaly k Andreji Babišovi, takže by byl ještě silnější. Stejně tak u lidovců nebo TOP 09.

 

 

To nejhorší by bylo zablokování poslanecké sněmovny spolu s vyjednáváním o vládě. Kdyby se tyto dva procesy propojily, znamenalo by to, že se nepodaří dokončit ustavující schůzi v rozumné lhůtě. V roce 2006 tato schůze trvala dlouho, ale volby byly v červnu, tudíž se dalo říci, že se až tak moc neděje. Nikdy to není dobře, ale nebyl před námi rozpočet a prezidentské volby. Jsem spokojena s tím, že se zdá, že si toto riziko uvědomily všechny strany.

 

 

Riziko úřednické vlády nad námi visí. Já si ale myslím, že při prvním pokusu případná vláda Andreje Babiše nezíská důvěru. I kdyby nezískala důvěru, už jsme zažili, že v roce 2013 úřednická vláda Jiřího Rusnoka vláda bez důvěry poslanecké sněmovny půl roku. Babiš podle mého bude moci vládnout a očekávám, že prezident Zeman ji jmenuje a nechá vládnout stejným způsobem. Znamenalo by to, že většina návrhů, které by tato vláda prosazovala, by byla technického charakteru. Plnohodnotné vládnutí by to nebylo.

 

 

Ústava žádný limit nedává. Jen ten, že do třiceti dnů od jmenování musí nově jmenovaný kabinet požádat o důvěru. Sněmovna se má sejít 20. listopadu, takže pokud v té době bude vláda jmenována, poběží tato lhůta. Když ale důvěru nezíská, prezident časově omezen není a může si s tím hrát podle toho, co bude výhodné pro něj a pro Andreje Babiše, protože oba dva koordinují své kroky. Nejen kvůli Babišovu premiéreskému křeslu, ale také kvůli Zemanovu potvrzení druhého prezidentského mandátu.

 

 

Je to hrozná varianta, ale možná je. Pak by záleželo, kdo bude zvolen.

 

 

Jednoznačně.

 

 

Já jsem zaznamenala jeho rozporuplná vyjádření v médiích, jasné slovo jsem ale neslyšela. Spíše nepočítám, že by Jaroslav Kubera kandidoval na prezidenta.

 

 

Je to pravděpodobnější varianta. Nevím však, zda Petr Fiala nevedl nějaká jednání během volební kampaně.

 

 

Odhalil své ledví. Prořekl se, protože byl pod tlakem otázek, které mu byly nepříjemné. Jestli má někdo nad něčím přemýšlet, je to ta hrůza, kterou Okamura zosobňuje. On má kromě vnějšího nepřítele, tedy migrantů, i vnějšího nepřítele. Tím vnitřním nepřítelem je svoboda, ať už svoboda jednotlivce, tak i ve smyslu svobody médií. Tam vždycky jde o to zavřít pusu těm, kdo mohou říci něco jiného, než říkám já. Andrej Babiš je vlastník médií, který už části z nich pusu zalepil. Víme to i bez odposlechů Julia Šumana, vidí to každý, kdo se podívá na MF DNES roku 2005, 2010, 2012… A dnes to srovná s tím plátkem, který není žádnými respektuhodnými novinami. To je věstník Agrofertu a Babiše. Tohle je klíčová otázka dalších vyjednávání, svoboda médií.

 

 

Po volbách se hraje o obsazení mocenských pozic, které nejvíce ohrožují Andreje Babiše. Bude to mandátový a imunitní výbor ve sněmovně, kde bude klíčové, jak bude vypadat a kdo mu bude předsedat. Zejména kvůli další žádosti o vydání Andreje Babiše a Jaroslava Faltýnka. Pokud se ptáte na ministerstvo vnitra, už jsme viděli, jak to vypadalo, když mělo hnutí ANO ministra spravedlnosti. Robert Pelikán v souvislosti s vydáváním obou představitelů hnutí ANO řekl, že jeho vůbec nezajímají fakta, pouze načasování. Takový ministr by za ODS okamžitě skončil, okamžitě. Tady to klidně zapadlo. Jenomže mediální ani politická scéna nefungují normálně. Pelikán se svou službou zapsal jako ďáblův advokát. Vnitro je to druhé, které budou potřebovat. Bude to znamenat to, že se zavřou vody nad vyšetřováními Andreje Babiše. A kromě toho přijde skandalizace a kriminalizace jeho odpůrců.