Vážení členové Konfederace politických vězňů, vážené dámy, vážení pánové,

 

jako každá země, i my máme místa, na nichž si rozhodující události naší historie připomínáme. Některá místa máme spojena s mimořádnými důkazy umu našich předchůdců v mnoha oborech. O umu politickém svědčí například pamětní deska na budově Poslanecké sněmovny. Oznamuje zrod nové samostatné republiky, jsou do ní vtěleny naděje národa na svobodný a demokratický život.

 

Jiná místa jsou i bez pamětních desek důkazem tvůrčího umu, ukázkou prosazení odvážných myšlenek svrchovaně uměleckými prostředky. Pražský hrad, Svatovítská katedrála, Velehrad, památky na židovskou kulturu a musela bych dlouho pokračovat, než bych zmínila vynikající díla vzešlá z duchovních podnětů, díky nimž naše země sílila ve vzdělanosti, technické vyspělosti, podněcovala umělce všech oborů.

 

Jsou však místa, která nám připomínají skutky z odvrácené strany naší historie. Je jich bohužel hodně, na jednom z nich jsme se dnes sešli. Vzpomínáme na dobu, která ještě není klasickou látkou učebnic našich dětí. Někteří z pedagogů se popisu i hodnocení komunistické éry vyhýbají. Nechtějí o ní mluvit nebo neví jak. Ještě totiž žijí ti, kteří byli pachateli i ti, kteří byli oběťmi.

 

Naštěstí jsou i jiní, kteří – věrni svému pedagogickému poslání – vštěpují svým žákům a studentům vědomosti, které jim budou sloužit jako kompas pro důkladnou orientaci v krutém dvacátém století (jak zní titul knihy autorů Adama Drdy a Mikuláše Kroupy).

 

Znamená to, že  mladí lidé,  kteří byli řádně vzděláváni, budou dobře vědět, co se může stát s demokratickou zemí, jestliže ji zachvátí mor totalitního myšlení, mor totalitní politiky.

 

A naštěstí jsou tu také trpěliví a pravdu hájící badatelé, kteří zaznamenávají svědectví přeživších, objevují pro nás archivní dokumenty s cílem podat průkazné svědectví o době, která nám vzala svobodu a až příliš mnohým vzala život.

 

Tato svědectví vyprávějí i o urnách, v nichž skončili odpůrci komunistického režimu v Československu.  Jejich rodiny nedostaly pozůstatky svých drahých. Urny s popelem popravených, či utrápených ve vězení, označené pouhými čísly se válely ve věznicích a potom byly tajně převezeny do jam hromadných pohřebišť zde v Motole. Přesný počet uren, které sem byly převezeny, se zjistit nepodařilo. Avšak díky badatelům a členům Konfederace politických vězňů již známe některá jména obětí.

 

Těm známým i dosud neznámým vzdejme společně úctu. Nám, dnešním, i těm po nás, jsou určena slova z knihy Komunismus ve dvacátém století očima jeho obětí Zdeňka Křivky a kolektivu autorů: „Komunismus ve dvacátém století byl největším, nejlépe organizovaným, nejnebezpečnějším spiknutím proti svobodě člověka a nejkrvavějším systémem vládnutí v celé lidské historii.“

 

Děkuji vám za pozornost.