Vážené dámy, vážení pánové, vzácní hosté,

 

před rokem jsem na tomto místě mluvila o nebezpečí, které spatřuji v relativizaci komunistické totalitní moci v naší zemi. Mluvila jsem o nálepkování (primitivní antikomunismus), kterého se dostává setrvalým kritikům komunistů a jejich antihumanistické ideologie.

 

Uplynul rok. Kritici primitivního antikomunismu nepřinesli do diskuse nic. Nepřišli s tezemi nějakého vědeckého, sofistikovaného, neprimitivního či rafinovaného antikomunismu. Takovou práci si nedali a nedají. Dobře vědí, že antikomunistou člověk buď je nebo není a žádné odstíny tento princip mít nemůže.  

 

Připustili by naši kritici termín primitivní antifašista? Nikoli. Nutně potřebují udržovat ve společnosti pocit, že totalita v podobě fašistické se s totalitou komunistickou srovnávat nedá. Že ta druhá, komunistická, byla jaksi humánnější.

 

Své názory a často i sympatie ke komunismu však nechtějí otevřeně přiznávat. Proto volí raději útok na nás, kteří se na rozdíl od nich za nic neschováváme, neslevujeme ze svých postojů a stále říkáme totéž. Navíc, mluvíme záměrně jasně. Aby nevznikla žádná mlha slov, v níž by bylo možno hledat jiné významy a ty potom zneužívat.

 

Řekla jsem, že uplynul rok a diskuse o antikomunismu se neposunula. Opravím se.

 

Na jedné z besed mě často publikující politolog označil za prvoplánového antikomunistu. Ne primitivního, v tom je změna. Požádala jsem ho, aby mi pomohl a vysvětlil přítomným, co je tedy druho, třeti nebo čtvrtoplánový antikomunismus.

 

Neřekl nic. Co také? Kolik plánů komunisté měli? Prvním a zásadním plánem bylo svrhnout demokracii a nastolit totalitu. Její mezní podobu dnes vidíme v Severní Koreji. Tento první plán uskutečnili, bez něj by všechny ostatní plány byly k ničemu. A proti tomuto prvnímu plánu se já stavím. Bylo by možné vybrat si jeden z dílčích plánů: likvidaci nepohodlných a svobodomyslných demokratů, jejich mučení, zabíjení, vyhánění, věznění. Nebo rozvrat církví a postihy věřících občanů. Nebo rozvrácení soukromého vlastnictví, uzavření hranic a život za ostnatými dráty. Ničení kulturních památek, devastaci přírody, gumování naší historie a zánik principu občanství, které nahradila výchova ke slepé poslušnosti a nemyšlení. 

 

O těchto plánech a jejich plnění v příslušných pětiletkách je známo již téměř vše. Nesmíme však zapomenout na to, že všechny byly součástí onoho plánu prvního. Plánu na zmaření demokracie, plánu na likvidaci veškeré svobody. Občanské, politické, náboženské, tvůrčí. Tento plán na intelektuální a duchovní smrt národa stál na počátku. Byl to první plán!

 

Druhou věcí jsou výroky soudružky komunistické poslankyně na adresu komunisty popravené JUDr. Milady Horákové. Dodejme pro pořádek, že nacisté, kteří Miladu Horákovou věznili v koncentračním táboře, ji nezabili. Na své zavraždění musela počkat až na české a slovenské komunisty a jejich ruské poradce. 

 

To, že komunistická poslankyně současného demokratického parlamentu obhajuje vraždy našich nejlepších lidí, je jasný důkaz, jak komunisté zvedli hlavu. Stejně jako to, že místopředseda Poslanecké sněmovny – komunista – jednoznačně neodsoudí okupaci naší země vojsky Varšavské smlouvy v roce 1968 a vlastizradu, které se svým zvacím dopisem českoslovenští komunisté dopustili. (Ostatně, princip zvacího dopisu se nyní opakuje. Jen kousek od našich hranic. A jsou to opět ruská vojska, která porušila mezinárodní právo a násilně anektovala část Ukrajiny.)

 

Ozvali se proti tomu naši komunisté? Stále zřetelněji se ukazuje, že budoucnost naší země nevidí na západě, ale na východě. To znamená obrovské ohrožení demokracie. Každý náznak takového ohrožení musí být dramaticky silně odmítán všemi současnými představiteli státu, kteří přísahali na ústavu demokratické země. Bohužel hodně z nich mlčí. 

 

A stejně silně musí být slyšet odmítnutí od všech, kteří si v budoucnosti vymožeností demokratického a svobodného světa chtějí i nadále užívat. Takový svět samozřejmostí není. 
 

A ještě jedna věc je vážná. Ústav pro studium totalitních režimů je stále paralyzován. Nevíme stále, kdo a s jakým cílem chce ovlivnit, co se o naší totalitní minulosti dozvíme nebo nedozvíme. Z novin přicházejí informace o sílícím vlivu bývalých členů STB, například v hnutí ANO. Novináři, kteří opustili mediální impérium Andreje Babiše a založili nový server Echo 24, jsou po zdánlivě nahodilé poznámce ministra financí na tiskové konferenci ihned kontrolováni finančním úřadem. Kolik pražských firem tento úřad běžel kontrolovat měsíc po jejich založení? Je to opravdu náhoda? A tolik z nás se už opět bojí mluvit a raději mlčí?

 

Jsou to palčivé otázky. Kde jinde než na tomto místě, při vzpomínce na vězněné, mučené a popravené odpůrce komunismu bychom je měli klást a trvat na jejich zodpovězení!

 

Vážené dámy a vážení pánové, s poděkováním, že jste mě mezi sebe pozvali vzdávám čest živým i mrtvým svobodomyslným demokratům.