chci pozdravit především Vás, kteří jste před sedmašedesáti lety přinesli tomuto městu i západní části naší země svobodu. Přišli jste mladí, silní, odhodlaní a plni plánů do budoucnosti. Roky plynou a my se zvnějšku měníme. Je na nás vidět, čím jsme v životě prošli, co máme za sebou. Každému je na tomto světě vymezen úkol a je na něm, aby se s ním popral, jak nejlépe umí. Vy, váleční veteráni, jste oproti mé generaci měli úkol mimořádně těžký. Válkou trýzněný svět měl ve vás jedinou naději. Spoléhal na  vaše mládí, odhodlání, víru, sílu i odvahu. Jinou naději neměl, na zázraky se spoléhat nedá. A přece se, v jistém slova smyslu, zázrak stal.

 

Vy a Vaši spolubojovníci, spolu se všemi, kteří pomáhali obhájit humánní podstatu naší civilizace, jste postupně (a budiž rovnou řečeno, že za nesmírnou cenu) změnili šílený plán zvrácené nacistické ideologie na zotročení velké části obyvatel naší planety, na úplné vyhlazení některých národů a ras. Díky vám byly tyto plány poraženy. Jak snadno se taková věta řekne. Ale představit si, co všechno je za těmito slovy, to umíte pouze vy. Vy vidíte zraněné či mrtvé tváře blízkých kamarádů, vidíte obraz zničených  měst, znáte sílu ohně i mrazu, z paměti vám nezmizí zvuk střel či letadel. Víte, jakým povzbuzením je zpráva z domova, a také jste poznali tu omamnou, s ničím neporovnatelnou radost, když bylo konečně po všem. Když jste zvítězili, když válka skončila.

Mluvila jsem o stopách času, který je na nás vidět. Ale myslím si, že uvnitř zůstáváme stejní. Kdo miloval svobodu, potřebuje ji stále. Kdo měl odvahu čelit válečným dnům, neztratil odvahu v dobách mírových. Kdo tehdy v Americe věděl, že za velkou louží trpí lidé, kteří jsou součástí jeho světa a jeho hodnot, ví to i nadále. Kdo věděl, že cena svobody se platí krví, ten zná cenu nejvyšší.

Když jste po letech svlékli své uniformy, neodložili jste s nimi ani kuráž ani odpovědnost za sebe a svou zemi, ani vztah k místům, kam vás přivedla válka. Po čtyřicet let totalitního komunistického režimu byl podíl západních vojáků při našem osvobození snižován, falšován či zamlčován. Ale žádné zákazy nedokázaly vymýtit z našich hlav vědomí toho, co pro nás západní armády udělaly. Více než dvacet let plzeňských Slavností svobody je důkazem, že naše paměť zůstala živá a naše vděčnost k vám neochabuje. Ráda bych poděkovala všem, kteří rok co rok vytvářejí toto skvělé prostředí a dávají nám možnost připomínat si, jak jsme spojeni hodnotami, bez nichž by tvořivý svobodný život nebyl možný.

Děkuji vám všem za pozornost.